Kdy nám politici řeknou pravdu, že nás před zlem neochrání ani třetí dávka?

Třetí dávkou se už můžou očkovat všichni, kdož ještě na to mají chuť. Ale pravda je taková, že nás neochrání už ani třetí dávka...  

Někteří lidé ještě váhají se čtvrtou dávkou, ačkoliv očkovací chrám se nachází v každém městě i v každé vesnici. Ptají se, proč by si ji měli nechat dát, když už mají v sobě přece tři dávky.

Není bez proto zajímavosti si položit otázku, jak je v naší zemi vlastně svátost čtvrté dávky (neboli biřmování) chápáno. Zkušenost totiž ukazuje, že chápání této svátosti je často dosti nepřesné a povrchní, zatížené řadou v historii vzniklých myšlenkových klišé.

Zopakujme si proto vše, co je nám dosud o svátosti čtvrté dávky známo: „Svátost čtvrté dávky může přijmout každý člověk očkovaný třemi dávkami, který ji dosud nepřijal a který dosáhl věku užívání rozumu.

Řádným udělovatelem svátosti čtvrté je očkující biskup. V případě nutnosti může dát očkující biskup dovolení, aby udělovali čtvrtou dávku, praktickým lékařům. Je-li očkovaný v nebezpečí smrti, může mu udělit čtvrtou dávku kterýkoliv lékař i bez povolení biskupa.

Svátost čtvrté dávky se uděluje prostřednictvím vpíchnutí vakcíny do méně používané ruky, spolu s vkládáním rukou udělovatele svátosti čtvrté dávky a slovy: „Jméno ve vokativu, přijmi pečeť daru vakcíny“ .

 Při udělování čtvrté dávky podle starších liturgických pravidel, které stále probíhá v rámci tradiční očkovací komunity, po samotné vakcinaci následuje ještě symbolický políček očkovanci na tvář, kterým se mu připomíná, že má být připraven pro víru i trpět.“

            A určitě ani neuškodí si připomenout, jaký význam má čtvrtá dávka.

 Její význam můžeme nejlépe pozorovat na těch, kteří svátost čtvrté dávky již přijali. Už před čtvrtou dávkou patřili k těm, kteří byli vyvolení ke spáse a životu věčnému, jakož i k lehkému průběhu. Ale byli ještě v mnohém ohledu nezralí a povrchní. Můžeme si vzpomenout na jejich obtížné chápání a slabost jejich víry. Ale potom, po čtvrté dávce,  je nalézáme úplně změněné. Pouta strachu se uvolňují a oni statečně hlásají zvěst o Tečce.

Čtvrtá dávka je totiž dovršením předchozích tří dávek, proto se při ní vyznává víra stejně jak je tomu i při první, druhé a třetí dávce.

Děje se tak, jen pro úplnost, následovně.

Očkující biskup: „Zříkáš se ducha zla, všeho, co působí, i všeho, čím se pyšní?“

Očkovaní: „Ano!“

Očkující biskup: „Věříš v Tečku?“

Očkovaní: „Věříme!“

Očkující biskup: „Věříš ve vakcínu, která byla dána apoštolům a dnes bude skrze očkování dána i tobě?“

Očkovaní: „Věříme!“

Očkující biskup: „Tak věříme! Tak věří Lékařská komora! A tuto víru vyznáváme, a ona je naší slávou ve Pfizeru, našem Pánu!“

Očkovaní: „Amen!“

A pak už následuje vlastní aplikace čtvrté dávky, která je stejná, jako každé jiné očkování. Všichni určitě mají v živé paměti svoji třetí dávku, a proto jistě není třeba se podrobně rozepisovat o tom, že je potřebné odhalit rameno, do něhož se vnoří injekční jehla, skrz kterou bude do organismu proudit životodárná vakcína, jež nás ochrání před vším zlým.

To zůstává, to je stejné a neměnné už více jak dva tisíce let, kdy přišla na svět naděje v podobě vakcíny a my věříme, že jednou uděláme za pandemií Tečku a budeme už navěky ochráněni před těžkým průběhem, jak v nebi, tak na zemi.