Kterak král Pávek I. opět velmi slavně zvítězil

Komu může imponovat komunistický rozvědčík na Hradě? Maximálně jen té hrstce zoufalců, kteří na prvního máje mávali mávátky, jdoucí na smrt zdravící imperátory na tribunách

Z blogísku strýca Burčáka

Ne, takový blogísek opravdu nechcete číst!

Ale už se stalo, už jste na něho klikli, už jste ho otevřeli, už jste ho začali číst, tak mi nezbývá nic jiného, než v psaní svého blogísku pokračovat.

Ale ještě si musím dát štamprlu, aby se mi netřásly ruce. A pak ještě jednu a ještě jednu.

Už je to dobré, už se mi ruce netřesou, už se mi nezvedá žaludek z toho hnusu, o kterém budu teď psát, a vy zase číst, a hnus to opravdu bude, protože budu psát o největším převlékači kabátů, který bez mrknutí oka schvaloval sovětskou okupaci Československa...

To opravdu nechcete zažít!

Imperátor Pávek I. se probudil ve skvělé náladě, aby taky ne, když se ústavní soudci před ním plazili a v zemi panoval tuhý prezidentský systém. Každý imperátor by se probouzel ve skvělé náladě, kdyby byl na místě Pávka I.

Ale jak už to bývá, Pávek I. chválil den před večerem.

Právě pulíroval svoji imperátorskou motorku, když za ním přišel Kolář.

„Mám pro vás špatnou zprávu Vaše imperátorské Veličenstvo,“ řekl Kolář a opravdu se tvářil velmi zkroušeně.

„Co je? Nechtějí mě poslat do Ankary? Nevadí, nařídíme ústavním soudcům, ať udělají další ústavní puč!“ vyskočil Pávek od motorky tak prudce, až se mu posunul na hlavě jeho imperátorský vavřínový věnec. „A já tam domluvím miliardové kšefty!“

„Ne, tentokrát jde o něco mnohem horšího!“ nelakoval Kolář nic na růžovo.

„Cože, žalují mě pro vlastizradu!“ vylekal se imperátor Pávek I. jako každý zločinec, kterého dopadnou při činu. „Nevadí, nechám si opozicí odhlasovat imunitu!

„Ne, je to ještě mnohem horší. Je to to nejhorší, co nás mohlo potkat,“ přiznal na prudko Kolář. „Musíme zrušit vaše oblíbené předhazování voličů vládní šestikoalice lvům.“

„Cože!?“ vytřeštil imperátor Pávek I. oči na svého vodiče. „Chcete říct, že dnes nebudeme předhazovat voliče vládní šestikoalice lvům? A já se na to tolik těšil! Je to moje nejoblíbenější zábava! A to nemluvím o tom, že si první dáma na dnešní předhazování pořídila nové šaty!

A co moji voliči a přívrženci?

Co jim nabídnu, čím je potěším a opiju, když nebudeme předhazovat voliče vládní šestikoalice, tuším, že si říkají, naši lidi?

Opravdu se s tím nedá nic dělat?“

„Bohužel nedá. Museli jsme to ukončit z technických důvodů,“ řekl Pávkovi I. Kolář.

„Z technických důvodů? Došli nám už naši lidi? Došli naši lidi, a proto je už nemůžeme předhazovat lvům?“ krabatil Pávek I. své čelo, jak se snažil přemýšlet.

„Ne, naši lidi nedošli, těch je pořád dost,“ odpověděl Kolář. „ale došli lvi, Vaše imperátorská jasnosti.“

„Cože došli lvi?“ podivil se Pávek I.

„Ano, došli lvi. Našich lidí máme dost, ale jaksi už nemáme lvy, kterým bychom mohli naše lidi předhazovat.

„Jak je to možné?“ žasl Pávek I., kterému jako bývalému lamapsákovi nic nedocházelo, protože neměl, jako bývalý lampasák, strategické myšlení, to mají z prezidentů jen Trump, Putin a Václav Klaus.

„Lvi došli protože, že se otrávili našimi lidmi. Tak je to, Vaše imperátorské veličenstvo. Lev sice takové naše lidi sežere, jenže naši lidi mají v sobě tolik jedu, že by to porazilo ne jednoho, ale tisíc lvů, a tak lva, kterému hodíme naše lidi, vlastně otrávíme, ať chceme nebo nechceme.

A my už našimi lidmi otrávili všechny lvi, bůhví, kde se v našich lidech tolik jedu bere. Obvolal jsem všechny americké zbrojaře, i všechnu evropskou vrchnost, ale nikde už žádné lvi nemají. Poslední lev, kterého jsme měli, a který se už taky našimi lidmi otrávil, byl ten na státním znaku.

Ale ani toho už nemáme. Ovšem když už nemáme lvy, můžete se aspoň mstít vládě za to, že jste nejmenoval ministrem zahraničí Filipa Turka. To je přeci taky inteligentní zábava. Anebo nás můžete zatáhnout do války. Taková mobilizace, když se vyhlásí jako všeobecná, není taky špatná věc.“

Inteligentní zábava to sice je, ale ani všeobecná mobilizace se nemůže vyrovnat předhazování našich lidí lvům, protože kyselým obličejům našich lidí se nemůže vyrovnat vůbec nic. A tak měl imperátor Pávek I. to své imperátorství pěkně zkažené, i když se sám stylizuje jako lev s bílou hřívou a jeho manželka politručka jako lvice Elsa.

Ale jen ať to zkusí, sežrat naše lidi a skončí tak, jako skončili všichni lvi před ním, otrávení našimi lidmi jako prachsprostí smradlaví tchoři...