Jsme lidé, nás nevypnete! V Praze demonstrovaly desetisíce lidí proti neschopné vládě

Taky co jiného bychom měli být než lidé? Teda aspoň já ani trochu nepochybuji o tom, že jsem člověk a předpokládám, že ani vy ne

Mám toho dost!

Staletí, roky, měsíce,dny, týdny, hodiny a sekundy této vlády jsou již sečteny!

„Restrikce jsou nesmyslné. Měli bychom chránit především rizikové skupiny, třeba tak, že je nebudeme vůbec pouštět na hory, aby se tam nenakazily od lyžařů!“ říkám jsem už od jara, že je důležité chránit především rizikové skupiny, jenže tahle vláda pořád funguje v režimu diktátu.

Jsem proto už pevně rozhodnutý a nic moje rozhodnutí nezviklá. Zahodil jsem strach, označil jej a zmáčkl delete. Na podzim, až začne padat listí, to už bude britská mutace docela neškodná, až se krajina zase prosvětlí, až se zkrátí den, půjdu k volbám. A už vím, koho budu volit. Budu volit Csákovou, aby byl premiérem poslanec Volný, abychom byli všichni opět volní, jako praotec Čech a jeho družina, zrovna jako ty divoké husy, co zrovna na podzim zase potáhnou.

            Vyjdu z volební místnosti a ony zrovna budou na obloze. Zakloním hlavu, přimhouřím oči, zaposlouchám se do jejich kejhání, které se bude ozývat z nebe.

            „Nás nemůžete vypnout! Jsme husy! My nejsme slabý národ!“ budou nám vzkazovat husy.

            „My taky ne! Taky nás nemůžou vypnout! Volil jsem Csákovou! Brzy poletím za vámi, až půjdu z hospody domů!“ zavolám na husy, aby o nás neměly strach, protože ani my nejsme slabý národ, protože na podzim, ve volbách, ke kterým půjdeme, zpřetrháme okovy nenáviděných roušek a zvrhneme parlamentní cestou vládní diktaturu, jako jsme svrhli kdys vlastními těly navlečenými do zimních bund komunistickou diktaturu.

            Stačí jen uvažovat selským rozumem a tahle doba musí brzy skončit, protože kdo, skáče, jak vláda píská, není Čech, hop, hop, hop, kdo skáče, není Čech, hop, hop, hop!

            Ale Csáková by skákat mohla, hop, hop, hop!