Jak si L. Větvička, bloger roku, vylepšil kádrový profil se Stěpanem Banderou

Náš cvičený pudlík opět poslušně papouškuje ruskou propagandu. Munice z Vrbětic byla určená pro syrské teroristy, Ukrajinci jsou fašisté a proto je třeba Ukrajinu v ramci sebeobrany napadnout. Co by náš pudlík neudělal pro cukřík!

Včera večer mě navštívil Ladik, právě jsem zapaloval svíčku před ikonou Bandery.

            „Ty ho uctíváš jako svatého?“ ušklíbl se Ladik

            „Copak to není vrah?“ podivil jsem, proč bych neměl zapalovat svíčku před obrazem Bandery.

            „Bandera není vrah, ale čučkař, haha!“ zasmal se Ladik, přiblížil ke mně svůj obličej tak, že jsem z něj cítil kaviár, začal vzrušeně šeptat tak, že se až nápadně podobal Raskolnikovi, ani bych se nedival, kdyby měl pod svým podkožním tukem schovanou sekeru, „vrah vypadá úplně jinak!

            Víš, jak já si představuji vraha?!“

            „Jako někoho, kdo pravděpodobně, stejně tak pravděpodobně, jako je pravděpodobné, že sklad ve Vrběticích vyhodili do vzduchu Rusáci, dodává zbraně syrským teroristům, jak se teď píše v hromadně přeposílaných e-mailech?“ zeptal jsem.

            „Haha!“ zasmál se Ladik a niž by odpověděl na moji otázku (Ladik vůbec nerad odpovídá na nepohodlné otázky), a pokračoval, „vraha si představuji jako někoho, kdo vyvraždí veškerou elitu svého národa a ani přitom nemrkne ani okem, a ještě to všechno svede na západní agenty.

            Ano, to je pro mě skutečný vrah, ten kdo zlikviduje všechny své soudruhy, staré zasloužilé revolucionáře, ten, kdo zdecimuje velitelský sbor své vlastní armády natolik, že ji učiní nebojeschopnou.

            Ano, jen takový vrah je skutečným vrahem, který rozpoutá na Ukrajině řízený hladomor, který přemístí krymské Tatary a spoustu jiných národů a s nimi i kulaky do Kazachstánu a na Sibiř, takový vrah je vrahem, který pořádá ve své zemi hon na židovské kosmopolity, který dodává Hilterovi suroviny a zbraně, který nechá tajnou službu vraždit nejen docela nevinné lidi, nebo polské důstojníky, ale i vlastní kádry!

            To, je panečku vrah, protože nechal zavraždit i Slánského a jeho fašisticko-trockistickou bandu!

            Vrah, který je právem národem oslavován a svatořečen, jehož zločiny jsou glorifikovány, vrah, který je ztělesněním jediné existující historie národa, vrah, po kterém jsou opět pojmenovány ulice, vrah, k jehož velkému odkazu se hlásí a za jehož následovníka se považuje sám prezident!“

            Ladikovi hořela tvář vzrušením, oči mu chorobně svítily, z úst tekly sliny, jako by mu někdo pod nos strčil čeburek.

            „Aha, ty myslíš asi Stalina!“ rozsvítilo se mi, ale pak jsem se zarazil a nevěřícně se na Ladika podíval, „takže ty myslíš, že to Vrběticích, skutečně udělali...“

            Polknul jsem naprázdno při představě, že by to ve Vrběticích skutečně udělali Rusové.

            „Hloupému napověz, chytrého trkni! Není člověk, není problém, haha!“ rozesmál se Ladik.

            Bylo mi ho líto. Takový chytrý člověk a naletěl protiruské propagandě.

I kdyby přece vyhodili Vrbětice do vzduchu Rusové, tak to ve skutečnosti byla humanitární akce, která měla zabránit tomu, aby se munice nedostala do rukou syrských teroristů, a proto je miliardová škoda zcela na místě, a stejně tak ony dvě lidské oběti jsou vlastně naprostý pakatel, který byl zaplacen za to, že ruští agenti takto zabránili krveprolití v Sýrii.

            „Ladiku, vzpamatuj se, to neudělali Rusové!“ zatřepal jsem Ladikem tak, až z něho padaly ostravské klobásky.

            Ale Ladikovi už nebylo pomoci.

            „Za Stalina! Smrt fašistům! Když zemře jeden člověk, je to tragédie, když zemře milión lidí je to statistika! Pravdu střeží batalióny lží! S Němci budeme neporazitelní!“ začal vykřikovat Ladik, přičemž poslední větou asi narážel na Nord stream.

            Nakonec mi ho nezbylo, než tím, že jsem mu nacpal do huby ruské kaviárové tousty, přesně takové, jaké se fasovali v dobytčích vagónech při transportu do gulagu...