Komunistický soudce Fremr příštím prezidentem?

Mají být ti, kteří si příliš zadali s minulým režimem, v doživotní klatbě, nebo mohou být vzati na milost? Vždyť sami komunisté jsou dnes ti největší vlastenci, i když internacionální...

             Václav Klaus nečinně hleděl z okna své zapadlé kanceláře v SBČS a nudil se.

            Aby, ne, když výhled z okna byl víc než mizerný.

            Ulice, na ni lidé, auta, nic z toho Václava Klause nevzrušovalo.

            Vzrušovalo jej totiž něco úplně jiného.

            Volný trh.

            „Kéž by tady byl volný trh!“ opakoval Václav Klaus pořád dokola.

            Pracovní den mu tak rychle ubíhal a nejspíše by mu i uběhl jako každý jiný den, kdyby Václava Klause nevytrhl ze snění tajemný cizinec.

            „Jmenuji se Woland,“ představil se cizinec a s úsměvem dodal, „ale na jménu nezáleží. Záleží na myšlenkách. A ty vaše myšlenky se mi velmi líbí. Proto jsem za vámi přišel.

            Nechcete pracovat v Prognostickém ústavu?“

            Václav Klaus se právem ušklíbl: „Copak jsem nějaký kariérista? Zbláznil jste se?“

            „Samozřejmě, že nejste kariérista. Ale jste po čertech chytrý chlap. Kdo tady v Praze sní o volném trhu? Jen vy!“ usmál se cizinec.

            „Ano, jsem chytrý. Velmi, ale opravdu velmi chytrý. A proto nemůžu pracovat v Prognostickém ústavu, protože bych byl chytřejší než jeho ředitel.

            Kdo to kdy viděl?“ nafoukl se Václav Klaus.

            „Ale prezidentem byste jistě chtěl být,“ přátelsky poklepal cizinec Václava Klause.

            „Prezident, to je jiná. Kdybych byl prezident, taky bych tady u nás zavedl volný trh!“ zasnil se Václav Klaus.

            „Tak vidíte, že chcete,“ oddechl si cizinec a posadil se Václavu Klausovi na klín, „když budete pracovat v Prognostickém ústavu, budete i prezident. Na tom přece není nic kariéristického, osvobodil jste přece Prahu od fašistů. Sám maršál Koněv mi to vyprávěl při návštěvě u generalissima Stalina.

            Nebo se chcete pohřbít v této špeluňce?“

            „A opravdu budu prezident?“ zeptal se pro jistotu Václav Klaus.

            „Opravdu. A taky dostanete i Puškinovu cenu. Máte rád Puškina?“ zeptal se cizinec.

            „Tak dobře. Ale dělám to jen samozřejmě kvůli Puškinovi,“ souhlasil Václav Klaus se svým nástupem do Prognostického ústavu.

            „Super!“ vypískl nadšením cizinec a dodal, „tak, teď už mi jen podepište, že tak činíte zcela dobrovolně.“

            „Vlastní krví?“ zalekl se Václav Klaus.

            „Ale ne. Copak jsem Ďábel? Stačí prstem do vzduchu,“ uklidnil cizinec Václava Klause.

            „Stačí takto?“ zeptal se Václav Klasu, když načrtl prstem do vzduchu svůj podpis.

            „Ano, tak to stačí. Tak je to úplně v pořádku,“ přikývl cizinec a nelhal, úplně to stačilo, aby se Václav Klaus stal prezidentem a zavedl vysněný volný trh.

            A zatímco Václav Klaus nastupoval do Prognostického ústavu (samozřejmě jen kvůli Puškinovi), pracoval nebohý Ladislav Jakl na základě udání svých spolužáků z fakulty žurnalistiky (kterou ovšem absolvoval s červeným diplomem) v různých profesích od závozníka až po vedoucího kulturního střediska…