Jeruzalém je dále nedělitelným hlavním městem božího království

Svatý Jeruzalém je dále nedělitelným. Každý, kdo zpochybňuje něco tak zjevného, je blázen, pomatenec a mešuge. Šalom!

             Já jsem dlouhá léta studoval školu, kde základem byla matematická analýza, pracoval dvacet let v oboru, kde platí jen nuly a jedničky a nuly. Tam neplatily žádné kecy. Naučil jsem se analyzovat jevy okolo nás na základě jasných principů.

            A tak jsem jednoho dne, respektive jedné sekundy poznal, že jsem alfa i omega, prvním a posledním, počátek i konec.

            „Já jsem alfa i omega, první i poslední, počátek i konec!“ zvolal jsem a všechno kolem mne zmizelo, svět i jeho jasné principy, zmizelo jako by toho nikdy nebylo.

            „Málo záleží, osvobodil-li jsem se nyní od všeho, záleží, k čemu jsem se osvobodil, jen největší lidé jsou stvořeni k volnosti!“ vytanula mi jako první na mysli slova jakého filozofa.

            Záhy jsem však poznal, že nejsem největším člověkem, či chce-li někdo, duchem, neboť jsem se neosvobodil k ničemu jinému než jen k novému otroctví!

            Neuplynula ani sekunda od okamžiku, kdy všechno zmizelo, neboť jsem si uvědomil, že jsem alfou i omegou, první a poslední, koncem a počátkem, když se objevil anděl.

            Tento anděl vypadal jinak, než se andělé zobrazují. Neměl křídla (k čemu by mu taky byla), neměl ani lidskou postavu, ze všeho nejvíce podobal se duchovní obdobě fotonu, jako on, existoval jen v pohybu.

            „Pojď, ukážu ti Nevěstu,“ řekl mi telepaticky.

            „Nevěstu? Jakou Nevěstu?“ podivil jsem se náramně jeho slovům.

            „Tvoji Nevěstu,“ odpověděl mi anděl.

            „Moji Nevěstu?“ podivil jsem se ještě víc.

            „Ano, tvoji Nevěstu,“ odpověděl mi anděl.

            „Já nechci strkat hlavu do chomoutu, zvláště teď ne, když jsem se od všeho osvobodil. Mám právo být svobodným, a nikdo mi nebude diktovat, jestli si mám někoho brát nebo ne,“ namítl jsem.

            „Jsi Beránek boží. Brzy již vstoupíš do stavu manželského. Nemáš na vybranou,“ řekl anděl přísně, ale pak přece jen o poznání důvěrněji zopakoval, „pojď, ukážu ti tvoji Nevěstu. Je to kočka. Sám uvidíš.“

            To řka, odnesl mne v duchu na okraj té nejnicovatější nicoty.

            „To je tvoje Nevěsta,“ řekl a ukázal mi na jakési město, sestupující z jádra nicoty a zářící slávou.

            To město se podobalo nejvzácnější elementární částici, gravitonu jasnému jako křišťál. Mělo nulovou klidovou hmotnost a nulový elektrický náboj, pohybovalo se rychlostí světla a jeho spin byl dvě.

            „Jak se ti líbí tvoje Nevěsta?“ optal se mne anděl.

            „Připomíná mi antičástici,“ odpověděl jsem po pravdě.

            „Není vhodné o tvé Nevěstě hovořit jako o antičástici, neboť tvojí nevěstou je svaté město Jeruzalém,“ odpověděl mi anděl.

            „Jeruzalém?“ podivil jsem se a ukázal na to město, „jak to může být Jeruzalém?

            Pohleď přece, ulice toho města jsou prázdné, nejsou v něm žádní lidé, ani židé, ani muslimové, ani křesťané.

            Vskutku, jak to může být svaté město Jeruzalém, když v něm nejsou žádné chrámy?“

            V městě, jež bylo přede mnou, nenalézaly se vskutku žádné chrámy, ani v něm nebyli žádní lidé.

            Ale anděl mi odpověděl: „To je Nový Jeruzalém, manželka Beránkova.

Vše, co bylo ve starém Jeruzalémě svaté, náleželo Antikristovi, neboť i všechen starý Jeruzalém byl vystavěn z antihmoty.

            Avšak Antikrist, ten multikulturní agent, byl na hlavu poražen v poslední bitvě, všechna náboženství, jež mu sloužila, se navzájem vyvraždila, poštvána proti sobě boží láskou, i jeho bašta, starý Jeruzalém, byl rozbořen a srovnán s boží existencí.

            Buď rád, že v Novém Jeruzalémě nejsou žádní lidé, že žádné národy nebyly spaseny, protože i všechny národy jsou dílem Antikrista, buď rád, že v něm vládne věčný pokoj a mír tvého požehnaného svazku manželského.“

            Ale to už se má nevěsta, Nový Jeruzalém, přiblížila natolik, že slyšel jsem vášnivý šepot jeho, respektive jejích gluonů, oněch podivuhodných elementárních částic, jež jsou svou vlastní antičásticí: „Přijď, můj milý!

            Přijď, ať ulehneme spolu na lože. Přijď, ať spolu nabereme zadarmo vodu života!

            Kéž bys mne zlíbal polibky svých úst, nad víno lahodná jsou milování tvá!

            Oleje tvé tolik lahodně voní, jak olej vine se jméno tvé, to proto tě sedmdesát a dvě panny milují!“

            „Ani, nevíš, kamaráde, jak ti závidím, že ti tohle říká pane, ale já jsem jen pouhý anděl, služebný duch,“ uznale řekl anděl, ukázav na moji nevěstu, Nový Jeruzalém, a diskrétně se vzdálil.

            „Kdo chce nejvyššího dojít, ženěním toho nedojde.

            Co však není zde, ve vyšších sférách ženěním naprosto vše, jsem-li Beránkem božím a tedy Nový Jeruzalém, dále již nedělitelná částice, musí být mojí manželkou?“ tážu se teď často sám sebe, když se probudím, zatímco má manželka, Nový Jeruzalém, ještě spí, tážu se tak velmi potichu, abych ji neprobudil, neboť manželství naše, království Boží, je tím nejděsivějším infernem.