Kua, pane Jaromíre Nohavico, tato válka na Ukrajině je především vaše!

Ano, vážený pane Nohavico, válka na Ukrajině je především vaše, protože jste to především vy, kdo má šířit přátelství mezi národy. Ale evidentně jej nešíříte, protože kdybyste šířil přátelství mezi národy, tak žádná válka není!

Nemůže být nejmenších pochyb, že ta hrozná válka není válkou Jarka Nohavici!

Copak má Jarek Nohavica v rukou samopal a vraždí bezbranné ruské vojáky?

Ty, kteří brání na Ukrajině svou zem, svatou Rus, protože, aby se Rus cítil přirozeně, musí žít především v ruském světě, a aby ruský svět byl ruským světem, nesmí v něm existovat ani žádní nacisté, ani žádní fašisté, natož satanisté!

Nikdo nikdy neviděl v rukou Jarka Nohavici žádný samopal, nebo přesněji útočnou pušku, aby mohl našemu největšímu básníkovi vmést do jeho obličeje: „Je to tvoje válka, protože každá válka, ve které umírají lidé, je především tvoje válka, zmetku!“

Jediné, co kdy kdo kdy viděl v rukou Jarka Nohavici, byla kytara, nebo ještě tak nanejvýš stará ohmataná heligonka.

Tou kytarou, respektive heligonkou šíří Jarek Nohavica mír a přátelství mezi národy.

Přijede tam, kde se bojuje a uprostřed té nejzběsilejší palby, uprostřed toho nejšílenějšího, protože vlastně docela přirozeného vraždění (nikdo asi nebude tvrdit, že třeba takový Čingischán byl psychopat, když se mu podařilo vytvořit takovou velkou říši) spustí: „Pánové nahoře, já píšu vám dnes psaní…“

No, a v ten okamžik palba přestane, jelikož v tu ránu si ukrajinští vojáci uvědomí, že jsou jen zneužíváni k zabíjení Rusů, protože žádná ukrajinská státnost, jak ostatně vyplývá i z písní a básní Jarka Nohavici, neexistuje.

Nu, někdy se ovšem stane, že palba neutichne, že dál zuří.

V tom případě začne Jarek Nohavica hrát: „Když mě brali za vojáka…“

A stane se zázrak!

Palba tentokrát skutečně utichne a všichni vojáci zpívají spolu s Jarkem Nohavicou: „Když mě brali za vojáka…“

Ne, Vladimir Vladimirovič Putin, který dal Jarkovi Nohavicovi, Puškinovu cenu, to řekl špatně: „Dokud budou na nás ukrajinští nacisté na Ukrajině střílet, do té doby nemůže být řeč o příměří!“

Řekl to špatně, protože je tady ještě Jarek Nohavica.

Je to tak, mýlíte se, drahý Vladimire Vladimiroviči Putine!

Bude nejen příměří, bude i mír!

Jarek Nohavica hrábne do strun a bude po válce, uvidíte i vy budete s neskrývanou úlevou zpívat s Jarkem Nohavicou: „Když mě brali za vojáka…“

A my ostatní budeme zpívat s vámi, a bude na světě věčný mír, protože na světě už nebude žádných nacistů!

Bude na světě věčný mír, protože ruský lid je otevřený, kdo se chce stát Rusem, je vítán.

Bude věčný mír, protože Rusové mají Nerusy rádi, mají zájem s nimi komunikovat, studovat, přátelit se.

Tak to vždycky bylo a bude.

Bude věčný mír, protože Rusové jsou lidé impéria. A jsou připraveni jej budovat společně s těmi, s nimiž je osud spojil. A ve velké kontinentální říši Rusů bude místo pro všechny národy, které jsou poctivě a s otevřeným srdcem připraveny sdílet existenci s Rusy.

Bude věčný mír, protože nám k tomu bude Jarek Nohavica hrát a zpívat a pořád dokola, neboť ruský svět je světem věčnosti a tedy v něm musí věčně znít i písně Jarka Nohavici...