Jsme Češi! Ti, s nimiž mluví pan premiér, a ti, s nimiž si promluví ministr Rakušan

Koalici se sice podařilo ohnout nějaký ten zákon, ale včera, když to zkusili se zákonem o jednacím řádu sněmovny, tvrdě narazili. Dobrá zpráva, snad je to příště odradí, jinak jsme na cestě k nové totalitě

Vrchní strážmistr Pokorný se chytil za hlavu, když do služebny vstoupil strážmistr Flanderka v doprovodu vychrtlého důchodce v sice čistých, ale silně zaplátovaných šatech.

„Panebože, snad nevedete dalšího?“ zasténal strážmistr Pokorný.

„Vedu, pane strážmistře,“ povzdechl smutně strážmistr Flanderka a podal hlášení, „chytili ho v Lidlu. Cpal si do pod kabát máslo. A taky kabanos. Asi metr kabanosu. Omotal si ho kolem břicha. Nadvakrát. Je hubený jako lunt, pane strážmistře.“

„Proboha, to už je dneska padesátý! Padesátý důchodce, který kradl v Lidlu!“ zasténal strážmistr Pokorný a obrátil se na nebohého důchodce, „člověče, co jste to udělal? Máslo a metr kabanosu! Vždy vy jste způsobil větší než malou škodu!

A ještě ve stavu legislativní nouze, což je přitěžující okolnost!

A jestli vám najdou v datové schránce řetězové e-maily, tak bůh s vámi!

To jste si nemohl vyrýpnout nějaké kořínky?

Na slunných stráních už zem přece trochu povolila!

Vždyť já vás musím zavřít do cely předběžného zadržení, aby na vás soud mohl uvalit vazbu!

Jenže v cele předběžného zadržení není už k hnutí!

Já vás budu muset svázat do kozelce, abyste mi neutekl!“

Strážmistr Pokorný byl evidentně nešťastný, že musí toho člověka svázat do kozelce, navíc, když se důchodce rozplakal.

„Já vám, lidi, dostal zničehonic dostal chuť na máslo a na kabanos! Pamatujete? Na takový kabanos a na takové máslo, které jsme měli za Babiše. Jenže máslo teď stojí čtyřicet korun a mě zvedli penzi jen o sedm stovek!

Zkrátka a dobře mě úplně ožebračili, protože po správnosti jsem měl k těm dvaceti tisícům, co beru, dostat ne sedm stovek, ale sedmnáct set!

A tak je ze mě žebrák!

Kde bych si mohl já dovolit máslo!

A aby toho nebylo málo, vnuci pracují u Babiše a berou tam úplnou almužnu, protože jim vláda nezvýšila platy!

Co mi zbývalo, než to máslo a kabanos ukrást?

Vždyť co má člověk ještě na světě?

Už jen bídu!

Levný ruský plyn nám vzali a teď nás ještě ožebračili!“

Nebohý důchodce plakal a strážmistr Pokorný si povzdechl: „A to jste nemohl vybrat popelnici?“

Důchodce zalomil rukama: „Všechny popelnice jsou jako vymetené! Není tam ani kůrka!“

Strážmistr Pokorný už to nevydržel.

Přistoupil k nebohému důchodci a řekl mu: „Jděte, prosím vás. Jděte příště si dejte větší pozor, prosím vás!“

Důchodce na nic nečekal a pelášil pryč z policejní stanice, radostí bez sebe. Ale strážmistr Pokorný radostí bez sebe nebyl, ačkoliv právě učinil dobrý skutek.

„Svinská doba, opravdu svinská,“ řekl bez obalu strážmistrovi Flanderkovi tak smutně, až z toho srdce usedalo, „pamatujete si, jak jsme se museli za Babiše očkovat? Člověk si myslel, že už hůř nemůže být, museli jsme se očkovat a mlátit lidi bez roušek.

A vidíte, teď je hůř, mnohem hůř. Já už si úplně připadám jako nějaký komunistický esenbák, ten taky sloužil totalitě jako já teď.

Co ti lidi, ti starouškové udělali tak strašného?

Dostali chuť na máslo, mají v datové schránce řetězové e-maily, chtějí mír na Ukrajině, nepřejí si, aby ukrajinští fašisté zabíjeli ruské vojáky, kteří nás jdou v lidských vlnách osvobodit, protože dokud nebudou naplněné vojenské cíle na Ukrajině, do té doby nebude Rusko jednat o míru.

Někdy mám sto chutí se zastřelit služební zbraní, abych tomu zlu, té totalitě, co teď je, nemusel sloužit!“

Strážmistr Flanderka přikývl: „Jo, svinská doba. Vám to můžu, pane strážmistře říct, vy jste slušný člověk. Já už se nemůžu dočkat, až Babiš, nebo Okamura vyhrajou volby a my se konečně přestaneme hrbit, protože totalita bude pryč.

Zruší se cenzura, propustí se političtí vězni a hlavně se zatočí s tou liberální demokracií. Liberální demokracie, to všechna příčina dnešního zla. A volby jsou už za dva roky. A možná budou už dřív, když bude jako národ držet při sobě.

Jsme policajti, ale nejsme zrůdy!

I za protektorátu četníci pouštěli zadržené odbojáře na svobodu jako my teď!

Kdepak, pane strážmistře, musíme vydržet do voleb, to je naděje nás všech slušných lidí. Tam to těm grázlům hezky spočítáme. Však my si budeme dobře pamatovat, jak se Okamura a Babiš brali za nás, obyčejné lidi. A Bobošíková taky!“

Strážmistr Pokorný položil ruku na rameno věrnému strážmistrovi: „A co když žádné volby nebudou?“

Strážmistr Flanderka zbledl: „To jako že nás Američani opravdu zatáhnou do třetí světové války?!“

Strážmistr Pokorný mlčky přikývl a strážmistr Flanderka sedl na ztěžka na židli a neslyšně otvíral rty, jako by zároveň něco říkal a zároveň lapal po dechu.

Do toho zazvonil služební telefon. Byl to ministr vnitra.

„Ano, rozumím, je vyhlášeno stanné právo. Důchodce, kteří budou krást v Lidlu na místě zastřelit, ano, liberální demokracii si rozvracet nedáme,“ opakoval strážmistr Pokorný.

Minutu na to se ozval z policejní služebny tlumený výstřel.

To se strážmistr Flanderka zachoval jako poctivý a čestný člověk...