Která parta na blogu i.DNES je ta slušnější a lepší?

Tady na blogu, jak známo, existují všelijaké party blogerů a diskutérů. Jedny party jsou nepředstavitelně zlé a brutální a jedny jsou zase nepředstavitelně dobré a něžně bezbranné. Které jsou které?

            Člověk je, marná sláva, jako ta ovce.

            Vezmi ovci od stáda, drž ji hezky někde o samotě, a zblázní se ti ze samoty natotata.

            Ukaž ovci stádo, které zrovna ženou na jatka, drž ji, jak chceš, ale ona se ti vytrhne a přidá se sama k němu, celá šťastná, že je mezi svými.

            A tak jsem i já jako ovce, což se poznalo tak, že jsem zatoužil po nějaké partě, ke které bych se mohl přidat.

            Sebral jsem se tady, strčil do kapsy pro všechny případy pár energetických tyčinek, a vydal se do blogu iDnes, protože tam je spousta part.

            „Kampak, mladej?“ zavolal na mě vrátný, když jsem vešel do budovy blogu iDnes.

            „Rád bych se chytl tady nějaké party,“ odpověděl jsem.

            „No, jo, ale který?

            Co já vím, jsou tady přinejmenším dvě party,“ děl rozšafně vrátný.

            „Rád bych do party k panu Ručičkovi.

            Chci se naučit jako on pořád říkat ,ano, ale‘, protože je to strašně legrační.

            A taky by mě bavilo jít proti proudu, to musí být taky náramná legrace.

            Anebo do party k panu Etříkovi, nebo Oralovi, nebo Ermákovi, to jsou taky správní řízci, co se s ničím neserou,“ vyslovím své přání.

            „Jo, tak ty se chceš dát ke ,statečnejm‘!

Ale to není jen tak, kamaráde!

Ke ,statečnejm‘ se můžeš dostat jen na doporučení.

A doporučení ti můžou dát jen na personálním, kde si tě důkladně proklepnou.

Je to první patro, hned první dveře vlevo, paní Plková,“ informuje mě vrátný.

„Plková, Plková, to jméno mi něco říká,“ řeknu zamyšleně.

„Bodejť by neříkalo!

Ta ženská má, čéče, IQ jako bitch!“ významně zamrká vrátný.

„Jako bitch?“ podivím se.

„Jo, jako bitch,“ přikývne vrátný.

„Promiňte, ale nechtěl jste říct jako bič?“ vysvětluji vrátnému.

„Vždyť říkám, jako bitch!“ odpoví vrátný.

„Právě, neříkáte jako bič, ale jako bitch!“ upozorním vrátného.

„To je možný. Já si ta dvě slova furt pletu. Říkám bitch, ale myslím tím samozřejmě bič,“ přikývne vrátný a pokračuje, „ta ženská, ta Plková, ta dělá nejlepší diagnózy na dálku v celý republice.

A taky stalkuje.

Kamaráde, ta ti stalkuje jedna báseň!

Ta, a to mi věř, když stalkuje, ta ti dovede být otravná jako bič.“

„Jako bič?“ ptám se.

„Jo, jako bič!“ přikývne rozhodně vrátný.

„Promiňte, ale nespletl jste se zase?

Nemyslel jste jako bitch?“ upozorním opět vrátného.

„Vždyť říkám jako bič,“ řekne vrátný.

„Ne, promiňte, vy neříkáte bitch, vy říkáte bič, říkáte je otravná jako bič, ale správně by možná mělo být jako bitch,“ přiblížím vrátnému podstatu problému.

„A víš, že jo!

Myslím bitch, ale říkám bič, mně se ta slova pořád pletou,“ souhlasí vrátný.

„Takže říkáte první patro, první dveře vlevo, personální oddělení, tam dostanu doporučení do party ,statečnejch‘,“ řeknu vrátnému.

„Jo, pí Plková,“ řekne vrátný a zkoumavě se na mě zadívá, „ale mladej, poslouchej, nemáš nějakou rachitickou postavu?

S takovoudle postavou, nevím, nevím, jestli to doporučení do ,statečnejch‘ dostaneš.

Hele, za kolik plaveš šest dvoustovek po sobě se startem ve čtvrté minutě?“ ptá se mě vrátný.

„Teď za tři deset,“ odpovím.

„To je moc, kurevsky moc. Tak to to doporučení do ,statečnejch‘ s takovejma mizernejma časama na beton nedostaneš .

Hele, nechceš jít raději ke ,správňákům‘?

K těm nepotřebuješ žádný doporučení,“ nabízí mi vrátný „správňáky“.

„A co dělají ti ,správňáci‘?“ táži se.

„Všechno možný dělaj!

Tudle skoro rozbili panu Preslerovi, buď mu věčná sláva, všechna okna, nebo třeba dehonestují ty, kteří s nimi názorově nesouhlasí, a tak, prostě ,správňáci‘,“ přibližuje mi vrátný náplň činnosti ,správňáků´.

„Rozbíjet skoro okna, dehonestovat ty, kteří s nimi názorově nesouhlasí, to může být ještě větší legrace než říkat ,ano, ale‘, nebo jít proti proudu,“ řeknu a dodám, „takže ke ,správňákům‘ nepotřebuji žádné doporučení?

„Vůbec žádný. Stačí, když seš intejektuál,“ odpoví vrátný.

„Intejektuál? A jak se to pozná?“ chci vědět.

„To je úplně jednoduchý.

Hele, kolikrát denně onanuješ?

Ale pravdu!“ vyzvídá vrátný.

„Nevím, tak jedenáctkrát?“ snažím se pravdivě odpovědět.

„Tak to seš intejektuál!“ vykřikne vrátný.

„Tak díky, tak já jdu tedy ke ,správňákům‘,“ řeknu a chci se vydat po schodech nahoru.

„Nahoru ne!

Nahoru je to ke ,statečnejm‘,“ upozorní mě vrátný a ukáže na schody vedoucí dolů, „ke ,správňákům se jde tudy. Voni sou totiž v kotelně. To víš, pražská kavárna, ta musí mít vždy něco nóbl, ta si musí hrát vždy na elitu. Po schodech dolů, kotelna jsou poslední dveře. Ale je tam taky jeden, ňákej Brčálek, kterej nepije kafe, ale chlastá jenom magoráky.

Neznáš ho, náhodou?

Je to totiž strašnej píčus, takovej, že je na něho až škoda slov.“

„Ne, neznám.

Ale až je všechny poznám, budu jimi taky rád,“ řeknu a spustím se dolů po schodech, abych byl  jako ta ovce už co nejdřív v kotelně ve své partě, mezi svými, mezi legendárními ,správňáky‘.

A co vy?

Vy už jste na blogu iDNES v nějaké partě?

Jestli ne, můžete si podat přihlášku pod tímto článkem a to zcela zdarma, vyřízena bude než byste řekli bitch, pardon, samozřejmě, že bič.