Ještě k článku „Holokaust není mrtvý, antisemitismus žije, polemika s p. Zieglerem!“

Je nanejvýš politováníhodné a zároveň příznačné, že jsem si v čase nejposvátnější piety u příležitosti uctění památky obětí holokaustu neodpustil rafinovanou relatizivaci této tragédie, za což mě pan Stejskal právem odsoudil

            Ve Svaté zemi byl další lockdown, ale svoji žízeň po duchovnu musel Kája nějak ukojit. Když se nemohl dotknout hlavou Zdi nářků, v níž přebývá Hospodinův trojjediný duch, tak Kája aspoň vycestoval do Jižní Ameriky, aby místo toho absolvoval, třebaže jen jako slabou náhražku, když už se nemohl modlit u božího hrobu, rituál pití ayahuasky, které se v katolických kruzích  přezdívá Liána smrti.

            Po svém příletu na jihoamerický, Stvořitelem geniálně vytvarovaný kontinent (o jehož existenci neměli židovští proroci, kteří předpověděli návrat Židů do Izraele, ani potuchy) se Kája bez prodlení vypravil do pralesa, aby požádal prvního šamana, na kterého natrefil, o podání Liány smrti.

            Po očistné kůře, kterou mu naordinoval, Kájovi už nic nebránilo v tom, aby do sebe na ex obrátil kýžený nápoj z Liány smrti. Účinek se dostavil zhruba po půlhodině. Kája seděl pořád v šamanově chýši, ztracené kdesi v nepředstavitelně pestrém pralese, kterým, kdoví proč, nepokryl Hospodin zemi zaslíbenou, ale už to nebyla skutečnost, ale ta nejčistší halucinace.

            Po pravdě řečeno, Kája čekal od toho víc, mnohem víc, než že všechno bude v jeho halucinaci stejné jako ve skutečnosti.

            „Byla to opravdu Liána smrti, co jste mi podal?“ zeptal se Kája nevěřícně, což bylo ovšem omyl, protože když v něco nevěříte, je to vždy omyl, jak se vzápětí ukázalo.

            Liána smrti nesporně fungovala, protože šaman, který dosud mlčel, promluvil neobyčejně zvučným a ořitom mateřským hlasem, který nepochybně patřil Pačamamě, jež je genderovým protipólem sexistického Hospodina a proto je zapovězeno ji uctívat: „Kdo má problém se Státem Izraelem, má problém s Bohem Izraele!

,Nedivte se, bratři, když vás svět pro vaši lásku k němu nenávidí!“  radí apoštol Jan (1.list 3,13).

 Židé a křesťané vyznávají biblického Boha, proto je všichni ďáblové nenávidí a proto je nenávist k Izraeli věčná a nehynoucí, jako je věčný a nehynoucí sám biblický bůh a jeho sláva, neboť tak je věčný Ďábel, odvěký nepřítel boha a státu Izrael!.

Kdo pochybuje o Státu Izrael, kdo jej nenávidí, ten nenávidí i samo lidstvo, neboť právě člověk byl stvořen k obrazu božímu, kdo nemiluje Stát Izrael, ten nemiluje ani boha, a kdo nemiluje Boha, ten je Ďábel, a kdo je Ďábel, ten je i nespravedlivý, a kdo je nespravedlivý, ten je i levičák!

Ostatně všimli jste si, že dnes je nespolehlivějším dělítkem mezi pravicově orientovanými lidmi (těmi spravedlivými, tedy exponenty skutečného dobra) a levičáky (tedy nespravedlivými, a proto exponenty skutečného Zla) vztah k Izraeli?

Není jistě náhodou, že duchovní guruové všech levičáků, představitelé frankfurtské polévkové a párkové školy, byli Židé, kteří se odmítli přestěhovat do své domoviny a zůstali raději v Německu, aby tam, jako praví Jidášové, mohli pokračovat v ďábelském díle nacionálního socialismu?

Ono se o tom moc nemluví, ale podmínkou bezvýhradné spásy není jen víra v Kristovo zmrtvýchvstání, ale naprosto kladný vztah ke Státu Izrael.

Nejednali a nejednají Židé snad ze všech lidí nejpříkladněji v duchu Kristova učení, když nabízejí těm, kteří je chtějí utopit v krvi, totiž Arabům, přátelsky levou ruku, když jim pořád dokola říkají: ,Pojďme žít všichni v míru a v pokoji ve společném státě Židů a Arabů, mějme Jeruzalém za společné hlavní město naši vlasti!‘

A může jim někdo, krom levičáků, již nenávidí Izrael celým svým zkaženým srdcem, vyčítat, brání-li se přece jen, majíce ve své kolektivní paměti uložený holokaust, nejstrašlivější genocidu v dějinách lidstva, se kterou nesnese srovnání žádná jiná genocida, tu genocidu, která vyčnívá nad všechny jiné genocidy stejně tak, jako kdysi vyčníval nad povrch zemský velkolepý chrám krále Šalamouna?

