L. Vrabel z České republiky na 1. místě kritizuje Putina za americko-ruskou válku!

To bylo na Václávaku lidí! Hotové mraky! A těch českých vlajek, co tam bylo! Hotový les! A ti všichni, co tam byli chtěli mír, ne válku!

Nebylo to tak dávno, co se Vrabel se vší pokorou omlouval Putinovi jménem celého českého lidu za všechna příkoří, která mu a Rusku vůbec způsobila lokajská vláda fialového hnusu.

Teď však byla situace trochu jiná. Teď se Vrabel na Putina skutečně hněval a zdálo se, že má k tomu pádné důvody, které jeho hněv ospravedlňují, takže nemohl být plodem, tento jeho hněv, mainstreamové válečné propagandy.

„Vážený Vladimire Vladimiroviči,“ diktoval Vrabel manželce dopis, která jej psala na kus čtverečkovaného papíru pro lepší orientaci vytrženého ze sešitu, do něhož si Vrábel zapisoval svoje dluhy, „není to tak dávno, co jsem se vám omlouval jménem celého českého lidu, jehož jsem mluvčím, typickým reprezentantem. Ale teď se na vás hněvám, teď jste mě opravdu rozčílil.

Jak jistě dobře víte, neboť jsem vás o tom důkladně informoval, mám na 28. t.m. svolanou další demonstraci proti drahotě. Lidi mají strach, bojí se zimy, třesou se, že jim budou mrznout ocasy. Tomu my, vlastenci, pro které je Česko na prvním místě, chceme stůj, co stůj zabránit.

Za tímto účelem jsem už sestavil dělnicko-rolnickou vládu odborníků a domluvil se s Baštou, že jakmile bude prezidentem, okamžitě tuto dělnicko-rolnickou vládu odborníků, ve které budu ministrem financí, jmenuje. Proto jsem taky svolal na 28. t.m. již zmíněnou demonstraci, aby na ni lidé mohli svobodně demonstrovat svůj strach, což je, jak známo, přirozená lidská vlastnost.

Jenže fialový hnus mezitím stačil zastropovat ceny energií (i když samozřejmě budeme požadovat, aby byly energie zadarmo), a taky ti prevíti kdesi schrastili plyn (i když samozřejmě budeme protestovat proti tomu, že ten plyn nebereme přímo od Vás, Vladimire Vladimiroviči).

A tak jsme chtěli, my vlastenci, protestovat 28 t.m. hlavně proti americko-ruské válce, chtěli jsme se rozzuřit kvůli tomu, že nás fialový hnus do této války zatáhl, chtěli jsme, my vlastenci, říct rozhodné ne tomu, aby fialový hnus posílal na Ukrajinu nekonečné vlaky s tanky, protože se stovkami tanků se obranná válka opravdu nevede.

Jenže jak to vypadá, tak 28. t.m. už žádná americko-ruská válka nebude!

A na co pak dostanu lidi na Václavák, když už žádná americko-ruská válka nebude!

S velkým znepokojením sleduji nejen přeskupování ruských vojsk na Ukrajině, ale i Váš celkový přístup k americko-ruské válce, jejíž výsledek je pro nás, české vlastence, klíčový, neboť se v ní rozhoduje, zda i nadále budeme americkou kolonií, či se opět po třiceti letech svobodně nadechneme.

Bavil jsem se o tom doma se ženou a ta se taky velmi divila, že jste dosud nenechal popravit žádné generály, ačkoliv banderovci nyní zcela beztrestně strhávají na území svého nikdy neexistujícího státu posvátné ruské vlajky, dupou po nich a kdyby jen po nich dupali, ale oni namísto toho vyvěšují i ty svoje modrožluté hadry, zrovna takové, co nám tady taky všude visí!

Jak můžete, Vladimire Vladimiroviči, takovým zvěrstvům nečinně přihlížet?

Jak to, že nejsou popraveni generálové, kteří za to nesou odpovědnost, jak to, že v Rusku už neprobíhá všeobecná mobilizace (na kterou se tady u nás všichni vlastenci spoléháme), jak to, že na Ukrajinu už nemíří jedna ruská divize za druhou, jak to, že už není celý Západ proměněný ve spálenou zemi ruskými jadernými zbraněmi, jak nám pořád Medvěděv slibuje a jak se toho my, čeští vlastenci, nemůžeme dočkat?

Žena to nechápe a já to taky nechápu!

Mám pozvané lidi na Václávak, chceme zpívat českou hymnu, ale jak můžeme zpívat českou hymnu, když už žádná americko-ruská válka nebude?

Proto se na Vás, Vladimire Vladimiroviči, velmi zlobím!

Kdosi mi říkal, že se místo toho, abyste vyhlásil všeobecnou mobilizaci a jednou provždy vyřízl ten hnisající ukrajinský vřed, vozíte na ruském kole. Taky se rád vozím na ruském kole, ale vozím se na něm až po práci, až když mám hotovo a vy ještě hotovo nemáte!

S takovou opravdu kamarádi nebudeme, Vladimire Vladimiroviči.

Jestli si mě chcete udobřit, pokud chcete, abych k Vám opět vzhlížel jako k vůdci svobodného světa a všech Slovanů, pošlete mi to sem Vaše ruské kolo, ať mám lidem na tom Václaváku co nabídnout, když už nebude ta americko-ruská válka.

,Podívejte, jaká velká kola mají v Rusku a u nás se zavírá za názory!' řeknu lidem a lidi budou rádi, že nepřišli na Václavák zbytečně, že se aspoň svezli na ruském kole.

A když už mi budete posílat to ruské kolo, pošlete mi i zpěváka Olega Gazmanova, jako že bychom uspořádali i koncert Rusko je tu navždy aspoň u nás v Praze, když už ho nemůžete uspořádat na Ukrajině, na tom koncertu by vystoupil i Nohavica, který je teď u nás zakázaný.

Moje podmínky pro obnovení našeho důvěrného přátelství tedy znáte, Vladimire Vladimiroviči. Pošlete mi ruské kolo a budeme zase nejlepší kamarádi, jako by se nic nestalo, Vy víte, že pro peníze to nedělám, jinak bych neměl tolik dluhů.

S pozdravem Ladislav Vrabel.“

„To je pěkný dopis. Můžu se na tom kole taky svézt bez jízdenky?“ řekla Vrabelova žena.

„Jo. Můžeš. Všichni se na tom kole svezeme bez jízdenky,“ řekl Vrábel a strčil si ruce do kapes svých námořnických kalhot, vždycky chtěl být námořníkem, sloužit na jaderné ponorce, každou noc se mu o tom zdávalo, plavil se pod vodou a nikdo po něm nechtěl žádnou jízdenku.