Jako bychom už zase z mrtvých vstali!

Zmrtvýchvstání. Všichni jednou vstaneme z mrtvých. Pro někoho to bude to nejhorší, co ho mohlo potkat, pro někoho zase to nejlepší. Každému, co jeho jest!

Bylo ticho, jako každou neděli brzy ráno, ani helikoptéry ještě nelétaly, maximálně tu a tam tiše zabzučel dron. Ale možná to ani nebzučel dron, ale nějaký zbloudilý brouk, bylo už docela teplo a Máří Magdalena už pár takových brouků letos viděla, byli celí černí a kovově se lesklí, kdosi o nich vykládal, že to jsou hrobaříci a už jen proto nebyli mladé ženě dvakrát sympatičtí.

            Ale brouci Máří Magdalenu nezajímali a konec konců ani drony, ať si byly sebechytřejší. Přivstala si a spěchala k Jeho hrobu, aby se u něj vyfotila dřív, než se tam nahrnou turisté a s nimi i obřezaní prodavači suvenýrů ze Západního Jeruzaléma.

Fotku chtěla dát Máří Magdaléna okamžitě na sociální sítě a napsat k tomu: „V mém srdci žije napořád!“

Nebylo to sice z její hlavy, něco takového psali na sociálních sítích třeba i všichni vyznavači Karla Gotta, kteří se vyfotili se zlatými slavíky z Mistrova hrobu, ale to neznamenalo, že by to nebylo od Máří Magdaleny upřímné, i když svatý Pavel by to napsal určitě líp, jako třeba něco v tom smyslu: „Jemu buď sláva na věky věků! Amen!“

Ale svatý Pavel Mu zase nemohl dát to, co mu mohla dát ona jako žena, a tak úplně stačilo, když pokaždé napsala ke své fotce u Jeho hrobu, že v jejím srdci žije napořád, i když někdo méně chápavý by si Ho mohl splést s Gottem.

Ranní šero už se docela rozestoupilo jako brány pekelné, kterými se vychází ven z temnot smrti na světlo boží, do věčného života. Maří Magdalénu ten příměr, který se sám přímo nabízel, nenapadl, ale jen proto, že asi sto metrů před sebou spatřila shrbenou postavu. Myslila si proto zprvu, že je to nějaký senior, který se takto brzy k ránu spěchá na očkování proti covidu, aby to měl co nejrychleji za sebou, protože shledal svůj další pobyt na tomto světě už zcela nesmyslným, nedaleko bylo totiž očkovací středisko.

Ale když přišla blíž, ta postava už nebyla najednou tak shrbená, jak se jí prve zdálo, naopak byla docela statná, měřila dobře dva metry na výšku a ramena měla široká skoro tak jako Atlas nebo Vémola. A když přišla k té postavě ještě blíž, krev jí div neztuhla v žilách.

„Ježíšmarjá, vždyť já tě skoro nepoznala, vypadáš úplně jinak!“ vykřikla Máří Magdalena.

„Jo, trochu jsem se změnil. V hrobě se každý změní,“ utrousila nepříliš ochotně postava.

„Vstal jsi z mrtvých?“ byla Máří Magdalena zvědavá jako každá ženská.

„Jak se to vezme,“ ušklíbla se postava.

„Počkej, hned se s tebou vyfotím! Aby všichni viděli, že jsi vstal z hrobu!“ hrnula se k postavě Máří Magdalena.

Ale postava uskočila, jako by ji uštknul komár.

„Jenom to ne, proboha!“ zasténala postava.

Máří Magdaleně na něj chvíli překvapeně hleděla, ale pak se její obličej zkřivil nepředstíranou nenávistí: „Už ti nejsem dobrá? Už ti nejsem dobrá, protože jsem kurva? Ano, jsem kurva, a co má bejt? Copak není každá žena ve své podstatě kurva? Já vím, tvoje matka je neposkvrněná, to jsi mi říkal milionkrát! Seš docela obyčejnej rozmazlazenej fracek!“ vmetla Máří Magdalena postavě do tváře.

„Tak to, proboha, není! Věř mi!“ odpověděla postava zuřící Máří Magdaléně.

„Co ti mám věřit, co? Vstaneš z mrtvých a ani se se mnou nechceš vyfotit, abych se mohla na sociálních sítích pochlubit, že jsi mi vstal z mrtvých!“ odpálkovala Máří Magdalena postavu.

„Je to jinak. Úplně jinak, vysvětlím ti to. Ale nejdřív si zahulím. Mám vzorek, přinesli mi ho andělé, vypadá to jako dobrý matroš. Dáš si taky?“ nabídla postava Máří Magdaleně.

„Díky, ale nedám. Jsem v jináči. Ale neboj, ne s tebou. S Jidášem. Když jsem mu to řekla, tak se oběsil. Na osice. Já věděla, že osiky nerostou na světě jen tak pro nic,“ odtušila Máří Magdalena.

„Škoda ho. Když se zrovna nepouštěl do složitých teologických úvah a nehrál si na Halíka, tak to byl docela dobrý chlap. Jasně, že byl trochu na štíru s hygienou, ale to je tady v té všivé svaté zemi každý druhý, určitě bych ho neodsuzoval za hříchy svatých otců,“ odtušila postava a protože si už mezitím párkrát potáhla ze šlukovky, pustila se do vysvětlování, „vzpomínáš, jak jsem ti říkal, že království mého otce není z tohoto světa?“

„Jo, a co má bejt? Každej má rodiče vodněkud, spousta Čechů má třeba rodiče z Afriky, nebo ze Sýrie a taky to nijak neřešej, prostě jsou Češi a basta,“ přikývla Máří Magdalena.

