Je Václav Klaus skutečně hovňousek, jak sám tvrdí?

Ostře se ohrazuji proti tvrzení bývalého prezidenta Václava Klause, který o sobě tvrdí, že je hovňousek! S tímto hodnocením jeho vlastní osoby nemohu, nechci a odmítám souhlasit!

            Jednou v Karlíně, zmlátil Václav K. jednoho obejdu, který mu tam na tancovačce osahával snoubenku, jejíž otec arizoval na Slovensku židovský majetek, se slovy: „Koukejme, to je ale masíčko! Ten hovňousek je tady s tebou?“

            „Hele, koukej, já nejsem žádnej hovňousek, já studuju na VŠE! Tu máš!“ dal Václav K. obejdovi jednu takovou pěstí, že od té doby se nemusel Karlínu, ale ani třeba Libni vůbec vyhýbat, protože se tam všichni vyhýbali jemu.

            Proto ho tam ani hospodští neměli rádi, protože, jak se objevil v hospodě, byla hospoda v okamžiku prázdná, všichni se báli a pakovali se pryč, aby od toho, kdo není hovňousek, nedostali nabančeno, nikdo se neodvážil postavit Václavovi K. do cesty, ani Havel, který byl ještě větší poseroutka než Masaryk s Benešem dohromady.

            Už to vypadalo, že Václav K. zase stane prezidentem, protože se ho všichni bojí, ale kupodivu se našli stateční lidé, kteří se mu dokázali vzepřít.

            To dal zase Václav K. komusi pěstí, tentokrát jedné zrůdě v Českém rozhlasu.

            A to už bylo pro Láďu Jakla, jak se jmenoval ten statečný člověk, moc. A tak Lá´da Jakl, spolu s několika přáteli, postavili Institut Václava Klause a nebohého Václav K. do něj vylákali pod záminkou, že mu tam uspořádají oslavu jeho 80. narozenin, na kterých mu zahrají Alexandrovci spolu s Folimanka Blues.

            Ale sotva Václav K. vkročil do toho baráku, milý Jakl spolu s kumpány hned s ním šup do ředitelny (byla to zamřížovaná místnost), tam ho přivázali k židli a Láďa Jakl, poté co dal milému Václavu K. pořádně pěstí, přečetl následující prohlášení k napadení redaktora Českého rozhlasu: „2. června 2021 v dopoledních hodinách byl ve studiu ČRo napaden jeho redaktor Václav Kroc. Hulákání útočníka, kterým svůj útok doprovázel, jednoznačně potvrzují, že šlo o politicky motivovaný čin s cílem napadnout, zastrašit a zranit člověka s odlišnými politickými názory.

Jde o čin s mimořádnou společenskou závažností!

Naprosto zásadně a se vší rozhodností takové počínání odsuzujeme a věříme, že okolnosti tohoto činu budou důsledně vyšetřeny a pachatel (nebo pachatelé) tohoto odporného útoku bude urychleně dopaden a s vědomím závažnosti činu i odpovídajícím způsobem potrestán.

Tak ohavný čin by se nestal, kdyby v České republice nebylo soustavně a cíleně zvyšováno politické napětí těmi, kteří si jiný než svůj vlastní názor neumí představit, těmi, kteří každého člověka s odlišným politickým názorem veřejně urážejí, ostouzejí a dlouhodobě beztrestně brutálně verbálně napadají.

Viníme ty, kteří po léta nerespektují výsledky demokratických voleb a politickou moc chtějí získat mimo demokratické volby prostřednictvím rozvášněných davů na náměstích a spřátelených médií. V takové atmosféře je už pouze malý krůček k tomu, aby si leckdo vyložil tento stav jako normu, ve které je dovoleno naprosto všechno – včetně hrubých fyzických útoků a pokusů likvidovat lidi s odlišným názorem. O tom, kam taková doba vedla a v co vyústila, nás dostatečně trpce poučila historie 30. let minulého století v Německu.

Napadení redaktora Českého rozhlasu nedovolíme zlehčovat. Útok na něho, stejně jako na kohokoliv jiného pro jejich odlišné politické názory, je překročením všech myslitelných, představitelných a tolerovatelných mezí v demokratické společnosti.

Přímým ohrožením demokracie je nerespektování odlišných názorů, které ústí v takové brutální fyzické napadení názorových oponentů, jehož jednou z obětí se redaktor ČRo stal. A právě toto jsou chvíle, kdy má svobodná společnost dát najevo, že svobody, mezi které patří i právo na neomezenou obhajobu různých názorů, bude rozhodně bránit, nejsme žádní hovňousci!“

A na důkaz toho, že Ladislav Jakl svá slova myslí vážně, dal nebohému Václav K. jednu pěstí tak, až mu vyrazil zubní protézu. Bylo to ještě horší, než když musel Václav K. opustit v roce 1970 vědeckou kariéru (k níž se vrátil až v Prognostickém ústavu, jenž byl rezidenturou KGB) a musel za trest odejít do Československé státní banky jako topič.

            A ta zubní protéza, ta už se nikdy nenašla, ztratila se stejně jako miliardy z kdysi odpuštěného ruského dluhu, asi ji někdo ukradl, protože byla celá ze zlata, prostě ji v Institutu Václava Klause čmajzl.