Jednou z možností, jak mohou učitelé bojovat s dezinformacemi, je doublethink

Doublethink je totiž schopnost současně přijmout a ztotožnit se dvěma zcela protikladnými tvrzeními, ve správný čas použít jedno z těchto tvrzení a druhé ze své mysli vypudit a v další správný čas opět najít cestu k tomu vypuzeném

Nemám rád anglická slova, připomínají mi, že svět vládnou anglosaští plutokrati, kteří jako svůj živý štít používají mladé progresivisty, již se od mládí učí anglicky, aby se odrodili rodné řeči.

Proč se asi učí angličtina povinně už ve školkách?!

Aby přestaly existovat národy, protože základem každého národa je jeho řeč!

Ale jacípak budeme Češi, když nebudeme mluvit česky?

Jenže zkuste teď napsat do svého CV, že neumíte anglicky, ani obecního rasa vás dělat nenechají!

A tak nemám rád ani slovo doublethink, je to takové to odporné anglické slovo, jedno z těch, kterých je teď všude plno.

Jenže co mám dělat, když se teď člověk bez toho doublethinku neobejde, chce-li přežít?

A tak jsem to slovo musel, chtě nechtě vyslovit.

„Ty, nevíš náhodou, kdo by mě mohl naučit ten doublethink?“ oslovil jsem jednoho známého, kterému jsem mohl důvěřovat, dlužil jsem mu totiž nějaké peníze, tedy neměl žádný důvod mě udávat, protože kdyby mě zavřeli, sotva by svoje peníze viděl zpátky, „víš, co myslím. Myslím ten doublethink! Člověk je bez toho úplně vyřízený, mně se to vůbec nedaří.“

„Jak bych nevěděl! Zajdi si Ladislavem P.! Ten ti, je člověče, na to machr! Mě to naučil za deset minut,“ poradil mi známý a potutelně dodal, „a ještě za to nic nechce, protože to dělá z přesvědčení.“

„Za deset minut a zadarmo!“ vykřikl jsem radostně a běžel za Ladislavem P.

„Doublethink je naprosto jednoduchá věc,“ začal mi vysvětlovat Ladislav P., ostatně velmi sympatický muž, co je to doublethink, „vysvětlím vám to na úplně jednoduchém příkladu.

Vzpomínáte si, jak nám Babiš tlačil do hlavy, ano ten, Babiš, který teď kandidoval na prezidenta, že když se nebudeme očkovat proti covidu, tak všichni chcípneme?“

„Ano, to si pamatuju. To nám skutečně Babiš tlačil do hlavy,“ přikývl jsem.

„Tak a teď vám vysvětlím, co je to doublethink. Když budete někde na nějakém úřadě, dejme tomu na Úřadě vlády, a lhostejno, že je tam teď fialový hnus, tak tam budete tvrdit totéž, co Babiš, totiž, že když se nenecháme očkovat proti covidu, tak všichni chcípneme.“

„Ale proti covidu se už přece povinně neočkuje,“ namítl.

„To sice neočkuje, ale pointa toho spočívá v něčem jiném,“ usmál se Ladislav P. a dodal, „totiž v tom, že když se ocitnete mezi vlastenci, tak budete tvrdit pravý opak, totiž, že všichni naopak chcípneme, když se budeme očkovat proti covidu, protože je to spiknutí za účel likvidace lidstva v rámci Velkého resetu, který se samozřejmě týká i Číny a Indie, tedy zemí, ve kterých žije více jak čtvrtina lidské populace na této planetě.

Rozumíte mi?“

„Myslím, že trochu ano,“ řekl jsem velmi nejistě.

„Dám vám jiný příklad. Když budete někde opět na nějakém úředním místě, tak budete tvrdit, že se bez ruského plynu docela obejdeme, protože nás Rusko může skrze dodávky plynu vydírat, budeme-li na nich plně závislí, třeba tak, že pronajme zásobníky plynu a ty pak, v rozporu s uzavřenými smlouvami, nenaplní,“ řekl Ladislav P. a s úsměvem pokračoval, „ale když budete mezi vlastenci, tak budete tvrdit opak, totiž to, že bez levného ruského plynu všichni pochcípáme, umrzneme.

Je vám to jasné?“

„Myslím, že ano,“ přikývl jsem opět velmi nejistě.

„Dám vám další příklad. Všude, kde to bude třeba, například při přijímacím pohovoru, budete tvrdit, že Rusko chce vymazat Západ zmapy, protože pro Rusko je Západ semeniště fašismu a satanismu,“ řekl Ladislav P.

„Ale Rusové přece tvrdí, že je nutné zničit Západ, protože je semeništěm fašismu a satanismu, a proto se u nás už odmala učíme, že je užitečné zabíjet Rusy,“ namítl jsem.

„Ano, to ruská propaganda sice tvrdí,“ přikývl Ladislav P. a plácl mě vesel do ramene, „ale pointa je opět v tom, že mezi vlastenci budete naopak tvrdit, že Západ nechtějí zničit Rusové, ale světovládci prostřednictvím projektu Zlatá miliarda, respektive Velkého resetu, respektive Green Dealu, s obzvláštním důrazem na český venkov, protože ten je baštou tradiční rodiny, a jedině Rusko může Západ před touto genocidou, kterou provedou homosexuálové, zachránit tím, a když ne Západ, tak aspoň Českou republiku a to tak, že ji po vystoupení z EU přijme do EAU, což je Euro-asijská unie.

Už rozumíte?“

„Ano, rozumím,“ přikývl jsem.

Zřejmě přesvědčivě, protože mě Ladislav P. vyzval: „Tak to zkusíme, uveďte nějaký příklad.“

„Příklad, nějaký příklad, říkáte,“ pronesl jsem zamyšleně, ale pak nadšeně vykřikl, „mám to!

Když se budu ucházet o nějaké zaměstnání, tak budu tvrdit, že cenzura neexistuje. Ale když budu mezi vlastenci, tak budu tvrdit, že cenzura existuje, protože Petr Hájek cenzuruje nepohodlné dotazy na chatu v pořadu Tea Party na Youtube. Když tento pořad běží na živo, tak se tam nepohodlné dotazy zobrazují, aniž by ně samozřejmě Petr Hájek odpovídal. Ale když si tento pořad pustíte zpětně ze záznamu, tak už na chatu tyto nepohodlné dotazy nejsou.

To je přece cenzura!“

Pan Ladislav P. Pokrčil rameny: „No, cenzura to sice je, mazání nepohodlných dotazů, ale nejsem jsi jistý, jestli to je doublethink.“

„Jak to, že to není doublethink? Říkám přece něco jiného, když se ucházím o zaměstnání, a něco jiného, když jsem mezi nepodvolenými vlastenci.“

„Aby by to byl doublethink, tak vám to musí vlastenci věřit a nikdo nebude věřit, že Hájek cenzuruje nepohodlné názory,“ vysvětlil mi Ladislav P.

Ach jo, ten doublethink je opravdu těžká věc. Ale naštěstí mi pan Ladislav P. Slíbil, že mi bude dávat lekce tak dlouho, dokud si ho spolehlivě neosvojím.

Tak se mi to snad přece jen podaří. Zlatý člověk tenhle Ladislav P., nic za to nechce, on to asi fakt dělá z přesvědčení!