Korespondenční hlasování otevírá dveře volebním podvodům TOP 09 v čele s M. Pekarovou

Před časem jsem někde četl, že korespondenční hlasování má především umožnit, aby se TOP 09, v čele s M. Pekarovou, mohla dopouštět masívních volebních podvodů na všech pěti světadílech zeměkoule

            Když si Káťa oblékla kožich, jedno jaký, norkový, nebo činčilový, z nutrie, či bobra, nebo klidně i myší, nápadně mi připomínala Venuši v kožichu.

            „Je tak hřejivý! Sáhni si!“ lebedila si v jakémkoliv kožichu.

            Sáhl jsem si a musel jsem dát Káti za pravdu, kožich, ať už jakýkoliv, byl opravdu hřejivý...

            Ale tentokrát mi Káťa Venuši v kožichu nepřipomínala. Třásla se jako osika, drkotala zuby, to přeci Venuše v kožichu nedělá.

            „Co je? Je ti zima, Káťo? Jak je to možné, máš přece na sobě perzián!“ zeptal jsem se starostlivě, dodávaje, „jestli ti je zima, dej si na sebe ještě jeden kožich, třeba tuhle ten, to je přece mýval.“

            „Není mi zima. Třesu se strachem!“ zadrkotala Káťa.

            „Strachem? Čeho ty se tak může bát?“ nevěřil jsem, že se Káťa může třást strachem.

            Ale bylo to tak, Káťa se třásla strachem.

            „Třesu se strachem z toho, že pokud se schválí korenspondeční volby, tak bude Babiš podvádět!“ zasténala Káťa.

            „Babiš a podvádět? Jak tě to, mohla, proboha Káťo napadnout? Taková blbost!“ zhrozil jsem se Kátin slov.

            „S dotacemi na Čapí hnízdo taky podváděl!“ připomenula Káťa.

            „Ty myslíš těch směšných padesát melounů? To přece nebyl žádný podvod, to bylo spiknutí!“ upozornil Káťu, že Čapí hnízdo nebyl podvod, ale spiknutí, „proč by měl Babiš, proboha, při korespondenčních volbách podvádět?“

            „Proč? Hned ti to vysvětlím,“ řekla Káti a zimomřivě si přitáhla kožich, ,v zahraničí totiž žije asi čtvrt miliónu našich občanů, přičemž loňských voleb do Poslanecké sněmovny se jich zúčastnilo pouze přes 13 tisíc. Pokud by se tedy podařilo u Čechů žijících v zahraničí dosáhnout zavedením korespondenčního hlasování aspoň poloviční účasti jako u našinců v tuzemsku (tedy asi 30%), tak se nám tu najednou objeví kolem 80 tisíc volných voličů.

            A teď mě dobře poslouchej. Babiš dostal ve volbách jen o 35 765 hlasů méně než vítězné Spolu. Kdyby byla možnost korespondenční volby, stačilo by mu pouhých cca čtyřicet tisíc koblih, které by nechal doručit voličům v zahraničí na to, aby ve volbách zvítězil!!!

            Už chápeš?“

            Káťa se roztřásla ještě víc, ale byl to jen hysterický záchvat nic víc.

            Chytil jsem ji pevně za kožich a díky tomu se její třes přece jen trochu zmírnil.

            „A teď poslouchej ty mě, moje milá,“ řekl jsem jasným a zvučným hlasem, jako bych byl někde na divadle a hrál Othella, „Babiš nepodvádí! Nikdy! Rozumíš! Nikdy! To není styl jeho politické práce! Podvádí Farský, podvádí Bartoš, ale Babiš ne, do prdele!

            To by Babiš nikdy neudělal!

            Každý ví, že korespondenční volby jsou kvůli TOP 09, aby se mohla dostat podvodem do sněmovny!

            Viděla jsi přece to video, jak se u Pekarové v popelnici našly prázdné volební obálky, bylo jich tam dobře nejmíň dvacet tisíc! Sotva budou schválené korespondenční volby, tak Pekarová otevře podvodům dveře dokořán, té ženské hledí zlo z očí.

            Korespondenční volby jsou totiž šance pro ty, kdo to s demokracií nemyslí vážně a to je Pekarová, protože ti, co podvádějí, to nikdy nemyslí s demokracií vážně!

            Ano, bojme se korespondenčních voleb, ale ne kvůli Babišovi!“

            Na Káťu moje rozumná slova mocně zapůsobila. Hruď se ji dmula jako Lipno při orkánu, vlasy dosud volné, samy se ji spletly do copu, který jí nyní trčel z hlavy jako bleskosvod, nebo nějaká anténa.

            „Babiš, Babiš, Babiš, Babiš!“ opakovala pořád dokola stále hlasitěji, jako by nevěděla, že si Spolu i PirStan po všech těch lžích a výmyslech, co o něm napsali, museli najít jiného Babiše.

            „Káťo! Káťo! Káťo, co je ti? Snad jsi taky nebyla v Bruselu políbit prsten?“ křičel jsem na Káťu.

            Už to nebyla Venuše v kožichu, ale Viktorka u splavu.