„V tom právě spočívá můj problém, snad to pochopíš, bakaláře přece máš,“ řekla postava.

„Jo, to mám, na potřetí.“ přikývla Máří Magdalena.

„Fajn,“ přikývla i postava a pokračovala, „zjednodušeně řečeno, máme zde systém mnoha sfér, které sice prostupují jedna druhou, ale navzájem se nijak nedotýkají.

Rozumíš mi?“

„Asi jo,“ řekla Máří Magdelena.

„Fajn,“ řekla postava a pokračovala, „některé sféry jsou vyšší a některé sféry jsou nižší. Ta nejvyšší sféra je sférou nestvořeného, kdežto tato lidská sféra je sférou hodně nízkou, skoro nejnižší, chtělo by se říct takovou žumpou. No a můj fotr se nachází o jednu sféru výš, než je sféra lidská. Jasně, že to není absolutní špička, ale je to sféra, kde už si můžeš přece jen připadat tak trochu jako bůh, i když ti skuteční bozi jsou samozřejmě mnohem výš.

Ale pořád jsi tam u nás mnohem víc než to hovado člověk, promiň, že to říkám, ale je to svatá pravda.

Jenže mezi mnou a mým otcem došlo ke generačnímu střetu, to se v lepších rodinách stává. Jen si to představ, čekám celou věčnost, až mi to tam otec předá a odejde na zasloužený odpočinek a ono pořád nic. Připadal jsem si úplně jako princ Charles. Asad, Kadyrov, Oidipus, ti všichni už dávno vládli namísto svých fotrů, jenom já jsem ostrouhal.

A tak mi prostě došla trpělivost, a komu by taky nedošla za ty všechny eony, co mě měl ve své mysli, a vzbouřil se proti Fotrovi. Jenomže ta svině Lucifer mě zradil a Otec moji vzpouru krvavě potlačil. Kdybych se dostal k moci, tak by to bylo jedno, protože zákon bych byl já, alfa i omega, ale tak jsem nectil otce a když mne Otec nechal popravit, znovuvtělil jsem se za trest do lidského hovada.

Věděl jsem samozřejmě, že jedinou možností, jak se dostat zpátky, je úkladná sebevražda, že jedině tak můžu očistit svoji karmu, jenže na to musíš mít koule. Zkoušel jsem to mnohokrát, skočit ze skály, ale v poslední chvíli jsem vždy dostal strach, že mě něco v pádu chytne a já se stejně nezabiju, protože si na to dá Otec kurevský pozor, abych se vrátil zpátky.

Tak jsem to musel udělat trochu jinak. Prostě jsem donutil lidi, aby mne ukřižovali, protože moje rouhání proti bohu, myslím proti jejich bohu, překročilo všechny meze. Ale podařilo se! Ukřižovali mne, přesně jak jsem chtěl, a můj hřích, a můj zločin by karmicky anulován. Ve chvíli, kdy jsem na kříži vydechl naposled, jsem vstal z mrtvých, protože být člověkem je, aspoň pro mne, totéž, jako být totálně mrtvý.

Proč jsem se tedy zase vrátil?

Otec mne samozřejmě nepustil zpátky, zabarikádoval se tam u sebe, ačkoliv na to nemá žádné právo, jedná v rozporu se všemi kosmickými zákony. Ale už je na tom špatně.

Slyšíš?

Je na tom tak špatně, že je na tom ještě hůř než císař pán ve Švejkovi nebo  Biden. Už dlouho nevydrží a bude po něm. Proto jsem se vrátil, ale tento svět už nade mnou nemá žádnou moc, leda by se mne někdo dotkl, nebo si mne vyfotil, to bych tady pak už musel zůstat navěky, věčně bloudící po sociálních sítích jako virál, nebo rovnou spam.

Taková perspektiva mě vůbec neláká. Kosmická loď, kterou se triumfálně vrátím po smrti svého otce do jeho království, zatím obíhá kolem Slunce po eliptické dráze, ano, je to desátá planeta, ta, jež nese jméno slavné Nemesis, mé babičky z Otcovy strany, když ovšem nepočítáme Pluto, tak je to devátá planeta, ale čert to vezmi.

Těch pár dní to tady ještě přečkám, byl jsem tady mrtvý dost dlouho, těch pár dní navíc mě už nezabije, spíš posílí.

A ta díra tam, co je teď prázdná?

To je Suezský průplav, který jsem na čas ucpal svým tělem. Vyfoť a sdílej na sociálních sítích se všemi radostnou zvěst, že Suezský průplav je už zase volný.“

„Už běžím!“ vykřikla radostně Máří Magdalena a běžela na sociálně sítě, aby mohla sdílet fotku prázdného božího hrobu, jako by ji za patami hořelo a paty měla opravdu hezké, právem se za ní všichni normální chlapi otáčeli a mysleli si, jaké by to bylo pěkné, kdyby se s ní vyspali, prostě tradiční heterosexuální orientálci.