A není toto utrpení Židů něčím, co musí převyšovat i utrpení samotného Krista, protože sotva lze srovnávat pouhé zbičování a následné ukřižování Krista s pobytem v Osvětimi!

Samozřejmě, že utrpení Krista nedosahuje nebeských výšin utrpení Krista, protože Kristus byl ukřižován vlastními lidmi, a takové utrpení se ani nemůže proto považovat za utrpení, na rozdíl od Židů, kteří byli likvidování na základě své etnicity Němci, kteří chtěli očistit Evropu od všeho multikulturního.

Nehledě na to, že utrpení Kristovo bylo toliko individuální, kdežto utrpení Židů bylo kolektivní, ani ti Arméni netrpěli jak Židé!

Říkám ti, člověče, každý Žid je Kristem, neboť každý Žid vzal na sebe hříchy všeho lidstva, každý Žid trpí pro spásu člověka!

Proto je Izrael, ne církev, příbytkem Krista, proto je Izrael, ne církev, tělem Kristovým!

„Kde jsou dva v mém duchu, tam jsem i já!“ pravil Kristus!

Což nebylo v Osvětimi peklo i proto, že v ní byl přítomen i Kristus, když se tam Židé obětovali pro lidstvo, stejně jako On, respektive mnohem víc než On, když tam brali na sebe všechny lidské hříchy?

Nebyly transporty do Osvětimi skutečnou křížovou cestu, když každý, kdo byl namačkán ve vagónu s ostatními, nesl kříž, jenž byl stejně tak těžký jako svět, který stvořil bůh, který ve své lásce k lidem obětoval svůj vyvolený národ, aby lidé mohli žít věčně v jeho království, zatímco Židé trpěli v osvětimském pekle?

Není každý masový hrob tam někde na Ukrajině, v té krvavé zemi, jež je zrcadlovým odrazem země zaslíbené, božím hrobem?

A nevstali pak Židé z mrtvých, když vznikl Stát Izrael?

Protože Stát Izrael je bezpochyby je zázrakem vzkříšení, které bylo předpovězeno proroky!

Tím zázrakem, důkazem boží existence, boží lásky, který vyrazil dech všem nepřátelům boha, všem těm, kdož slouží Ďáblu, zázrakem, který dokazuje, že víra v příchod Mesiáše, jenž krví svých nepřátel očistí tento svět od svého zlého a špatné, je vírou opodstatněnou!

A nevede již nyní Stát Izrael, jako předvoj Kristův, válku s Antikristem a to válku víc než úspěšnou, protože se Antikristovi nedaří, přes veškeré úsilí zlých lidí, Stát Izrael zničit?

Pravím ti, člověče, On je i tvůj bůh, bůh Izraele, protože co není Izrael, to pochází od Ďábla, pravím ti, on je tvůj bůh, protože nemáš už jiného boha mimo něho, on je tvůj bůh, jediný bůh, který ti ještě zbyl, bůh, který i tebe spasil skrze utrpení izraelského lidu v osvětimském pekle!“

Šaman domluvil, ale ještě chvíli trvalo, než jeho chýše přestala být halucinací a stala se opět skutečnou.

„Uff!“ oddychl si úlevně Kája, když seznal, že je již opět obklopen skutečností, raduje se z toho, že v té halucinaci nijak nerelatizoval utrpení Židů, ba naopak jej absolutizoval, stavě je i nad utrpení Kristovo, a stejně tak byl rád i tomu, že nijak, ani v tom nejhlubším vskutku propastném podvědomí, nijak nepochybuje o tom, že Stát Izrael je skutečným etalonem spravedlnosti, neboť jeho hlavou je sám Hospodin a proto se i on, Kája, může se považovat za spravedlivého mezi národy.  

Není divu, že Káju přírodní umění šamanů velmi okouzlilo, i když modlitbě u Zdi nářků či božího hrobu se to pochopitelně vyrovnat nemůže, stejně tak, jako se utrpení Kristovo, jak správně podotkl šaman, sotva může rovnat utrpení Židů, které, jak potom Kájovi sdělil šaman, se dá docela dobře zažít, když si člověk, obraz boží, vetře do kůže jed ze žáby kambo.

Kája okamžitě zatoužil po jedu ze žáby Kambo, a domluvil se šamanem, že jed okusí hned příštího dne. Byla to jeho svobodná volba a sotva jí mohl litovat. Ta představa, že bude zažívat totéž, jako by stál na rampě a blížil se neodvratně k doktorovi Mengelemu, byla pekelně svůdná, to se s posledními minutami života palestinských teroristů nedá vůbec srovnávat, ta fatálnost, s níž bůh obětuje to, co nejvíc miluje, své Židy, proto, abychom my žili

Píseň nejen pro pana Stejskala

věčně...