Karmický brouk v hlavě pana učitele

Karel Trčálek, tedy já, patřil donedávna k těm zdejším zoufalcům, výše jejichž karmy nikterak zvlášť závratná nebyla. U několika jeho, tedy mých, novějších článků však tohle platit přestalo!!!

Ne!

Teda vlastně ano!

Rozhodně ano!

Zkrátka a dobře, jsem bytostně přesvědčen, že nouzový stav, jenž je nyní alfou i omegou našich životů, respektive i případné smrti, nejdrtivěji dopadl právě na ty nejbezbrannější a nejnevinnější z nás, čímž nemyslím, jak si jistě teď mnozí myslí, dítka školou povinná, ale naopak učitele!

Ano, učitelé jsou ti, kteří dnes a denně přinášejí největší, doslova nadlidské oběti na oltář nouzového stavu, protože oni odskákali nouzový stav nejvíce.

Ty jejich nepřítomné pohledy bloudící místo po třídě po dalekém a širokém kraji, to je opravdu něco jen pro velmi otrlé povahy, protože každému člověku, ve kterém je jen špetitička soucitu tato učitelská tragédie musí utrhnout mozek. Bloudí a bloudí pohledem, nemohouce nalézti žádný pevný bod, neboť nemají před sebou žádné třídní knihy, nebožáci vydáni napospas nekonečnu, jež tak náhle vyhřezlo jim z vnitřností, neboť jejich čas není nyní odměřován zvoněním školního zvonku!

Učitel, který právě teď hledí z okna svého malovaného příbytku, je na tom bezpochyby ze všech učitelů nejhůře. Nemoha mlátit děti hobojem či spinetem, marně se táže po smyslu svého života. Bloudí zoufale pohledem od atomu k atomu a bludnost tohoto jeho počínání hraničí už ze samotnou hranicí sféry potvrzeného výskytu nebeského ptactva, leč náš pan učitel nemá křídla, aby se přidal k ptactvu, a tak je beznadějně přikován ke svému oknu.

Avšak tu se najednou jeho pohled rozjasní.

Hle ho, učitelského!

Zdá se, že zahlédl někoho známého, nebo dokonce, ač se tomu nechce věřit, neboť je pořád učitelem, i nějakého dobrého přítele.

Opravdu!

Náš učitel se zubí, mává a volá na toho, koho spatřil: „Tak kampak, Karmo Karmiči? Snad ne zase ke mně? No, to jsou k nám hosti! Jen pojďte dál. Host do domu, karma do domu!“

Ale ctihodný Karma Karmič, neboť je to opravdu, on, vrtí hlavou: „Dnes ne, pane učiteli! Jindy ano, velmi rád, ale dnes ne! Dnes jdu k Trčálkovi!“

Pana učitele slova ctihodného Karmy Karmiče nemile překvapí.

„K Trčálkovi? K tomu pobudovi? Vždyť se tam u něho smíchy zblázníte, to se vám u mě nestane,“ varuje pan učitel ctihodného Karmu Karmiče a hned dodá, „po tom jeho magoráku se vám zvedne kufr jedna báseň!

Pojďte raději ke mně! Budeme si říkat hezky pravdu do očí a taky vám dám vylízat pekáč, protože jsem včera pekl bůček!“

Ale ctihodný Karma Karmič kroutí hlavou: „Rád bych k vám, pane učiteli, zašel na kus pravdy. Ale musím k Trčálkovi kvůli svojí staré. Ten prevít Trčálek se někde naučil takové francouzáky až je to unfair, a moje stará je teď u něho jako doma, hned jak ráno vstane, tak běží k němu. Nezlobte se, pane učiteli, ale dnes to opravdu nejde, moc se omlouvám, dnes ne.“

Pana učitele po těch slovech jako když opaří prase v trokách.

„Ale co já bez vás, Karmo Karmiči, svého jediného přítele? Kam se poději? Copak to jde, nemít žádné kamarády?“ zalká pan učitel.

„Opustíš-li mne, zahyneš, opustíš-li mne, nezahynu!“ dí ctihodný Karma Karmovič, ale pak se nad panem učitelem přece slituje, „už vím, jak to uděláme! Přišli nám dnes do firmy karmovací roboti. Jejich obsluha je naprosto jednoduchá, pochopí to i naprostý blb, natož vy, pane učiteli. Víte, přece, jak se počítá karma, pane učiteli?“

„Jak by ne, Karmo Karmiči!“ vypískne radostně pan učitel a začne odříkávat, „na karmu 38,25 je třeba při čtenosti 800 téměř 300 hlasů, poměr hlasů a počtu přečtení je tedy již 1:2,67. Na karmu 40,0 je při tak nízké čtenosti třeba kolem 360 hlasů, poměr je tedy nižší než 1:2,5! A i proto se velmi zřídka stane, že by někdo překonal hranici 40 při nižším počtu přečtení než 1000!“

„Jo tak, nějak to bude, pane učiteli,“ přikývne ctihodný Karma Karmič a řekne, „no, nic, já už půjdu, víte, chci se od toho Trčálka něco přiučit. A to mi půjde nejlíp tak, když se budu dívat, jak dává francouzáky mojí staré in natura, jak se říká, a taky in flagranti. Málo platné, člověk by se měl pořád vzdělávat, ale to vám, pane učiteli, říkat nemusím.

Teda, ne že bych vás z něčeho podezíral, ale pravím vám, že ještě dnes večer budete v ráji, pane učiteli!“

Ctihodný Karma Karmovič odchází k Trčálkovi, aby se podíval na jeho francouzáky, ale své slovo chlapa dodrží, neuplyne ani hodina a pan učitel má doma nádherňoučkého karmovacího robota. A sotva ho uvede do chodu, rozhostí se v jeho utrápené duši konečně velebný, vskutku nadpozemský klid a mír. Jde to dokonce tak daleko, že pan učitel je už smířený s tím, byť jen zatím v duchu, že ani letos nevyhraje Martina Sáblíková ve Sportovci roku!

Řeknu vám, takový karmovací robot, to je fantastická věc, já bych ho zavedl, když ne do každé, tak určitě do každé druhé rodiny, když vidím pana učitele, jak se zase šťastně usmívá, jak už mu zase nic nechybí, ani ta radost z karmy, zákona příčiny a následku, ne!