Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Ladislav Větvička zvolen osobností Moravy!

Za pár dní tu máme volby, ale jenom do Poslanecké sněmovny lordů Parlamentu ČR, kdežto letošní osobnost Moravy už máme zvolenou. Stal se jí Ladislav Větvička!

            Jeden náš známý, člověk zcela bezúhonný se doslova zničehonic stal nadosobností Moravy. Zaskočilo nás to snad ještě víc než jeho, protože nikdy jsme u něho nepozorovali nic, co by aspoň v nejmenším naznačovalo, že je na tom tak špatně.

            A hle, pravý opak se ukázal pravdou!

„Nikdy bych nevěřil, že se to může přihodit i mně. Vždyť nepozoroval jsem nikdy na sobě žádné známky šílenství, byl jsem přece vždy normální,“ řekl na úvod své zpovědi jeden náš dobrý známý a vzrušeně dodal, „řekněte sami, copak jsem blázen?!“

            „Nejste ani trochu blázen! Naopak jste člověk zcela bezúhonný! To rádi kdykoliv a kdekoliv dosvědčíme, třeba i před hrdelním soudem!“ neméně vzrušeně jsme odpověděli.

            „Přesně tak! Nikdy, za celý svůj život jsem nebyl šílený a přece jsem se stal nadosobností Moravy!“ chytl se za hlavu náš dobrý známý.

            „Moravy! Panebože! Jen to ne! Hlavně ne Moravy!“ chytli jsme se taky za hlavu.

            „Ano, Moravy,“ přikývl bezmocně náš dobrý známý a celý zdrcený pokračoval dál mrtvolným šepotem, „stalo se to před několika dny, těsně před podzimní rovnodenností. Byl pěkný, nad pomyšlení slunný, příjemně podzimní den. Od rána sbíral jsem trnky pod stromy, které jsem sám před lety vysadil do naší moravské půdy.

            Trnek bylo na zemi tolik, že jsem se jimi mohl brodit po kolena. Neúnavně jsem jimi plnil dřevěná vedra, do nich se mi totiž sbírá nejlíp a ta pak vyprazdňoval do obřích beček, k jejichž okraji musel jsem lézt po dubovém žebříku. Práce mi šla od ruky, zcela mě zaměstnala a tak mi den utekl, ani nevím jak. Spát jsem šel s pocitem dobře vykonané práce.

            ,Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm, osm devět, deset, jedenáct!‘ počítal jsem kolik, mám již naplněných obřích, dobře deseti hektolitrových beček, odříkával tuto svoji každodenní modlitbu, abych vzápětí usnul, propadl se do spánku tvrdého jako předloňský chléb vezdejší.

            Kdybych tak býval věděl, co mne čeká v nadcházejících hodinách nikdy bych neusnul, zůstal bych ve střehu!

            Zdál se mi ošklivý sen. Moc ošklivý sen. V tom snu mě pronásledovali sudeťáci v čele Posseltem. Říkal jsem si, že Posselt je tak tlustý, že mě nemůže dohnat, že mu snadno uteču. Ale ať jsem dělal, co jsem dělal, nemohl jsem Sudeťáky setřást. Pořád jsem slyšel za zády Posseltovo funění virblování sudeťáckých bubnů.

            ,Musím se doběhnout do Jedové chýše, tam si Sudeťáci na mne netroufnou, tam jsou naši!‘ bylo mi jasné.

            Ale ku své smůle jsem v tom snu zabloudil a místo, abych k ní běžel, jsem se od Jedové chýše vzdaloval.

            Tak jsem se ocitl v kraji, který silně připomínal Hlučínsko. Z hrobů tam začaly vylézat mrtvoly v uniformách wehrmachtu a začaly po mně natahovat své kostnaté ruce a házet mi pod nohy své lebky, abych o ně zakopl, ale já se jim s vypětím všech sil vyhýbal. Tak jsem doběhl až k jakési bažině, která se přede mnou rozprostírala až k temně rudému obzoru.

            ,Ha, ha, máme tě, už nám neutečeš! Jsi obklíčen ze všech stran, jako u Staligrandu! Jsi náš!‘ smála se ta sběř, která mne pronásledovala.

            ,To se ještě uvidí!‘ vykřikl jsem a vrhl se do té bažiny.

