Je Zdeněk Svěrák ztroskotanec a samozvanec? Podle pana Nožičky ano

Samozřejmě, že bych si chtěl zaslouženou dovolenou užívat jinak, ale tropické vedro mi nedovolí nic jiného, než jen lapět ve stínu a brouzdat na internetu. A tak jsem, úplně náhodou, narazil na dnešní článek pana Nožičky

            Sotva černí kohouti na žižkovském vysílači oznámili obyvatelům Prahy, že už se rozednívá, zastavily u Divadla Járy Cimrmana tři rachotící skříňové vétřiesky, ze kterých vyskákali slušní lidé oblečení v obyčejných montérkách.

            „Chlapi, hněte s tím, ať jsme hotoví, dokud ještě není hic!“ nařídil slušným lidem jejich velitel, parasympatický muž ve slušivém nátělníku.

            Slušní lidé se okamžitě pustili do vyklízení divadla. Vynášeli z něho všechno ven a házeli to na jednu velkou hromadu.

            „Konečně jste tady!

            My už vás čekali včera.

            Jen se podívejte, kolik toho haraburdí si tam natahali,“ odplivl si muž s aktovkou, ze které vyčuhovaly dvě pivní flašky, asi metař, který spěchal do práce, ale teď se zastavil, aby přihlížel vyklízení divadla, dav se do řeči s velitelem v nátělníku, „ale stejně vám řeknu, že ta pražská kavárna byla asi slušný oddíl.

            Myslím, kolik dostali závistivých hlupáků na Václavák a na Letnou!

            Já bych tam nešel, já nemám na demonstrování vůbec čas, já respektuji výsledky demokratických voleb.

            I kdyby Babiš zneužíval dotace, tak jsme si ho tam přece sami zvolili, páč, kdo nekrade, není Čech, no nemám pravdu?!

            No jo, manipulovat to oni dovedou, zviditelňovat se taky, ale ručičky, ručičky maj´ takdle!“

            Muž názorně ukázal, jak jdou pražské kavárně ručičky takdle.

            Hromada věcí vynesených z divadla mezitím rostla. Slušní lidé v montérkách nekecali, ale makali, aby byli opravdu hotovi dřív, než se Praha, zasažená vlnou tropických pekel, promění v žhnoucí peklo.

            Dav národa, přihlížející vyklízení divadla, utěšeně houstl. Byla to pěkná, docela samovolná a nikým neplacená demonstrace národní pospolitosti, které se všichni účastnili zcela dobrovolně.

            K veliteli slušných lidí, parasympatickému muži v nátělníku se protlačila bába Jechová, která jej uchopila za ruce a děkovala mu jménem celého národa: „Já jsem z venkova, z Ústí a Máňa říkala, že u nás v Ústí by jim nic takovýho nikdy neprošlo, jako to svržení vlády, protože my v Ústí nejsme Pražáci.

            Tak jsem sedla na dráhu a přijela se podívat, jak to tady likvidujete, abych to mohla vyprávět vnoučatům.

            To, je hrozný, takhle rozdělit národ, kdo jim na to dal právo, říkat takový slova!

            Já, když jsem to četla v tom Reflexu, co mi na to poslala odkaz Máňa, já plakala!

            Ještě, že to nečetl chudák táta, ještě že už umřel, protože on, kdyby to četl, vzal by sekeru, sed by na dráhu a tu jejich pražskou kavárnu by jim rozmlátil na cimprcampr!

            A tady, kdybyste se neurazil, jsem vám přivezla švestičky, jsou mražený, já je zabalila do třech ručníků.“

            Bába Jechová vytáhla ze své kabely smotek ručníků a podávala jej veliteli zásahu.

            Ale parasympatický muž se usmál: „Ze švestiček upečte buchty vnoučátkům. My za to nic nechceme. My jsme slušní lidé, my to děláme z lásky k národu a v jeho bytostném zájmu.“

            „Šéfe, tak už jsme to všechno vyklidili,“ ohlásil veliteli chlapík v montérkách.

            „Prima,“ řekl parasympatický muž v nátělníku a obrátil se ke shromážděnému národu, „mně se inteligentní humor pana Svěráka taky líbí, ale to neznamená, že budu hájit lidi, kteří si nerozumí s naším národem. Odstupte kousek, prosím, protože to teď všechno podpálím.“

            Národ poslušně ustoupil a sympatický muž v nátělníku polil hromadu krámů vynesených z divadla benzínem. Pak si vzal do rukou krabičku zápalek, vytáhl z ní jednu a chystal se jí škrtnout.

            „Počkejte, ještě ne, ještě to nezapalujte!“ zvolal zoufale nějaký muž, který si razil cestu národem, maje nad hlavou jakýsi papírový sáček, „to je dobrá brazilská káva!

            Já ji včera našel v autě na zadním sedadle, kdoví jak se tam dostala, věřte, lidi zlatý, že já s tím nemám nic společnýho, někdo mi to tam musel hodit zadním okýnkem, já ho měl otevřený, když jsou ty kruevský vedra!

            Spalte to taky!“

            Velitel zásahu počkal, až muž hodí na hromadu sáček z brazilskou kávou, pak konečně škrtl sirkou a odhodil ji z bezpečné vzdálenosti na hromadu toho harampádí, které nikdo k ničemu nepotřebuje.

Harampádí polité benzínem se okamžitě vzňalo, parasympatický muž si strčil krabičku zápalek zpátky do kapsy a takto pravil k shromážděnému národu: „A i když většinu politických názorů pana Svěráka nesdílím, neznamená to, že se mi přestanou líbit hry z dílny Divadla Járy Cimrmana, nebo filmy typu Marečku, podejte mi pero, Vesničko má středisková nebo Vratné láhve.

A nic divného na tom opravdu nevidím.“

            „Já taky ne!“ zvolal svorně národ a všem bylo najednou tak nějak hřejivě na duši, třebaže vražedné slunce ještě ani pořádně nevyšlo a to pravé a skutečné peklo mělo teprve přijít.