Lesbická snowboardistka Š. Pančochová se bude vdávat za svou rozvedenou přítelkyni

Po kapitánce české reprezentace ve směšné čutané zvané ženský fotbal, do toho praštila i Šárka Pančochová, představitelka neméně legračního sportu zvaného snowboarding

            Řekla bych, že můj život není, na to že jsem holka z Uherského Brodu, vůbec fádní, posuďte, prosím sami!

            Na jaře trávím čas s rodinou v Česku, to sedím se svými blízkými u televize a rozmlouváme o všem možném, nebo chodíme nakupovat do Kuaflandu, nebo Lidlu.

Čas přitom tak rychle letí, že než se naděju, už mne rodina upozorní: „Šárko, jaro už skončilo, měla by ses přesunout do Kalifornie a tam trávit čas lezením po skalách.“

            „To už je opravdu léto?“ nechci se mi věřit, že už je léto, i když rodina by mi samozřejmě nelhala.

            „Včera byl slunovrat.

            Tady je kalendář.

            Podívej se!“ ukazuje mi rodina na kalendář.

            „Fakt jo, už je léto!“ vykřiknu, rychle se sbalím, rozloučím s rodinou a utíkám na nejbližší letadlo do Kalifornie, abych mohla celé léto lozit po skalách.

            Jak už jsem v předchozí větě řekla, léto trávím v kalifornských skalách. Kalifornské skály mají tu výhodu, že je každá jiná a neexistují v ní dvě zcela identické cesty a to mě na tom nejvíc baví, protože mě nejvíc baví objevovat nové věci, jakož mě i baví přijímat výzvy, abych mohla být hrdá na to, že jsem je přijala.

            Ale i v kalifornských skalách letí čas jak divý.

            „To už je podzim?!“ vydechnu vždy s údivem, když jednoho rána zjistím, že už je podzim.

            A opravdu je už podzim!

            Rychle se sbalím, rozloučím s kalifornskými skalami a běžím na nejbližší letadlo na Nový Zéland, kde mi začíná sezóna. Baví mě totiž jezdit na snowboardu a kdysi, před mnoha lety, jsem totiž skoro vyhrála jakýsi závod, takový ten, jak v něm lidi na snowboardu metají nejrůznější kozelce, a od té doby je můj život tak pestrý a zajímavý, protože nemusím dělat nic jiného než jen metat kozelce na snowboardu a lozit v létě po kalifornských skalách.

            Totiž, mohla bych dělat jen to, ale dělám toho samozřejmě víc.

            Tak například bavím fanoušky na instagramu svou otevřeností, a otevírání mi opravdu jde, nebo jsem se třeba nedávno veřejně přiznala ke své homosexuální orientaci a taky chci bojovat za práva homosexuálů, protože strašně moc toužím po rovnocenném prostředí, jakož bych i uvítala, kdyby homosexuální partneři měli po rozvodu stejná práva na dítě jednoho z nich, vím, že mě v tomto směru čeká ještě hodně práce.

            A když už mluvím o své homosexuální orientaci, mám pro vás fantastickou novinu, ze které se všichni poserete, budu se totiž vdávat!

            Ano, budu se vdávat za svou přítelkyni, se kterou jsem nedávno navštívila Prahu, abychom tam oslavily, jak se sluší a patří, moje narozeniny. Praha je na oslavu narozenin to nejlepší místo a my si to samozřejmě pořádně užily. Napřed jsme šly do kina na Avengers Engame a pak jsme se milovaly celou noc, takže nám málem uletělo i první ranní letadlo do Ameriky. Ale řidič Uberu, Ukrajinec, znal naštěstí fantastickou zkratku na Ruzyň, takže jsme letadlo stihly a odpoledne byly už zase ve Státech.

            Ale první to věděla samozřejmě mamka, že se budu vdávat.

            Přemýšlela jsem zrovna nad nějakým novým trikem, tak se říká těm kozelcům, které metám na snowboardu, když mi zazvonil mobil.

            Volala mamka.

            „Ahoj, mami, co je nového v Brodě?“ zeptala jsem se.

            „Ale nic, však to znáš, už se prodávají meruňky a včera měli v Tescu okurky za deset korun kilo a v Lidlu za devět, tak jsme šli do Lidlu, do Tesca už skoro nikdo nechodí,“ řekla mamka.

            „To je super!“ řekla jsem.

            „Vzali jsme jich s tátou dvacet kilo,“ řekla máma, a dodala, „a co ta tvoje holka?