            Okamžitě jsem se začal propadat. Brzy jsem byl již po krk ponořený a tu jsem zjistil, že ta bažina je ve skutečnosti kaviár, který se mi ovšem dral do úst tak, že nemohl jsem již dýchat a přitom jsem marně šátral nohama po nějakém pevném dně, zdála se být ta kaviárová bažina docela bezedná.

            Byl bych jistě v tom kaviáru skončil navěky, vydechl naposled, napraný jikrami až k prasknutí, kdyby mne kdosi neprobudil.

            Procitl jsem a spatřil dvě postavy, jak se nade mnou sklánějí.

            Byl to muž a byla to žena!

            ,Je nejvyšší čas!‘ řekl muž a já v něm poznal Romana Horkého.

            ,Zatímco jste spal, oblékli jsme vás do kožených kalhot a kožené kazajky!‘ řekla žena a já v ní poznal Ilonu Csákovou.

            „Co mi chcete? Zdálo se mi o kaviáru, topil jsem se v něm!‘ zeptal jsem, protože ti dva mne skutečně oblékli.

            „Půjdete s námi,“ řekl Horký.

            „Zachraňovat koně, žijete přece jen pro ně?‘ zeptal jsem se.

            „Ne, lidi, teď žijeme jen pro lidi,‘ řekla Csáková a uchopila mne svými prsy pod pažemi a zvedla z postele.

            Venku na nás čekal velký, nádherně vypulírovaný terénní džíp, který patřil Horkému, protože je tramp.

            Nasedli jsme do džípu a rozjeli se pustou nocí.

            Byl jsem ovšem z toho zmatený a tak jsem se zeptal: ,To je sanitka? Vezete mne do blázince?‘

            ,Ne, to není sanitka. To je Romanův džíp. Brzy uvidíte, kam vás vezeme,‘ řekla Csáková, zatímco jsme letěli přes hory a doly.

            ,Ale proč je takové ticho? Proč nehraje žádné rádio, když nejsem v sanitce?‘ zeptal jsem se.

            ,Rádio hraje, jenže právě pouští moje písničky, proto je ticho,‘ vysvětlil mi Horký, ale to už se před námi objevila velká budova nasvícená ze všech stran silnými reflektory.

            ,To je strašný, co se teď děje. To není normální, jak teď zacházej s lidma. Musíme proti tomu bojovat!‘ posteskla si Csáková, ale hned zvesela dodala, ,tak jsme tady!‘ zvolala vesele Csáková.

            Krve by se ve mně nedořezal! Ta budova, to byla věznice v Uherském Hradišti!

            Csáková mne opět chytla svými prsy a vytáhla ven z džípu. Vešli jsme do věznice, kde už bylo plno lidí.

            Ale jakých lidí!

            Všichni ti lidé, byli totiž osobnosti!

            Moravské osobnosti, ocitl jsem se mezi samými osobnostmi!

            Sotva mne spatřili, nábožně přede mnou klekli, bylo slyšet vrzání kloubů a ruce všech se ke mně prosebně sepjali.

            Osobnost, která mi byla nejblíže, takový legrační tlouštík s takovou legrační čepičkou a fýrerovským knírkem pd nosem, objala mi nohy a radostně zvolala: ,Konečně jsi přišel mezi nás! My jsme osobnosti Moravy, ale ty jsi nadosobnost Moravy! Dovol, abychom my, moravské osobnosti k tobě vzhlížely jako k bohu!‘

            Nyní pochopil jsem, kým jsem. Nadosobností Moravy!

A taky jsem pochopil, že by slušelo k přítomným osobnostem pronést pár slov.

            Řekl jsem tedy: ,Národ, jakýkoliv kolektiv, který nemá osobnosti, nemůže se nazývat ani národem, ani kolektivem, národ bez osobností je odsouzen k tomu stát se multikulturní břečkou. Ale my na Moravě osobnosti máme a jsme na ně právem hrdí, protože jen osobnosti mohou rozhodovat o tom, kdo je osobnost, ergo bez osobností nebylo by žádných osobností, protože by nikdo nemohl rozhodnout o tom, kdo je osobnost a kdo ne!

