Kdo všichni jsou tady na blogu ruští agenti, ruští švábi a ruské filcky?

Nevzpomínám si, že bych tady na blogu nazval někdy někoho ruským agentem, ruským švábem či ruskou filckou. Pokud někdo, nějaká madam, o mně něco takového tvrdí, dopouští se trestného činu pomluvy a já na ni podám trestní oznámení

Odborníkem na ruské filcky a šváby je u nás Zavadil. Má to v zkrátka oku. Podívá se a vidí. Něco jako proutkař. Ani nepotřebuje vidět moč, aby uhodl, kdo je ruský agent, šváb, nebo filcka. Nikdy se nesplete, proto se Zavadil těší dobré pověsti. Je nestranný a to lidi, obzvláště dnes, v dnešní, tak těžké a nejednoznačné době dokážou ocenit, ať už vědomě, či nevědomě.

Jelikož jsem už třetí den pociťoval úporné svědění v jistých tělesných partiích, vydal jsem se za Zavadilem. Zavadil seděl před svým domem a pil vodu z dřevěného džberu.

„Kdybych žil v USA, které obdivuju, měl bych krku žalobu za pomluvy a hlavně za copyright, protože to, co dělám, není vůbec all right, v Rusku by mi samozřejmě nic takového nehrozilo. Mám pro to, co tady v Čechách dělám, myslím, velmi přiléhavé pojmenování, říkám tomu parazitování kvůli čtenosti.

Kdybych aspoň kritizoval hlavní propagandu, ale to neee! To je jednodušší si vybírat nedůležité lajky a přitom třeba takové Vitáskové nesahám ani po její antické kotníky,“ řekl jsem Zavadilovi na uvítanou a zoufale dodal, „už tři dny mám úporné svědění.

Ne, že bych se tam nemusel častokrát škrábat i předtím, ale tak intenzivní to ještě nikdy nebylo!

Co to může být?“

„Jsou to filcky. Ruské filcky. Je mi vás líto,“ řekl Zavadil a napil se vody ze džberu.

„Hm, to jsem nevěděl. Totiž, že ty filcky jsou ruské, to by mne nenapadlo,“ podivil jsem se a ztišil jsem hlas, „totiž, snad mne to i napadlo. Ale bál jsem se to říct nahlas. Abych nebyl za rusofoba! Znáte ruského spisovatele Vaginova, Zavadile?

Neznáte, že ne!

No, vidíte, já ano!

Znám Vaginova, ale teď do toho ty ruské filcky!

Někdo, nějaká hysterická ženská, zjistí, že znám ruského spisovatele Vaginova, spojí to s tím, že mám ruské filcky, a hned je z toho rusofobie jak řemen!

Člověk se dnes ocitne na nějakém seznamu, ani neví jak!

Opravdu jsou ty filcky ruské?“

„Nu ovšemže, že jsou ruské. Ruské filcky mají silnější nohy, podle toho se poznají, nedají se tak snadno setřást, vlastně se nedají setřást vůbec,“ poučil mě Zavadil a dodal, „ostatně je jich teď všude plno. Rojí se. Stačí vytáhnout českou vlajku a hned je nachytáte. V podstatě se před nimi neschováte. Pořádáme sice na ně hony, nebo přesněji štvanice, ale nic to není platné.

Já sám kolikrát přijdu z takového honu na ruské filcky a mám jich sám všude plno. Svědí to jako čert!

Kolikrát si říkám, jak ti Rusové můžou existovat, když mají takové filcky?

Vždyť to musí být peklo, mít všude takové filcky.“

„Ale zase fasují brambory. A zelí taky. Vůbec by je nemuseli fasovat, protože mají levný plyn. Ale fasují je, protože se o ně Putin dokáže postarat, jenže ta pravda se tady zamlčuje,“ upozornil jsem Zavadila.

„To je fakt, zase fasují brambory a zelí, a navíc ke všemu mají levný plyn,“ přikývl Zavadil a mnul si bradu, „vidíte, brambory by se mi zrovna hodily. A zelí taky. Na zimu. Má být tuhá. Uskladnil bych je ve sklepě. Zelí bych naložil. Nemáte nějaké brambory?“

„Bohužel nemám. Naše vláda není schopná zajistit ani to, abychom fasovali na zimu brambory, pytel na osobu. Ruské filcky sice máme taky, ale brambory nemáme, o zelí ani nemluvě. A plyn? Vždyť o plynu se nesmí ani mluvit!“ mávl jsem rukou

„Ech, je to bída. Všude to svědí, ale v Rusku jsou na tom líp, tam mají brambory a zelí, a taky plyn,“ škrábal se Zavadil všude možně.

„A šváby jste viděl? Ruské šváby? Když už o tom mluvíme,“ zeptal jsem se Zavadila.

„Jak by ne? Tamhle jsou!“ ukázal Zavadil na nedalekou studnu, kolem které se to hemžilo ruskými šváby.

„A víte jistě, že jsou ruští?“ chtěl jsem se ujistit.

„Švábi jsou jenom ruští, už zase demonstrují za mír, chtějí odstranit příčinu utrpení všech živých bytostí,“ odtušil Zavadil a chtěl se napít vody, ale džber už byl prázdný, a tak si Zavadil povzdechl, „ach jo, chlastám jak duha!“

Zavadil se zvedl, že si zajde k obecní studni pro vodu, ale já ho zadržel.

„Já vám pro vodu zajdu, budu tak hodný a pak, při chůzi to tolik nesvědí,“ zadržel jsem ho a vzal džber na vodu.

Ale ruských švábů demonstrovalo za mír u studny tolik, že jsem se k ní nemohl dostat. Mohlo jich být odhadem tak sto padesát tisíc.

„Chudák Zavadil, bude bez vody, ale zase bude na druhé straně věčný mír, po jaderné válce nastane vždy mír, věčný mír,“ bylo mi na jedné straně líto Zavadila, že se nenapije, ale na druhé straně jsem byl vděčný za věčný mír, který nám ruští švábi brzy vybojují, ostatně jaderná válka je prý dobrá i na filcky.

A když nezabere na filcky ani jaderná válka, tak mi nezbude, než se vykoupat v horké vodě, potřít se sírovou mastí, aspoň jednou za týden vyměnit povlečení (a trenýrky samozřejmě taky) a vyprášit matrace a to budu muset opakovat tak dlouho, dokud poslední ruská filcka nevezme roha.

Ale co ti chudáci, co budou se mnou v krytu, jak ti k tomu přijdou?