            Je na tebe hodná?

            Máme s tátou o tebe strach, to víš, je to přece jen Američanka, navíc rozvedená.“

            „Neboj se o mě ani trochu, maminečko zlatá!

            Kaileen je super!

            Moc super!

            S každým dalším dnem jsem díky ní a její štědrosti a její laskavosti lepším člověkem, i když je Američanka a je rozvedená!

            Moc ji miluji a přeji si s ní strávit celý zbytek života, mami!“ řekla jsem do telefonu.

            „Tož, když je to tak, děvčico, tož už na nic nečekej a vezmi si ji!

            Já, když zjistila, že jsem díky taťkovi lepším člověkem, taky na nic nečekala a hned si ho vzala.

            Jen aby měla vztah ke sportu jako ty, o to mám strach!“ měla mamka strach.

            Ale já mamku hned uklidnila: „Neměj strach, mamko!

            Kaileen má strašně blízko ke sportu stejně jako já!

            Moc, to bys ani nevěřila jak, ji baví wakesurfing a skateboard!“

            „Wakesurfing je pěkný sport, asi to bude opravdu hodný člověk.

            Tož už na nic nečekej, vezmi ji nejvyšší horu Oregonu a tam ji požádej o ruku!

        Mě taťka požádal o ruku na Javořině. Původně říkal, že stačí, když půjdeme jenom na Lopeník, ale já chtěla na Javořinu.

            Máte tam v Oregonu nějakou nejvyšší horu?“ řekla mamka.

            „Máme, mamko,“ řekla jsem já.

            „To su ráda.

            A hlavně si na tu horu vezmi prstýnek. Zásnubní, a když ti řekne ano, tak jí ho okamžitě navleč na prst a pak jí dej pořádnou pusu!“ radila mi mamka.

            „To víš, že dám, mami!“ uklidnila jsem mamku.

            „A jak ti řekne, že ano, tak už na nic nečekej a dej okamžitě na instagram její fotku s prstýnkem a napiš tam, že jsi hrdá, na to, že můžeš oznámit, že ti řekla ANO!

            Dnes je totiž taková doba, že jsou všichni na všechno hrdí. I ten největší hlupák je hrdý na to, že je největší hlupák.

            A taky tam napiš, že je to velmi vzrušující, že sis vždy přála, aby byl takový člověk v tvém životě a že nemůžeš pořád uvěřit tomu, že jsi ji našla.

            Ale hlavně to napiš anglicky!

            Rozumíš?

            Anglicky, ať nás lidi v Brodě nepomluví, že jsi to ani nedala na Instagram, nebo že jsi to nenapsala anglicky,“ kladla mi na srdce mamka.

            „Neboj, mamko, nejsem malá. Dám to instagram a napíšu to anglicky, že jsem hrdá.

            A to jsem ti chtěla ještě říct, že budeš mít vnučku, protože Kaileen má dceru z předchozího manželství. Já se ti to bála říct hned, abys mi to nezakázala, chodit s holkou, která má dítě z předchozího vztahu,“ oznámila jsem mamce, co jsem před ní dosud tajila.

Ale mamka se zachovala vážně super.

            „Super!“ byla mamka nadšením bez sebe, ale pak mě upozornila, „hlavně si dej pozor, abys na dcerku měla stejná práva jako její biologický otec!

            Nejlepší by bylo, kdyby malá na fotra úplně zapomněla!“

            „Neboj, mamko, to už jsme s Kaileen vyřešily, nebude malou jejímu otci vůbec dávat,“ ubezpečila jsem mamku.

            „To je dobře, už jsem klidnější.

            A hlavně si dej, Šárko, pozor, ať se ti na tom snowboardu nic nestane.

            Už máš nějaký nový trik?“ chtěla vědět mamka.

            „Zrovna na něm makám. Bude to fakt pecka!“ řekla jsem.

            „Tak to tě nebudu zdržovat, ať to do začátku sezóny stihneš,“ řekla mamka a zavěsila.

            Tak mamka to věděla, jako první, že se budu vdávat a teď to víte i vy. Člověk by měl sdílet s druhými veškerou svoji radost, je to, abych tak řekla, jeho mravní povinnost, a je úplně jedno, jestli ten člověk je lesba, jako já, protože jen tak, když se budou všichni ze všeho radovat, bude svět krásnější a lepší a já třeba konečně na i ten nejdůležitější a nejslavnější snowboardový závod planety.