Kamióny s mrtvými už brázdí i naše silnice, jenže to tentokrát nejsou uprchlíci

Krematoria na severu nestíhají, a tak se musely na cestu vydat kamióny s mrtvými, doufejme jen, že neuvíznou ve sněhové vánici a dorazí do cíle včas, i když samozřejmě i cesta může být cíl

            Projížděly dnes naším městysem kamiony s mrtvolami.

Málokdo nechal si ujít příležitost spatřit je na vlastní oči, třebaže naším městysem projíždí denně spousta kamiónů. Leží totiž na významném dopravním tahu, jenž spojuje sever naší země s jejím jihem a tedy je zcela vyloučeno, aby kamióny s mrtvými jely jinudy, leda by se snad  tento tah docela ucpal (a občas se to skutečně stává, zejména, když hustě sněží) a kamióny by musely použít nějakou jinou objízdnou trasu.

Bylo to příjemné zpestření jinak docela fádního dopravního ruchu, který u nás povětšinou panuje a stejně tak i fádního života, vždyť v tomto století dosud naším městysem žádné kamióny s mrtvolami neprojížděly. Jen jednou, asi před třemi lety vylezl na benzince z kamionu uprchlík, který se domníval, že už je v Německu, ten ovšem nebyl mrtvý, jen polomrtvý od žízně, což by vysvětlovalo i jeho omyl.

Ale nespletl se snad ke svému prospěchu?

Není u nás, kde nikoho nevítáme, mnohem lépe než v Německu?

Stáli jsme u silnice a ani nemuseli sledovat živý on-line přenos, abychom okamžitě poznali kamióny s mrtvolami, hned jak vjely do našeho městyse, projedou-li kolem vás každý den sta a sta kamiónů, naučíte, nejste-li totálními blby, rozlišovat i ty nejjemnější nuance ve vzhledu kamiónů, jakož i ve výrazu jejich řidičů.

„Už jedou! Už jsou tady!“ vydechli jsme vzrušením, při pohledu na ty zdánlivě docela obyčejné a svým způsobem i velmi nenápadné chladírenské návěsy, do kterých byly zapřažené stejně tak nenápadné výkonné tahače.

Ale tak jak se tvářili jejich řidiči, se mohou tvářit jen ti, kteří mají auto plné mrtvol a proto si musí dávat obzvláště pozor, aby  se někde nepřeklopili, protože komu se by se chtělo z cesty sbírat a znovu nakládat mrtvoly, čemuž i odpovídal výraz řidičů, takové soustředění se vidí málokdy a málokde.

Nejvíce lidí se shromáždilo u semaforů (máme jich v našem městysi celkem dva, a k tomu ještě tři kruhové křižovatky), protože právě tam nabízela se největší šance důkladně si tyto kamióny, jenž dnes poprvé zavítaly do našeho města, důkladněji prohlédnout, a taky si na ně i sáhnout pro štěstí.

Nemohl jsem samozřejmě u jednoho z našich dvou semaforů chybět, a když skutečně kamióny s mrtvolami přede mnou zastavily, nezbývalo mi než obdivem vydechnout.

„Jak to ti lidé na severu dělají, že umírají v takových kvantech!?

Jistě epidemie alkoholismu teď zuří všude, denně jsou hlášené tisíce nových případů, ale tak, jako na severu se neumírá nikde jinde!“ ptal jsem se lidí, již stáli vedle mne, a již, stejně jako já, sahali na kamión s mrtvolami.

„Tam na severu se vždy umíralo víc než kdekoliv jinde. Lidé tam nikdy neuměli nakládat hospodárně se svými životy, dokonale vykořenění. Covid je zahnal do kouta a oni začali chlastat ještě víc, jenže jejich problém je v tom, že už víc chlastat prostě nejde. Proto tam, na severu, krematoria nestíhají, proto se jejich mrtvoly musejí převážet na jih, kde mají krematoria dosud jistou kapacitnírezervu,“ odpověděla mi těhotná, asi padesátiletá, žena, která se protlačila až ke mně, a dodala, „na jihu se taky chlastá, ale mnohem rozumněji, proto tam ani covid nenapáchal takovou škodu jako na severu.

Je chybou sociálních inženýrů, že nechali na severu vybudovat poddimenzovaná krematoria a je taky chybou, že se OKD prodalo Bakalovi, nebýt toho, mohlo se dnes pohřbívat do uhelných šachet a nemusely se mrtvoly převážet ze severu na jih v kamiónech, a bylo by to nanejvýš důstojné, protože tam na severu je každý havíř a havíř patří do šachty, eventuálně štoly.“

„Máte pravdu, tam na jihu je život úplně jiný než na severu. Jediné, co se teď na severu, po zastavení uhelné těžby, produkuje, jsou mrtvoly, které není kam dávat, které se musí zpopelňovat na jihu, kde si lidé vlastních životů váží přece jen víc,“ přitakal jsem těhotné ženě a zeptal se jí, „ale víte, co je zajímavé?“

„Co?“ zeptala se na oplátku žena.

„Že se náš městys nachází přesně na rozhraní jihu a severu, že přes něj vede prastará historická hranice mezi severem a jihem. My, po pravdě řečeno, nepatříme ani tam, ani tam. Neumírá se u nás tolik, jako na severu, ale ani nemáme takovou kapacitu na zpopelňování jako na jihu, což nám dovoluje být nezúčastněnými pozorovateli tohoto pozoruhodného jevu, jakým převážení mrtvol ze severu na jih bezesporu je.

Lidé na jihu začnou jistě brzy reptat, jak oni k tomu přijdou, že se u nich spalují mrtvoly ze severu, ale nás se netýká ani jedno, ani druhé, ani přebytek mrtvol, ani jejich vynucené spalování. Pocit, že nepatříme tam, ani tam, je jistě frustrující, ale teď si musíme přiznat, že to má jisté výhody, nepatřit nikam.“

Poslední kamión s mrtvolami, jenž uvízl na semaforu a trochu se opozdil za ostatními, se rozjel, aby pokračoval dál na jih. Nabídl jsem se těhotné ženě, že ji doprovodím k autu, které měla zaparkované asi dvě stě metrů od semaforu, i ostatní lidé se rozcházeli ke svým autům, aby se v nich pohodlně dopravili domů.

„Mohli by tu tranzitní dopravu konečně odklonit. Postavit kolem našeho městysu pořádný obchvat, čtyřproudý, jako kolem jiných měst. Dnes to byl pro nás velký svátek, ale brzy nám kamióny s mrtvolami zevšední a pak už proti obchvatu bude sotva kdo něco namítat,“ povzdechla si žena, když nasedala do auta.

Já si však obchvat kolem našeho městyse nedokážu představit.

Jak by to vypadlo, kdyby jej veškerá tranzitní doprava míjela?

I nás musí mít lidé přece nějaký smysl života, a když jej ztratí, když přes nás přestanou jezdit auta, dopadnou jako lidé na severu, které musí mrtvé vozit na jih. Kdyby ta žena nebyla těhotná, řekl bych ji, co si o obchvatu našeho městyse myslím, jen ohled k jejímu požehnanému stavu mi to nedovolil.

A že kamiony s mrtvolami budou teď projíždět naším městysem každý den a že nás to brzy omrzí, nebo dokonce obtěžovat?

Jestli nás to skutečně omrzí, nebo dokonce nás to bude obtěžovat, pak amen s námi, když už si ničeho nedokážeme vážit!

Proto se budu dnes celou noc modlit za to, aby se obchvat nepostavil a kamióny s mrtvými dál jezdili přes náš městys: „Otče, náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé!“