Kapitalismus u konce!

V současné době, jak jste si jistě všimli, už není žádná poptávka po racionálních argumentech. Ale uznejte sami, na co se obtěžovat s racionálními argumenty, když stačí ukázat kozy a máte vystaráno

            Děsil jsem se a bál toho už od raného dětství, čekal, že to musí přijít každým dnem. Nebylo rána, abych se nebudil zbrocený ledovým potem, že už přišlo to, o čem píše sv. Jan ve svém sugestivním Zjevení, konec kapitalismu.

            A jednoho dne to skutečně přišlo.

            Měl jsem jedny známé, ekonomy. Manžele. Ale ne buzeranty, muže a ženu.

            „Nikdo neví dne, ani hodiny, kdy přijde konec kapitalismu! Slunce ztmavne, že jeho západ bude trvat rok a půl, to je osmnáct měsíců. Každého dne bude svítit jen po čtyři hodiny, a i toto světlo bude jen mdlým přítmím. Už nikdy se nevrátí k původnímu jasu!

Ovoce nedozraje, víno bude mít chuť trpkých hroznů. V Irsku se po tři léta nepodaří vypěstovat pšenici, úroda bude mizerná v celých oblastech, lidé budou hladovět od rána do večera, až nastane konec kapitalismu!“ prorokovali neustále a tím jen posilovali můj strach z konce kapitalismu, který byl o to větší, že to všechno prorokovali na základě svého racionálního rozumu, i když rozum je samozřejmě vždy racionální, a nikoliv na základě iracionální víry.

Jejich temné proroctví se opíralo o naprosto rozumnou argumentaci, a proto mělo myšlenkově blízko ke spásnému individualismu a k egoismu, kdežto víra a dojmologie, kterou ostatně ostentativně pohrdali, plivajíce na ni, a která se jim upřímně, jak jsem se mnohokrát sám přesvědčil na vlastní kůži, hnusila, má, jak známo, mnohem blíže ke kolektivismu, toho kolektivismu, jenž byl i příčinou vyhynutí neandrtálců, kteří se sdružovali do tlup, rozuměj kolektivu.

Zvířecí strach z konce kapitalismu mě nakonec donutil k tomu, abych se k těmto známým nastěhoval. Věděl jsem, že až přijde konec kapitalismu, bude jejich dům nejbezpečnějším místem na celém světě, že bude čímsi jako kapitalistickým Novým Jeruzalémem (zase to Janovo Zjevení!) nebo Noemovou archou, v němž budou pro budoucnost uchováni ti, kteří nikdy nepodlehli iracionální víře, kteří byli vždy individualisty a egoisty, a proto jediní přežijí zkázu civilizace, která se zřekla kapitalismu na základě zrůdného přesvědčení, že lidé jsou si rovni.

            Všiml jsem si dobře, že v posledních dnech jsou tváře mých přátel stále víc a víc zachmuřenější, ačkoliv jim, ani jejich dětem navenek naprosto nic nechybělo, měli všechno, na co si vzpomenuli, ale tam uvnitř svých niter nesmírně trpěli tím, jak se kapitalismus blížil ke svému konci

            „Konec kapitalismu je tady!“ pochopil jsem, že je to neklamná známka, že soudný den je již na dosah, a cítil jsem, jak můj mozek svírá ledová ruka základního příjmu.

Obzvláště známá byla v transu, jako každý prorok, na jehož slova, za které ho kamenují, má brzy dojít.

„Jádrem kolektivismu, co civilizace sahá, vždy bylo povyšování principu ,potřebnosti‘ a obětování nad princip spravedlnosti a dosahování vlastních zájmů jednotlivce. Vezměme si třeba takovou Mezopotámii jako kolébku civilizace, vezměme si jakoukoliv starověkou říši, vezměme si Spartu, vezměme si Zlatou hordu.

Kam se v historii podíváme, tam vidíme jen povyšování principu potřebnosti a obětování nad princip spravedlnosti a dosahování vlastních zájmů jednotlivce, protože byl by schopen jednotlivec postavit staroegyptskou pyramidu?

Já tvrdím, že nikolivěk!

Řada lidí nejen že nepochopila, že taková filozofie je v jádru zlem, ale dokonce se ani nepoučila, že ekonomicky nemá šanci na fungování. A proto stále sní o jakémsi socialismu s lidskou tváří. O svobodě a svobodném trhu a konkurenci názorů nesní. Stále věří v silného vůdce nebo politbyro, které vše řídí.

Ani bych se nedivila, kdyby Nobelovu cenu za ekonomii nedostala já, ale posmrtně Marx!“ prohlásila známá dnes a u snídaně a sotva to dořekla, přišel konec kapitalismu.

To, co následovalo, přesně odpovídalo tomu, co známí předpověděli. Slunce ztmavlo tak, že ač bylo pravé poledne, vůbec jsme nevrhali žádné stíny!

„Kapitalismus je mrtev, ať žije kapitalismus!“ zvolal známý a dodal, „neprožili jsme, já ani tady moje žena ve skutečném kapitalismu jeden jediný den, a přesto je mi, když kapitalismus skončil, tak smutno, jako kdyby zemřel sám bůh!

Vím však, že kdybych ve skutečném kapitalismu prožil byť i jeden jediný den, miloval bych ho pořád stejně tak, jako jsem ho miloval doposud, to jest čistě teoreticky, miloval bych ho z celé své duše!“

„Bože, nejen ty, ale i kapitalismus je už mrtvý! Co budeme dělat? Jak budeme existovat? Copak se dá existovat bez kapitalismu? Kdo teď bude chrlit ty miliardy věci, bez kterých nedokážeme žít?“ zalomil jsem rukama, protože jsem si nedokázal nijak představit, co teď vlastně bude, když se některé země odkloní od klasického tržního hospodářství, když nastane skutečná doma temna a nejspíše dojde i k obávenému efektu domina a všechno se v jediném mžiku zhroutí.

Ale mé zoufalství bylo zbytečné, nacházel jsem se přece u svých známých, ekonomů, kteří to všechno předpověděli, můj strach byl od začátku iracionální, prostě stačilo jen zapnout, řečeno slovy mých známých, racionální rozum.

A opravdu, nebylo se čeho bát, zatímco všechen ostatní svět se svíjel ve smrtelné křeči.

„Nenechme se mýlit, tohle není depresivní situace, ze které není úniku. Tohle je pouze a jenom konstatování reality – a existuje mnoho způsobů, jak si realitu naklonit. Přesněji řečeno – existuje mnoho zcela legálních paralelních světů. Od altcoinů, přes papírové peníze, fyzické investice či registraci v daňových rájích. Je to na rozhodnutí každého.

Jde jen o jediné, nevěřit státu, ale věřit nám, prorokům,“ řekla známá a navrhla, „proto navrhuji, abychom se všichni pro začátek nové epochy lidstva vysvlékli do spodního prádla, aby nám nebylo takové horko a taky proto, abychom si připadali jako v daňovém ráji, je to na rozhodnutí každého.“

Známá se rychle ocitla ve spodním prádle a taky její mužíček, takže to skutečně vypadalo jako bychom se ocitli v daňovém ráji, kde není třeba nic, nebo skoro nic skrývat.

„Ano, musíme se pro začátek vysvléct do spodního prádla!“ nadšeně jsem souhlasil, přestože se citelně ochladilo, ale kdo by si nechtěl připadat jako v ráji, zvlášť kdyby měl čisté trenýrky jako já dnes...