Je pan Stanjura opravdu kouzelník?

Vznikající vláda si klade za cíl snížit deficit státního rozpočtu. Při vší úctě k panu Stanjurovi je to vpravdě úkol spíš pro Václava Klause ml.

Konečně přišla zima a tak si Káťa mohla obléct svůj milovaný norkový kožich.

Norkový kožich se mi hned zalíbil a tak jsem Kátě okamžitě navrhl: „Pojďme se podívat k ministerstvu financí, když máš tak pěkný kožich! Určitě tam zase někdo vyskočí z okna!“

A tak jsme si nazuli sněžnice a šli se projít k ministerstvu financí.

Cestou mi Káťa vykládala: „Ten Stanjura, co dělá ministra financí, bude asi kouzelník. Mně by se mnohem víc líbilo, když z okna vyskočil Skopeček, jeho názory jsou totiž blízké názorům Václava Klause.“

„Ano, Václav Klaus má velmi rozumné názory. Škoda, že odešel z politiky! Kdyby byl premiérem on, a ne Fiala, tak by se jeho vláda okamžitě zaměřila na snižování výdajů namísto zvyšování daní.  Taky by preferovala nepřímé daně nad přímými, protože méně demotivují od práce a podnikání. Stát by lidem sloužil a nikoli je zadlužoval. Hospodaření s deficitem státního rozpočtu by, za vlády Václava Klause bylo naprosto výjimečné, třeba v hluboké ekonomické krizi, při povodních velkého rozsahu apodobně.

Velká škoda, že navždy odešel z politiky.

Národní rozpočtová rada (zde) sice tvrdí, že je to nedostatečné, ale Václav Klaus by to jistě dokázal!

Navíc by si zmrazil plat a především odebral by svému otci prezidentskou rentu. Pravda, mělo by to na rozpočtový schodek sice malý vliv, ale symbolický význam by to mělo obrovský.

Tuhle sice jedna paní říkala, že podle ní by to bez zvyšování daní stejně nešlo. Ale to asi nečetla program Trikolóry, kterou založil Václav Klaus. Když to má Trikolóra ve svém programu, že bude snižovat výdaje místo zvyšování daní, tak by to jistě šlo, ať si to ta paní vykládá králíkům!

Pokud Václav Klaus slíbil, že by nezvyšoval daně, tak by je jistě nezvyšoval, není přece lhář!“

„Prosím tě, papír snese všechno,“ odbyla mě Káťa, načež vzrušeně vykřikla, „podívej, už stojí v okně!“

Skutečně v nejvyšším patře ministerstva financí, k němuž jsme zatím došli, už kdosi stál v okně. Vypadal jako kouzelník, který si zapomněl obléct svůj kouzelný plášť.

A než jsme přišli blíž, už ležel na zemi, zabořený ve sněhu.

„Tohle je mi už k ničemu,“ řekla Káťa a přikryla nešťastníka svým norkovým kožichem.

„No, jo státní rozpočet je prevít, sestavit ho, to je úkol pro Klause, ne pro kouzelníka,“ pokýval jsem hlavou a vzal Káťu za ruku, „pojď, tady už jsme zbyteční. To už není naše starost. Kožichem jsi ho přikryla, víc už pro něj udělat nemůžeme.“

Řeknu vám upřímně, že ty sněžnice jsou fakt dobrá věc.