L. Jakl je borec! S lidmi, kteří mají jedině správné názory, se prostě diskutovat nedá

Jedinou skutečnou intelektuální elitou je pro mě profesor Klaus, a ne nějaký pseudoprofesůrek kdoví odkud. Ohon L. Jakla by se měl odlít v nadživotní délce do bronzu a přilepit k hlavě sochy sv. Václava na Václaváku!

            Nějací lidi hnili v IVK a přemýšleli, čím se inteligentně zabavit.

            Nakonec přišel Jakl s revoluční myšlenkou.

            „Pánové, pojďme diskutovat, ať tady nehnijeme pro nic za nic!“ řekl.

            „Pánové, souhlasím s Jaklem! Pojďme diskutovat!“ vykřikl Ovčáček tak přesvědčivě, že i ostatní zvolali, „ano, pojďme diskutovat!“

            Když to Jak slyšel, podíval se na Klause a řekl: „Co ty na to? Přidáš se k nám, nebo budeš v opozici?“

            Co mu měl na to Klaus odpovědět?

Udeřil proto hlavou do stolu a vykřikl: „Nesouhlasím s každým, kdo vypadá stejně jako já!“

            Ale nikdo takový, kdo by vypadal stejně jako Klaus, se proti tomu neozval, neudeřil taky hlavou do stolu a nezvolal: „Já rovněž nesouhlasím s každým, kdo vypadá stejně jako já!“

            Místo toho se ozval Jakl, který vypadá úplně jinak než Klaus: „Pánové, když dovolíte, chtěl jsem diskutovat. Jak jistě sami dobře víte, nenamítal jsem nic proti diskuzi, ba dokonce jsem sám navrhl, abychom diskutovali. Jenže tato diskuze je velmi jalová. Raději se proto vzdálím, abych se distancoval jak od jejího obsahu, tak i formy.“

            Načež se opravdu vzdálil.

            To povzbudilo Ovčáčka, který se vstal a řekl: „Pánové, když dovolíte, souhlasím s Jaklem. Tato diskuze je opravdu velmi jalová. Měli bychom se vzdálit všichni, abychom se řádně distancovali jak od jejího obsahu, tak formy.

            Načež opravdu všichni vstali a vzdálili se.

            „Nesouhlasím s každým, kdo vypadá stejně jako já!“ udeřil Klaus znovu hlavou do stolu, aby svobodně vyjádřil svůj názor na to.

            Ale všichni už byli dávno pryč. Jen na stole ležela moucha, kterou Klaus rozdrtil svým čelem.

            „Aspoň něco diskuze přinesla!“ zavýskl vesele a začal počítat bankovky, které si vytáhl z kapsy.

            Ale když napočítal sto tisíc, přemohl Klause zničehonic spánek.

            Spal a zdálo se mu, že sedí u stolu a rovněž počítá bankovky, ale ne pětitisícové, jako ve skutečnosti, nýbrž jen dvoutisícové. Když napočítal sto tisíc, tak se zase probudil. Začne tedy zase počítat skutečné bankovky, ale když napočítá sto tisíc, zase usne a zase se mu zdá, že sedí u stolu a počítá bankovky a zase dvoutisícové.

            A když jich ve snu napočítá sto tisíc, zase se probudí, a zase začne počítat bankovky, které si vytáhne z kapsy, a když napočítá sto tisíc, zase usne, a zase se mu zdá ten sen, co předtím.

            Tak to jde, dokud nenapočítá milión, jak ve skutečnosti, tak i ve snu.

            Když se pak definitivně probudí se, strčí Klaus přepočítané bankovky zase do kapsy a pomyslí si: „Kdo ví, co ten sen znamená, když jsem v něm sice bankovky přepočítal, ale už si je nestrčil do kapsy.“

            Ale to už se vrátí Jak a říká: „Co se týče diskuse, spletl jsem se. Můj protestní odchod byl omyl, musíme v diskuzi pokračovat za každou cenu.“

            A sotva to dořekne, je zpátky taky Ovčáček s ostatními: „Souhlasím s Jaklem. Spletli jsme se. Co se týče diskuze, náš odchod byl těžký omyl. Musíme v diskuzi pokračovat stůj, co stůj.“

            „Nesouhlasím s nikým, kdo vypadá stejně jako já!“ prohlásí Klaus v reakci na to a udeří hlavou do stolu.

            „Bravo! Každý má právo nesouhlasit s každým, kdo vypadá stejně jako on!“ souhlasí Jakl a udeří hlavou do stolu.

            „Souhlasím se Jaklem! Každý má právo nesouhlasit s každým, kdo vypadá stejně jako on!“ vykřikne Ovčáček a udeří hlavou do stolu a s ním i všichni ostatní, takže stůl najednou plný mrtvých much, které už ani není kam dávat, musí si je nabírat do úst a vynášet je ven do bioodpadu, aby se v nich dočista neutopili.