Jaká by byla dnes Ukrajina, nebýt fašistického Majdanu?

V každém případě by nebyla pravda nahrazena lží, jako dnes. Všichni by mluvili pravdu a nikdo by nelhal, nebylo by člověka, který by se neradoval ze svého života v pravdě.

„Kdyby Rusko neobsadilo Krym, USA by si tam postavily vojenskou základnu.

            Součástí té vojenské základny by byly i egyptské pyramidy,“ řekl pan Svetřík a poškrábal se na mozku, který mu ležel na stole před ním.

            „Škoda, že Rusko neobsadilo celou Ukrajinu.

            To by hned měli banderovci utrum!“ povzdychl si pan Ručička a tak se poškrábal na mozku, který mu ležel na stole před ním.

            „USA nás už v podstatě anektovaly.

            Za chvíli budou banderovci i u nás, vyvěsí si svoji vlajku na Hradě.

            Představte si, že na Slovensku nějaká neznámá ženská, aspoň já jsem o ní nikdy nic neslyšel, kandiduje na prezidenta.

            To by se v Rusku nikdy nemohlo stát, tam vždycky vyhraje Putin!“ povzdechl si pan Svetřík a bouchl pěstí do svého mozku tak, že ten se rozstříkl na všechny strany.

            „A té rusofobní hysterie co teď všude je!

            Hlavně v České televizi!

            Teď tam dávali ruský film, který původně chtěla vysílat TV Barrandov, ale ČT ho Soukupovi vyfoukla před nosem!

            Schválně jsem se na to nedíval, když to bylo na ČT!

A když předtím dávali v České televizi Bratry Karamazovi, které rovněž chtěla vysílat TV Barrandov, taky jsem se schválně nedíval!

A na Velkou vlasteneckou válku jsem se sice díval, ale tak, že jsem na Českou televizi vystrčil holou zadnici!“ vykřikl pan Ručička a taky bouchl pěstí do svého mozku, až se ten rozstříkl na všechny strany.

„A já mám už té rusobní hysterie dost!

Člověk si nemůže doma ani pověsit obrázek Stalina, o Valentině Těreškovové, provdané Nikolajevové ani nemluvě!

Já vezmu zbraň a půjdu do lesa.

Jako Lesní bratři v Pobaltí, nebo jako Poláci!

Aby se už nikdo nebál Rusů, ale Rusové se báli nás!“ vykřikl pan Svetřík a vyběhl ven jen tak, jak byl, bez mozku.

„Já taky!

Já taky!“ vykřikl pan Ručička a vyběhl taky ven.

Jsou to ale popletové ti dva, viďte, děti!

Vždyť by stačilo, kdyby napsali článek na blog Idnes a oni si rozmlátili vlastní mozek!

Nu, aspoň, že ho neměli, než si ho dočista rozmlátili, docela vymytý...