Landův Blanický manifest podepisuji všemi jedenácti!

A nejen podepisuji. Dnes se mi, docela samotnému, podařilo získat celkem tři živé podpisy. Jak říkal Mistr Jan Hus Mistr před spaním, pravda vítězí, stejně jako ten, kdo ji má

            Starý suchý dub se najednou zazelenal, z pod jeho kořenů vytryskl pramen mohutný jak Vémolova paže a valil se po strání dolů jako při nějaké lokální povodni.

            Zbývalo už jen, aby se v hoře Blaník se strašlivým skřípotem a vrzáním otevřela obří vrata a blanické vojsko v čele se sv. Václavem, jemuž na rameni seděla svatováclavská orlice, mohlo vyrazit vpřed.

            Jede, jede, sv. Václav ve zlaté zbroji širou českou kotlinou, od kopyt jeho koně odskakují jiskry, které zažíhají v českých srdcích oheň.

            „Sláva, už je nejhůř, blaničtí rytíři vyjeli! Buďme dobrými hospodáři“ jásají lidé radostí, že už je v Česku konečně nejhůř.

            A hle, už vjíždějí blaničtí rytíři do stověžaté matičky Prahy. Řidiči v autech jim dělají záchranářskou uličku, už kopyta koní duní na slavném Karlově mostě, už blaničtí rytíři vjíždějí do poslanecké sněmovny.

            „Teď tu pakáž konečně vyhubí! Už zase budeme dýchat svobodně!“ radují se lidé a v slzách dojetí klekají na zem.

            A hle, už blaničtí rytíři vyjíždějí ze Sněmovny a hle, jejich meče a kopí jsou opravdu zbrocené krví nepřátel, a hle, za svatým Václavem sedí na koni sám Daniel Landa!

            „Vypadaj jako dva templáři, moc jim to na tom jednom bělouši sluší! Akorát, že sv. Václav je katolík a Landa husita, ale kdy jindy by měl národ držet při sobě jak dvě magdeburský polokoule než teďkonc?“ jsou lidé nadšeni z toho, jak sv. Václav a sám Daniel Landa sjednotili rozpolcený národ.

            Jedou, jedou šírou českou kotlinou, bělavé páry na nebi hynou, až zase blaničtí rytíři, v čele se sv. Václavem a samotným Danielem Landou vjedou tryskem do Blaníku.

            Vrata se zavřou, pramen se ztratí, dub je zase suchý.

Je po všem!

Blaničtí rytíři se ponoří do hlubokého spánku, visí hlavou dolů jako netopýři, bůhví, kdy se zase probudí, kdy bude zase v české zemi nejhůř, možná že už nikdy, možná už budou spát hlavou dolů na věčné časy a nikdy jinak!