Jedinou možnou záchranou Evropy je válka s Ruskem

Před několika adventními dny zveřejnil pan Z. Horner článek s názvem Válka je zločin, aby sám sebe v tomto článku nazval sviní. Proč tak učinil, není mi jasné, asi budu muset požádat J. Bobošíkovou, aby mi to vysvětlila...

Už jako malý kluk, doslova capart, miloval pornoposlanec Jindra Rajchl Vánoce.

„Už jde! Už jde!“ celý se třásl od radosti, když se na štědrý večer ozval zvonek, kterým Děda Mráz oznamoval, že už složil svůj, malým Jindrou dlouho toužebně očekávaný náklad, pod slavnostně nazdobenou jedličku, přesně takovou, o které zpíval Mrazík v Jindrově nejoblíbenější vánoční pohádce.

A to už pornoposlanci Rajchlovi zůstala.

Ta radost, stále ještě téměř dětská, se kterou se těšil na Vánoce, na ten tajemný okamžik, kdy se ozve zvonek Dědy Mráze, jako signál, že už je pod stromečkem opět nachystána spousta vánočních dárků. A nejinak tomu bylo i letos, třebaže pro pornoposlance Rajchla přišly letošní Vánoce o něco dřív.

Ale o co dřív přišly, o to víc byly radostnější!

Do Štědrého večera zbývalo stále ještě dobře čtrnáct dní. Obydlí pornoposlance Rajchla bylo už nasáklé vánoční atmosférou, ale přesto byl pornoposlanec Rajchl přece jen trochu zaskočen, když se ozvalo mu tak dobře známé zazvonění.

„Cože? Vždyť ještě není Štědrý večer! To bude nějaký omyl, nebo se mi to jen zdá,“ pomyslel si pornoposlanec Rajchl.

Ale nebyl to omyl, ani se mu to nezdálo, protože kde se vzal, tu se vzal, stál před ním Děda Mráz, kterým nebyl nikdo jiný než Voloďa Solovjov s mohutným bílým plnovousem v nádherných vysokých kožených holínkách a taky s bohatě zdobenou kouzelnou knutou, kterou držel v rukou za svými zády.

„Tak jsem tady jako každý rok, Jindro!“ oznamoval Děda Mráz.

„Nějak brzo, Vánoce jsou u nás až za necelé dva týdny,“ odpověděl pornoposlanec Rajchl.

„Jo, to jsou. Ale dárek, který jsem ti přinesl, ti udělá takovou radost, že už jsem to nemohl vydržet, a přinesl jsem ti ho už teď, protože jsi celý rok hezky poslouchal,“ odpověděl Děda Mráz.

„Jaký dárek!? Kde je?!“ rozsvítily pornoposlanci jeho oči.

„Hned ti ho dám, hned!“ zazubil se Děda Mráz a vesele dupl pravou nohou. „Pokrovsk je opět Krasnoarmějsk! Město je naše. Město v rámci Ruské federace. Bylo osvobozeno od ukrajinské nacistické špíny statečnými bojovníky Rudé armády!“

„Pokrovsk je opět Krasnoarmějsk? Město je naše? Město v rámci Ruské federace? Bylo osvobozeno od ukrajinské nacistické špíny statečnými bojovníky Rudé armády?“ zvolal pornoposlanec Rajchl.

„Ano, proto jsem přišel už teď, už jsem to nemohl vydržet, musel jsem ti to říct!“ přikývl Děda Mráz a bratrsky objal pornoposlance Rajchla.

„Pokrovsk je opět Krasnoarmějsk! Město je naše. Město v rámci Ruské federace. Bylo osvobozeno od ukrajinské nacistické špíny statečnými bojovníky Rudé armády!“ sevřel i pornoposlanec Rajchl Dědu Mráze. „To je ten nejhezčí vánoční dárek, který jsem dostal! Ukrajinská nacistická špína dostala za vyučenou, zase jsme o něco blíž míru. Já tak nenávidím válku, válka je zločin!“

„Ano, válka je zločin. Ale vyhnali jsme ukrajinskou nacistickou špínu z Krasnoarmějsku, vyženeme ji odevšad. I od vás vyženeme všechnu nacistickou špínu, to ti slibuji jako, že jsem Děda Mráz,“ slíbil Děda Mráz.

„Děkuji ti, Dědo Mrázi, děkuji ti jménem všech českých vlastenců, a taky ti slibuji, že ti v tom vyhánění nacistické špíny pomůžeme,“ slíbil zase pornoposlanec Rajchl a dodal. „Nechceš si půjčit moji manželku jako každé Vánoce? Řeknu ji, aby se osprchovala.“

Ale Děda Mráz zakroutil hlavou: „Letos ne, nezlob se, Jindro. Musím ještě letět do Institutu Václava Klause, mají tam dnes vánoční besídku, to bych panu profesorovi Klausovi udělat nemohl, aby měl vánoční besídku bez Dědy Mráze, těší se na mě jako malé dítě, ještě víc než ty. Promiň.“

„Neboj, nějak už to ženě vysvětlím, že letos nic nebude,“ uklidnil Jindra Dědu Mráze, který se na saních tažených ruskou trojkou opravdu přemístil od Jindry Rajchla do Institutu Václava Klause, kde už mu od rána vařili pohankovou kaši...