Kultura je vždy víc než obrana a ukrajinské otrávené obilí!!!

S covidem jim to nevyšlo, tak nás chtějí otrávit ukrajinským obilím. Ale my se nepodvolíme! Nepodvolíme se, protože jsme kulturní národ a nebráníme se zbraněmi jako ukrajinští fašisté, ale kulturou!!! 

Asi jeho hoši zase někoho zatkli, protože byl Felix Džeržinskij v dobré náladě.

Líně se protáhl na svém piedestalu a pravil: „Když slyším slovo kultura, tak sahám po revolveru.“

Ale Zdenek, když to slyšel, zavrtěl hlavou: „Ne, ne, Felixi, tentokrát ne!“

„Co ne?“ podivil se Felix, který už rozepínal pouzdro svého revolveru.

„Ne revolver,“ řekl Zdenek a jemně, nicméně rozhodně odtáhl Felixovu ruku od jeho revolveru, „každý ví, že mnozí občané nemají prostředky k užití datových schránek, a proto ani nemohou číst řetězové maily, nebo si nemohou dohledat pravdu na internetu.

Ale třeba v knihovnách by to mohlo jít alespoň nouzově s pomocí vysokoškolského personálu, placeného mizerněji než pomocný obchodní personál, nějací ti doplňovači zboží v Lidlu, poněkud dostatečněji.“

„Poněkud dostatečněji? Co to znamená, poněkud dostatečněji?“ podivil se Felix.

„To znamená, že i knihovny jsou kultura,“ opáčil Zdenek.

„Cože, i knihovny jsou kultura? To abych dal pozatýkat ještě všechny knihovníky, jako by nestačili tihleti básníci!“ vylekal se Felix.

„Právě, že ne!“ zvolal Zdenek a začal to Felixovi vysvětlovat, „představa, že budeme mít za prvotřídními zbraněmi nekultivované kulometčíky, kteří budou ochotni jít bojovat za každý obranný podnět ze strany momentální vlády, je ovšem přímo strašná.

Každá snaha o obranu nemusí být vždy obranou, když ovšem nepočítáme speciální vojenskou operaci, která zůstává pořád obranou, i když zdánlivě jako obrana nevypadá, protože obránci se brání, nikoliv útočí. Ale to jen optický klam, totiž pokud se díváme na speciální vojenskou operaci špatnou optikou, tak ji můžeme vnímat jako agresi, ale jak říkám, to je jen špatnou optikou.“

„To bych řekl!“ zvolal Džeržinskij, ale pak se zarazil, „ale pořád nechápu, proč musíme dávat víc na kulturu?“

„Hned ti to vysvětlím!“ slíbil Zdenek a opravdu to začal hned Felixi vysvětlovat, „vezmi si třeba Srbsko!

Karadžič byl básník.

Ty bys básníky nejraději střílel.

Ale to je chyba!

Karadžič byl básník a to, jak nechal postřílet v Srebenici ty podělané muslimy, to byla prostě jedna báseň!

A v Sarajevu taky!

Nezlob se na mě, Felixi, ty to s lidmi taky umíš, když je třeba zastřelit, ale básník nejsi.

Proto potřebujeme zvýšit výdaje na kulturu, aby se i zabíjení, ve zkratce řečeno, stala součástí kultury, pokud si to vezmou na povel básníci.

Alexandrovce posloucháš?“

„To se ví, že poslouchám! Před tím, než dám zastřelit, preventivně ovšemže, nějakého Alexandrovce, rád si ho poslechnu.

Tuhle ke mně přivezli jednoho Alexandrovce. Kdesi se prořekl, že nechce válku, snad to ani tak nemyslel, ostatně byl přitom pořádně opilý, ale jaký ti ten měl baryton!

Nechal jsem ho ať mi zazpívá Ještě Polsko nezhynulo a pak ho zastřelil.

Kamaráde, řeknu ti, to byl zážitek, takové barytony jsou jen tady u nás v širé stepi!“ zamlaskal Felix.

„No vidíš, a o to jde! Kdyby se zvýšily výdaje na kulturu, mohli bychom mít takových Alexandrovců třeba rovnou tucet!“ zamlaskal i Zdenek a zasněně dodal, „byli bychom kulturní národ, obnovili bychom křesťanský étos vertikální poslušnosti na vertikále bůh-panovník-lid.

Do kultury musíme investovat, ne do zbraní a do armády!

Zbraně dělají z lidí barbary, ale kultura dělá z barbarů lidi!

Třeba takové Československo!

Masaryk byl ve své podstatě barbar a proto jeho uměle vytvořené Československo mělo armádu a vydávalo na obranu 12% až 16% HDP!

No, a nakonec mu to nebylo stejně nic platné, protože ho obsadilo Německo, které nedávalo na armádu vůbec nic, kdežto všechno dávalo na kulturu.

Tak to je, Felixi!

Je třeba pěstovat kultivovanou paměť, zkrátka kulturu, z níž bychom čerpali nejen poučení, ale schopnost tolerance k rozporu, empatii a sebereflexi. I dnes se zde najdou jedinci, ochotní hájit přirozený měkký rasismus bílé rasy oproti různobarevným migrantům a budou přitom tvrdit, že jsou čeští vlastenci, že Fialova vláda chce, na příkaz Bruselu, těmito migranty zaplavit Česko, jako by nestačili Ukrajinci!“

Felix pokýval hlavou: „Zní to jako neuvěřitelný surrealismus a kdo se má v nynější realitě vyznat?

Nejdříve se zkrátka vytvoří nějaká hrozba, ta se pořádně zveličí a už je tu důvod proti ní bojovat.

Například mobilizace.

A tak se bojuje proti mobilizaci.

Nebo světovláda!

Kdo se nepodvolí světovládě, je nepodvolený!

Prostě to slouží skvěle k vyvolávání atmosféry strachu, tyhlety hrozby.

Jak říkám, kdo se v tom má vyznat!

Dnes člověk nemůže věřit ničemu než jen svému revolveru!“

A tak Džeržinskij sáhl přece jen po svém revolveru.

Ale to neznamená, že Zdenkova myšlenka po zvýšení výdajů na kulturu nežije.

Žije!

Žije dál, protože kulturní fronta je solí každé země, já osobně znám spoustu lidí, kteří by si rádi zašli na Čajkovského koncert B-moll, ale prostě nemají kam, protože u nic vesnici, jak vám jistě potvrdí senátorka Kovářová, prostě žádná filharmonie není.

O výstavě Kandinského ani nemluvím, to bylo házení hrachu na zeď, jako by už nestačilo, že nás k té zdi naše vláda postavila...