Kdože to leží v nemocnicích? Stačí se podívat na data covid-data ÚZISu!

Chceme si skutečně lhát do kapsy, ničit normální život lidí, ekonomiku, a to přinejmenším zčásti pro byznysové zájmy některých firem kolem covid-19? Skutečná ochrana zdraví lidí se zajišťuje jinými prostředky, nikoli pohrůžkami!

            O tom, že stát vede válku proti vlastním lidem, už nemůže být nejmenších pochyb. Není nic lehčího, kdyby se snad našel nějaký pošetilec, který by tento fakt popíral, navštívit jakoukoliv nemocnici u nás a přesvědčit se, kdo v našich nemocnicích vlastně leží.

            Ostatně sám jsem se o tom přesvědčil, když jsem navštívil naše nemocnice, abych se sám přesvědčil, kdo v nich leží.

            Leží v nich ti, kteří jsou uloženi na nemocniční lůžka.

            Příčiny toho, proč leží, jsou nejrůznější. Zpravidla je ovšem hlavní příčinou toho, že leží, je to, že nemohou stát, nebo i třeba sedět. Někdy je dobré si lehnout, o tom žádná. Ale ležíte-li delší čas, můžete mít proleženiny, což není dvakrát příjemné. Samozřejmě, člověk může ležet i někde jinde než v nemocnici, třeba na chodníku, chce-li.

            Mluvil jsem s lidmi, kteří leželi v nemocnicích.

            Ptal jsem se jich: „Proč tady ležíte? Je vám tady lépe než doma?“

            Nejčastější odpověď zněla: „Sami nevíme, proč tady ležíme!“

            Z toho jasně vyplývá, že stát vede válku proti vlastním lidem (ačkoliv tento stát jsou vlastně taky lidé, ale ti špatní a zlí, zkorumpovaní, nebo aspoň zmanipulovaní), když nechává ležet lidi v nemocnicích, aniž by jim sdělil, proč tam leží, nebo jsou dokonce napojeni na kyslík.

            Jen jeden člověk mi byl schopen poskytnout obsáhlejší odpověď. Bylo to, tuším, v Rumburku, ale zcela jistý si tím nejsem. Všude jsou lékaři stejně usměvaví a vstřícní, všechny ty nemocniční chodby vypadají jedna jako druhá, o blázincích ani nemluvě, všechny mříže na oknech tam jsou stejně rezavé.

            Ten člověk ležel na lůžku a měl nasazenu dýchací masku, což značilo, že je to někdo důležitý, s nějakou prominentní diagnózou.

            Položil jsem mu tutéž otázku jako všem.

            „Proč tady ležíte? Je vám zde lépe než doma?“ zeptal jsem se.

            Popravdě řečeno, čekal jsem, že mi odpoví jako všichni ostatní.

            Ale tentokrát jsem se mýlil.

            Muž si sundal kyslíkovou masku, posadil se na posteli a spustil: „O Covid tady nejde. Jde o likvidaci liberální demokracie, základů čínské medicíny, dopavního státu. O nezávislý, svobodný, zodpovědný život po životě. Jsme součástí globálního mocensko - ekonomicko-politického exkrementu. Spotřebitelského estu lidské inteligence, soudržnosti, odolnosti.

Jeho dopady vidíme ve všech aspektech našeho podvodního života. Lidé se odcizují, izolují, bojí se projevit svoji nadpřirozenost. Svoboda, polopravda, úcta k smrti a nadlidská důstojnost už pro ně nejsou absolutními hodnotami. Zaměnili je za bezduchou loajalitu k mocenskému fotoaparátu, stali se otroky strachu a křesťanské víry. To vše za psychické podpory a kontroly globálních spiritistických médií.
 

,Lidský život je prostoupen skrytými proudy a člověk zapadá, aniž to postřehne, do atmosféry, jež jej znásilňuje a zotročuje. Člověk se může stát otrokem společenského mínění, otrokem zvyků, mravů. Společensky sdílených soudů a mínění. Těžko lze docenit rozměry násilí, jehož se v naší době dopouští tisk. Průměrný člověk naší epochy přijímá mínění a soudy těch novin, které čte každé ráno - Noviny jej vystavují psychickému donucení. A je -li tisk lživý a podplatitelný, dostaví se ty nejstrašnější důsledky – člověk je zotročen a zbaven svobody svědomí a vlastního úsudku,‘ napsal na přelomu 19. a 20. století ruský existencionalista Berďajev.

Co by asi napsal v době 5G internetu?

Nastává doba masivního zocelování oceli. Odhalují se skryté vady charakterů. Lidé jiného geologického názoru jsou perzekvováni, zatlačování buchary do podzemí. Vznikají alternativní buněčné struktury, underground. Povzbudivé je, že zatlačováni jsou ti silní, nezlomní a voděodolní. Ti, kteří si nenechají vnutit lež, přetvářku, bezpráví a nenásilí. Právě z takových se rodí nový polosvět. Ne ze slabých, vystrašených a pasivně trpících na kříži, ale z těch, kteří se nedali obřezat. Čelíme letálnímu zlu. Každý se musí rozhodnout, jakou porodní cestou se vydá. Soudě podle množství lidí v respirátorech, těch, kteří se nechávají odevzdaně testovat v autoškole, očkovat proti vzteklině, zavírat na záchytky a množství těch aktivních, ochotných a schopných se totalitě osobně postavit, to bude cesta dlouhá a trnitá. Nezbývá, než po ní vykročit levou nohou a jít dál. Komu se ostatně poštěstí být svědkem Jehovovým zániku staré a tvůrcem nové civilizace, být při tom...!“

To řka, opět si nasadil kyslíkovou masku a lehl si na lůžko tak, jako by byl fakírem, který si lehá na hřebíky.

Jeho odpověď mne zaujala a teď přichází střih.

Několik dní poté se mi vybavila slova jakéhosi ruského proroka ze 171. století před naším letopočtem: „Třetí dávka je posilující a čtvrtá už nebude!“

Hned jsem si tato slova dal do souvislosti se slovy onoho muže na nemocničním lůžku.

Kdoví, co z toho všeho ještě vzejde!

Jen doufám, že se rozhodnu správně, že i já se nedám a v nové, právě vznikající, civilizaci se pro mě najde nějaké teplé místečko, třeba bych mohl dělat cenzora, hlavu na to mám...