Jak poslouchám debaty vědců ohledně vypouštění cé ó dvě do atmosféry, tak je to velký průšvih a čekají nás hodně těžké časy. A neplatí spásná věta: "My už se toho nedožijeme." Těm opravdu extrémům se prý dá ještě pořád zabránit. Ale je pravda, že by to stálo extrémně moc peněz, to radši ty extrémy v počasí.

Po nás potopa,

a nastupuje za našeho života zelená náprava a to je chyba, nebo po nás potopa?

Máte pravdu autore a odhalil jste pravdu v celé nahotě, že levnější je něco využít a zničit, než vše napravovat a napravit. Nacházíme se a jsme ve stádiu, že ani sama příroda již nedokáže zahladit všechny stopy po lidské činnosti a čistit a vyčistit a odbourávat všechny jedy jak z potravního řetězce, tak i z vody i ovzduší...

Ono, když to nejde po dobrém tak se to zkouší po zlém. Kolik z nás má vůz i když ho nutně nepotřebuje? Kolik z nás rve každou blbost do igelitového pytlíku? Kolik z nás se sprchuje v průměrných 75 litrech na Čecha? Mohl bych pokračovat donekonečna. Jednou ta doba přijde a to buď sebeuvědoměním nebo nutností.

Ano, kdo se nesprchuje, není Čech!

Nebude to stát nic, půjdeme-li na to po vzoru Velké Maovy Číny. Kde u každé chýše stála malinká vysoká pec, ve které rolníci vyráběli pro Maa železo.

Když si každý náš chalupník vykope vlastní malinký uhelný důl či ropný vrteček, můžeme přestat pálit uhlí ve velkém v uhelných elektrárnách! Nebude kouře, nebude emisí! A přesto budou všichni bohatě zásobeni vším potřebným.

Pan Zavadil už má dokonce vlastní zdroj plynu. Takže nemusí nic kopat ani vrtat.