Kauza Huawei není nic nového, nezákonně se šmírovalo už v dávnověku

Rád bych pana blogera Čermáka kolegiálně upozornil, že má v perexu svého článku o kališích gramatickou chybu. Vzhledem k tomu, že pan Čermák nemá pod svým článkem diskuzi, nezbývá mi, než volit tuto cestu

„Úplný paraboloid!

            Podívej, bratře, Žižko!“ zvolal Prokop Holý, ukazuje na monstranci ukořistěnou v jakémsi klášteru, který husité napřed vydrancovali a pak vypálili (kdyby nebozí věděli, že v druhé dekádě třetího tisíciletí bude za to církev stokrát víc odškodněna, kdežto o nich, o husitech, napíše jakýsi diletant Epopej!)

            „Pravdu díš, bratře Prokope!

            Úplný paraboloid!“ podivil se i Žižka, dosud vidící na jedno oko, jak se monstrance nápadně podobá paraboloidní anténě, dodávaje, „pomni, že paprsek, který prochází ohniskem paraboly, se na křivce přece odráží rovnoběžně s její osou, a naopak.

            Že by to papeženci věděli?“

            „Ještě, aby to tak byla vysílačka a oni nás odposlouchávali!

            Sbírali o nás data!“ zhrozil se Prokop Holý.

            „Ne, to si pleteš s Huawei!

            Ať si papeženci jsou, jací jsou, ať jim jde o peníze a moc, nevěřím, že by se dopouštěli až takové špinavosti, že by sbírali o nás data prostřednictvím kalicha, který jsme si vetkli do svého znaku.

            Spíš si myslím, že je to vysílačka, prostřednictvím které papeženci komunikují s bohem.

            Ne, určitě nám žádné nebezpečí nehrozí, když budeme i nadále brát z kostelů monstrance, bratře Prokope,“ řekl Žižka.

            „Snad máš pravdu, snad papeženci nejsou opravdu takové špinavosti schopni, aby o nás sbírali data prostřednictvím kalichů, které jim bereme,“ přikývl Prokop Holý, ale v duchu si myslel, „chudák stará, už mu ta vítězství lezou na mozek, přestává být obezřetný.

Budu ho muset zlikvidovat, nebo svou neopatrností přivede celé naše husitské revoluční hnutí do záhuby!“

Od té chvíle nemyslel Prokop Holý na nic jiného než jen na to, že musí Žižku odstranit, až se mu to konečně podařilo na podzim roku 1424 a on si tak splnil svůj velký sen, že stane v čele husitského revolučního hnutí a husitská vojska pod jeho vedením slavně zvítězí v bitvě u Tachova, která se měla, dle jeho propočtů, konat v roce 1426, jenže se o rok spletl.