Letí kameny, kolem huby valí se pěna!

Glosa o těžkém údělu našeho největšího básníka, jehož nynější utrpení už dávno překročilo hranice naši země!!!

            „Básníci, české země ozvěte se! Ozvěte se na obranu Jarka Nohavici! Svatý Václav Klaus, držitel Puškinovy ceny, vstane ve vašem čele!“ zní zoufalá výzva na obranu už třetí týden ze všech stran obklíčeného Jarka Nohavici, na jehož hlavu dopadá hypersonické kamení ze všech stran, po jehož tváři řine se krev, jenž je nově kádrován, na jehož osobu jsou zakládány nové spisy, kterého všeznalý dav šikanuje a kterému se k tomu všemu nedostává uznání!

            Františku Gellnere, Viktore Dyku, Jiří Ortene, Jane Zahradníčku, Václave Renči, Františku Halasi, Ivane Martine Jirousi, i ty, Karle Kryle, Jidášem zaprodaný, vy všichni jste dostali přes čumák a teď přes čumák dostává ten největší z vás!

            Braňte Jarka Nohavicu, který se stal největší obětí ruské invaze na Ukrajinu, braňte jej, ozvěte se na jeho obhajobu, oslavte jej ve svých verších a ty, Havlíčku, ty vstaň ze svého hrobečku a nasaď mu svoji trnovou korunu, aby se to všechno lépe rýmovalo.

            Ale básníci nikde!

            Nikdo z nich nebrání Jarka Nohavicu!

            Ztratili snad odvahu?

            Stal se z nich všeznalý dav s hubou u pěny?

            Nebo snad házejí po Jarkovi supersonické kamení?

            I vy, básníci jedni prokletí, hnusné nenávisti se vám zachtělo k největšímu z vás?

            Svět je pořád stejný,/ lidi ho nemění,/ plivni si stokrát do moře,/ ono se nezpění!

            Vy, ničemní básníci, nekamenujte Jaryna! Neb pěvci jsou jak ptáci, kdo hodil po něm kamenem, k těm víc se nenavrací!

            Darmo však prosit básníky, děvky prodejné s korálky nad kotníky!

 „Dostali jsme přes čumák, tak ať dostane i Nohavica když je z nás největší!“ myslí si.

            „Seděli jsme v kriminále, ať si v něm posedí i Nohavica!“ mnou si své slizké ruce.

            Je mi z nich na zvracení, z těch našich básníků!

            K čemu je máme, tu zbabělou žumpu!?

            Nohavica krvácí a oni se veselí, blahem chrochtají, že jednoho z nich zas hlavou dolů pověsí, prasata básnická!

            Stydím se za naše básníky! Že na Nohavicu se z vysoka vysrali, jména kdysi pro mne tak svatá, stala se pro mne odpadem!

            Ale už dost!

            Kašlu na básníky, jdu si pustit Nohavicovu Kometu!

            Pustím si Kometu, budu jíst u toho anansový kompot a budu myslet přitom na ukřižovaného a všeznalým davem šikanovaného Nohavicu, budu si u tho představovat, jak visí hlavou dolů a sténá, protože já ananasový kompot moc rád.