            Hilsner, Hitler, Freud, Terezie Kropaczek, Oscar Schindler, Kurt Knispel, Josef Kohutek, Větvička, ti všichni jsou tak či onak spjati s Moravou, to jsou skutečné osobnosti Moravy, Židi a Němci, již po celá tisíciletí byli solí naší moravské země stejně jako vy!‘

            Ale asi jsem něco řekl špatně, protože tváře všech najednou zčernaly strašlivým hněvem. Člověk, který mi objímal nohy, mě podtrhl na zem a já se svalil jako hruška.

            ,Je to multikulturní svině! Udusme ho chlebíčky, mám jich plné kapsy!‘ zvolal.

            ,Ne, utopíme ho v kaviáru!‘ vykřikl Horký

            ,V kaviáru ne! Utopme ho v majonéze!‘ zaječela Csáková a z jejich prsů skutečně vystříkla majonéza, které bylo najednou všude plno a já se v ní začal topit jako májové kotě, které přišlo na svět úplně zbytečně, protože koťat je všude, stejně jako osobností, jako nasraných...“

            Náš známý skončil své vyprávění. Všichni jsme mlčeli, otřeseni tím, co jsme právě slyšeli, ohromeni tím, že máme před sebou nadosobnost Moravy, kterou se stal člověk dosud tak normální, nevykazující dosud žádné úchylky.

Bylo ticho, absolutní ticho, stejné ticho, jako když v rádiu hrají písničku Romana Horkého, nikdo se neodvážil promluvit, tak jsme se všichni cítili malí a nicotní, tváří v tvář nadosobnosti Moravy, která na nás hleděla tak prosebně, jako hledí prosebně prase na člověka, který mu právě přiložil k hlavě ostře nabitou jateční pistoli...       

           

             

Autor: Karel Trčálek | pátek 24.9.2021 16:56 | karma článku: 20,16 | přečteno: 704x
  • Další články autora

Karel Trčálek

Cos to porobil, Pavelenko Pavle?

Tuto píseň si dost možná prozpěvovali někteří učitelé na Slovácku, když na obličeji pana prezidenta viděli malou, asi půlmetrovou řeznou ránu

21.4.2024 v 12:42 | Karma: 25,31 | Přečteno: 706x | Diskuse| Politika

Karel Trčálek

Íránské střely a Institut ajatolláha Václava Klause

Mudrlanti, kterým se dnes v médiích říká experti, vytrubovali do světa, jak prý Írán zpackal nejen svůj víkendový útok, ale jak nepovedené je prý i íránské pivo...

19.4.2024 v 14:06 | Karma: 24,36 | Přečteno: 682x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Integrace imigrantů v německých školách nefunguje, ale nesmí se o tom mluvit nahlas

Ještě nedávno se za podobné názory dával ban. Jo, když jsme to před 5 lety my xenofobové říkali, tak nás různí lepšolidi, sluníčkáři a vítači přesvědčovali, jak ta multikultůra krásně prosperuje

17.4.2024 v 14:54 | Karma: 21,36 | Přečteno: 630x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Je odpor k elektromobilitě skutečně projevem neofobie, nebo naopak zdravého rozumu?

Já osobně jako IT specialista neofobií netrpím, naopak musím držet krok s novinkami ve svém oboru. I přesto si myslím, že současná podoba baterkových hraček je slepou uličkou

15.4.2024 v 16:00 | Karma: 17,32 | Přečteno: 554x | Diskuse| Společnost

Karel Trčálek

Moje vzpomínka na ten den, kdy Gagarin letěl do kosmu

Vzpomínám si na ten den dobře. Hodně lidí nevěřícně hledělo na nebe a pořád dokola opakovalo: „Gaga! Gagaga!“

13.4.2024 v 16:40 | Karma: 23,33 | Přečteno: 879x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let

1. května 2024  12:58

Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce

1. května 2024  10:17

Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...

Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech

2. května 2024  9:16

Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...

Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL

2. května 2024  8:17,  aktualizováno  8:48

Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...

Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici

2. května 2024  8:11

Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...

Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky

2. května 2024  7:53

Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...

Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene

S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...

  • Počet článků 2956
  • Celková karma 24,97
  • Průměrná čtenost 864x
Náhodný host v tichých čajovnách. Zatímco čekám na čaj, lidé venku někam spěchají. Já ne, nemám kam a proč

Seznam rubrik