Ježíš tě griluje!

Fyzikální zákony platí v božím království jako kdekoliv jinde, respektive, jestli někde platí fyzikální zákony, tak v božím království

            Troufám si tvrdit, že v nebi neexistuje nikdo, kdo by znal katolický katechismus líp než Ježíš. Vsadím se, že kdyby šlo o nějaký věroučný problém, přehádal by i ty nejmazanější papeže, o Halíkovi ani nemluvě. Není ovšem na tom nic divného, ani nepochopitelného, vždyť Ježíš je sám bůh, který je ve své vlastní mysli obsažen jako Syn.

            Ostatně paragraf 432 katolického katechismu nám jasně říká: „Ježíšovo jméno znamená, že jméno samého boha je přítomno v osobě jeho syna, který se stal člověkem kvůli všeobecnému a definitivnímu vykoupení z hříchů. Jen jméno boží přináší spásu a napříště ho mohou všichni vzývat, neboť vtělením se bůh spojil se všemi lidmi, ,neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy´."

            Proto taky, proto, že jméno samého boha je přítomno v osobě jeho syna, tady v nebi chodím k Ježíšovi na grilovačky, i když už jsem, jsa v nebi, došel spásy.

            Grilujeme a otevřeně diskutujeme o katolickém katechismu, jehož tak vynikajícím znalcem Ježíš je, prostě trávíme svůj věčný život tím nejužitečnějším způsobem, to jest, grilováním a duchovní průpravou.

            A nejinak je tomu i teď.

            Na rozžhaveném dřevěném uhlí každou chvilku vábně zasyčí kapka žírného tuku, která na něj dopadne z grilované pochoutky a Ježíš mluví o paragrafu 2113: „Nemůžete zároveň sloužit bohu a mamonu. Proto je katolická církev církví modloslužebnou. Mše svatá je modloslužbou, protože popírá, už tím, že ji slouží faráři, že jediným pánem je bůh, proto je církev neslučitelná se společenstvím s bohem.“

            „Vždy jsem si to myslel, a nyní se mi to i potvrdilo,“ přikývnu na znamení souhlasu se slovy Ježíše a ukážu na kus masa, který grilujeme, „víš, co je zvláštní?

            Že jsem se ještě nikdy nezeptal, co to tady v nebi vlastně grilujeme.

            Vím jen, že je to moc dobré, že se mi pokaždé sbíhají sliny v hubě, že nad větší lahůdku není.

            Ale co je to vlastně za maso, když dobytek, byť sebenevinnější, nemá v nebi, co dělat, neboť nebe je vyhrazeno, celkem pochopitelně, jen lidem a ne hovadům?

            Snad to není boží tajemství.“

            „Není to boží tajemství, neboť zde v nebi neexistuje již žádných božích tajemství,“ odpoví Ježíš, a obrátiv maso na grilu, mi vysvětlí, „to jsou katolíci.“

            „Ty kusy masa, to jsou katolíci?“ podivím se.

            „Jo, katolíci, slíbil jsem jim přece, že se dostanou do nebe,“ přikývne Ježíš a, opět usazen v pohodlném ratanovém zahradním křesílku, pokračuje, „jak jistě víš, prvním a nejdůležitějším božím zákonem je zákon o zachování hmoty a energie. Četl jsi přece Gn 1,1-18.“

            „Ano, energie a hmota nevznikají, ani nezanikají. Objem hmoty a energie byl a je stejný před i po stvoření světa, tedy nekonečný, a ta hmota a ta energie, to byl a je bůh,“ přikývnu.

            „Ano, to byl a je Otec, tedy i já sám, Syn, obsažený v Otci,“ řekne Ježíš a pokračuje, „a tento první boží zákon platí jak v měřítku makrokosmickém, tak i mikrokosmickém, přesně tak, jak je to zjeveno v knize Genesis.

            Pokud se katolíci živili celý život mým proměněným tělem, pak si já nyní, v rámci tohoto nejvyššího zákona, beru svoji hmotu a energii zpět, protože nic není zadarmo.

            Nelze žrát moje tělo a pak tento energetický dluh nesplatit. Griluji katolíky, abych si vzal zpět, to co mi patří, svou energii a svou hmotu, tedy sám sebe.“

            „Člověk by se měl před proměněnou hostií klanět, aby jí prokázal úctu, neprokázání úcty proměněné hostii je těžkým hříchem.

            Já se však, Ježíši, tady v nebi klaním tvému grilovacímu umění, nikdy jsem nepozřel nic lahodnějšího než tyto ugrilované katolíky vykrmené tvým tělem.

            Snad nepřeženu, když řeknu, že tebou ugrilovaní katolíci se mi nikdy nepřejedí, i když věčně živ budu!“ pochválím Ježíše.

            Ten se však jen skromně usměje, řka: „Také jsem jen otrokem hříchu obžerství.“

            „Ale krásného hříchu!“ vykřiknu a ukážu na gril, „není to už hotové!?

Mám už hlad jako vlk!

Odpouštím ti tento hřích, jako ty mi odpouštíš hříchy moje!“

            „Díky,“ poděkuje mi Ježíš za rozhřešení a nakloní se opět nad grilem, „vypadá to, že jo.

            Kolik ti mám naložit?“

            „Nalož mi všechno, ať se zase přežeru k prasknutí!“ vykřiknu, jako bych byl taky katolík.