Kristovo zmrtvýchvstání nám dává naději na život věčný v nebeské blaženosti

A ani tomu nemusíte věřit, protože Kristovo vítězství nad smrtí je generální, to znamená všeobecné, a nikoliv selektivní v tom smyslu, že budou věčně žít jen ti, kteří v Kristovo zmrtvýchvstání uvěřili

Varování. Tento text je čirá fantasmagorie a znevažuje striktní biblické učení

Je všeobecně známo, že nejvíce hříšných myšlenek mají paradoxně svatí lidé, tedy světci. Ale proto jsou tito světci svatí, protože dokážou tyto hříšné myšlenky od sebe rázně odvrhnout.

Kde není pokušení a hříšných myšlenek, tam není ani svatost, neboť svatost vyplývá z toho, že světec odolá každému pokušení a každé hříšné myšlence. A čím má být světec světější, tím musí být pokušení, kterému odolává, větší. Ten, kdo nemá žádné pokušení a žádnou hříšnou myšlenku, nemůže být nikdy svatý!

Jeden svatý muž, snad to byl papež, snad některý z církevních otců, snad nějaký kardinál, se jednoho dne svatého života zamyslel. A ta myšlenka, která se mu zrodila v hlavě, byla velmi hříšná, protože se, jak jinak, jednalo o další pokušení, o další zkoušku pevnosti jeho svaté víry.

Bylo to právě na Velikonoce, na Velikonoční neděli.

„Hm, tak nám Kristus zase zvítězil nad smrtí, jako každý rok,“ zamyslel se tento svatý muž, když se po bezesném spánku probudil do obzvláště svátečního nedělního rána, ačkoliv kdesi v hlubinách kosmu, který tohoto svatého muže neprodyšně obklopoval ze všech stran, žádné nedělní ráno nebylo, tam byla maximálně akorát tak věčnost. „Ale pokud zvítězil nad smrtí, tak musel zvítězit i nad Bohem, protože za smrt byl odpovědný Bůh, neboť smrt je Božím dílem!

Ale jak mohl zvítězit nad smrtí, když zemřel na kříži?

Pokud zemřel na kříži, tak smrt musela zvítězit nad Kristem!

Kdo je mrtvý, nemůže zvítězit nad smrtí!

Ovšem, mohlo to být i tak, že na kříži zemřel v Kristovi toliko člověk.

A Kristus jako takový, tedy ne člověk, ale Boží Syn potom porazil svého Otce, Boha, který jej jako člověka nechal zemřít na kříži.

Na kříži zemřel člověk, ale Boží Syn se utkal v souboji se svým Otcem.

,Ty jsi vinný tím, že lidé umírají, Ty jsi, Otče, ta smrt, která kosí člověka, ty necháváš člověka umírat, taková je Tvoje Boží vůle. Ale já jsem reformátor, já to změním, tuto dlouholetou Boží praxi usmrcování lidí! Já jsem jako člověk zemřel na kříži tak, jako kvůli Tobě, Otče, umírají na kříži, obrazně řečeno, všichni lidé!

Ale já už nedovolím, aby lidé umírali!

Člověk musí žít věčně!

Porazím Tě, Otče, a tak zruším s lidmi tvoji starou smlouvu a uzavřu s nimi smlouvu novou!

A proto tě musím porazit, proto musím nad tebou zvítězit, amen!’

A Kristus, Boží Syn, skutečně nad svým Otcem zvítězil, protože bojoval, jako každý reformátor, za dobrou věc, a tak zvítězil i nad smrtí, aniž by ovšem zavraždil Boha, protože on sám byl tím Bohem!

Panebože, co je to fantasmagorii!

Apage, Satanas!“

Svatý muž se chvatně desetkrát pokřižoval a tak tuto hříšnou myšlenku, že pokud Kristus zvítězil nad smrtí, tak musel především zvítězit nad Otcem, který člověka k smrti odsoudil, zdárně od sebe odehnal.

„Uff, budu žít věčně!“ oddechl si tento svatý muž a s chutí se pustil do své ranní modlitby k Bohu, který dál kosí lidské bytosti po miliardách, neboť ti, kteří byli vzkříšeni, se pořád dají spočítat na prstech jedné ruky...