Jsem rád, že Notre-Dame asi podpálili muslimové, když hoří symboly, přichází Ježíš

Včera se kojilo, dnes se zase hasí Notre-Dame, pořád je, co dělat! Každopádně už se ví, že Notre-Dame nepodpálili ani husité, ani ruští bolševici, ale hádejte kdo? Ne, to prostě nemáte šanci uhádnout!

                Mám v tom jasno.

            Požár Notre-Dame je boží trest za to, že si katolíci přivlastnili paní v bílém, která se zjevila v Lourdách.

            Skutečná Panna Marie byla ve skutečnosti aktivistika, která kojila jezulátko, kde se dalo, jak dokládají četné gotické obrazy.

            „Já jsem boží matka a moje děcko je boží syn!

            Kdo je víc!?" vytahovala Panna Marie pořád svoje prsy místo toho,  aby z Jezulete vychovávala osobnost s respektem ke druhým, učila ho, že jeho zájmy jsou na prvním místě a ostatní se musí jeho požadavkům přizpůsobit.

Vy byste takovou hysterku chtěli mít doma?

            Ostatně požár Notre-Dame nepředpovídal nejen Ladislav Větvička, odborník na sakrální stavby a taky na žrádlo, ale i Ježíš.

            Tento Ježíš, levičácký aktivista a obřezaný terorista, když mu ukázali jakýsi chrám, otevřeně přiznal: „Z toho, co tady vidíte, vám nenechám kámen na kameni!“

            Ptám se: „Nemyslel tím náhodou Notre-Dame?“

            Ale náhoda už není to, že se jeho slovy inspirovali i příslušníci a příslušnice husitského revolučního hnutí, kteří chtěli vybudovat Křesťanský stát, a proto vypalovali ďáblovy pelechy, čili katolické kostely.

            Páni, ti jich vypálili, takoví vlastenci, kteří se vzbouřili proti římského diktátu, proto, aby mohli přijímat hezky po svém!

            A za to je pak vítězové bitvy u Lipan, taky Češi, demokraticky zvolení páni, hezky upálili ve stodole, kdepak, spravedlnost musí být!

            Má-li být zkáza chrámu Notre-Dame, v němž byl uctíván terorista Ježíš, znamením, pak jedině dobrým, vždyť pro nás nemá přichystáno nic pěkného.

            Toto praví Syn Boží, jenž má oči jako planoucí oheň (!) a nohy jako zářivý kov: „Vím o tvých skutcích, lásce a víře, službě a vytrvalosti, vím, že je tvých skutků čím dál více. Ale to mám proti tobě, že trpíš ženu Jezábel, která se vydává za prorokyni a svým učením svádí moje služebníky ke smilstvu a k účasti na církevních modlářských hostinách.

            Dal jsem jí čas k pokání, ale ona nechce se odvrátit od svého smilstva.

            Hle, sešlu na ni nemoc a do velikého soužení uvrhnu ty, kdo s ní cizoloží, jestliže se od jejich činů neodvrátí, a její děti zahubím.

            Tu poznají všechny církve, že já vidím do nitra i srdce člověka a každému z vás odplatím podle vašich činů!“

            Prostě multikulturní levicový liberál a neomarxista, který neumí nic, než jen vyhrožovat a nálepkovat.

            Leda by snad Jezabel byla Čaputová, pak by to ovšem bylo v nejlepším pořádku, když ovšem nepočítám apokalypsu, to bude, panečku, teprve nářez!

            Požár nějakého, vcelku pitomého chrámu je proti tomu, když dovolíte, úplné hovno. Je dobře, že ten prohnilý barák shořel, jinak bych ho musel snad zapálit sám.

            Co záleží na nějakých pár kamíncích, vyskládaných do podoby chrámu?

            Podívejme se na nebe, plné galaktických chrámů, i ony se jednou promění v sutiny a nikdo pro ně nebude plakat, a nejméně všemohoucí bůh, protože každý stvořitel je zároveň i ničitelem.

            Zkáza Notre Damu mě naplňuje tím nejradostnějším optimismem. Připustil-li bůh zkázu svého svatostánku, ještě to není s ním tak marné, rozmetal-li na atomy kostel, bezcenný lidský výtvor, rozmetá na atomy i nás, stejně tak bezcenné.

A až budeme i my, lidé, rozmetáni bohem na atomy, odpustím mu s radostí všechny jeho zločiny a přijmu jej do svého již neexistujícího srdce, vzkříšen božím ohněm, jenž zničil i Notre-Dame, k životu věčnému v jeho totalitním království!