Islám je opiem neomarxistů

Mám to marné, v seznamech zdejších selskorozumářů jsem již trvale zapsán jako třídní nepřítel. Ovšem selskorozumáři mají pravdu. Každému, co jeho jest!

            Vypadala jako studentka multikulturní univerzity, která bude jednou pracovat v neziskovce podporující migraci ne ptáků, ale lidí. Seděla na trávníku pod stromem, nohy zkřížené a četla nějakou knihu.

            „Tady ty manýry, sedět na trávníku pod stromem, číst si knihu a neholit si nohy, si jistě osvojila tam, na liberálním Západě, když byla na Erasmu,“ byl hned doma.

            Velmi se mu líbilo, že si v knize podtrhává tužkou to, co ji nejspíše zaujalo.

            „Je to jasné, je to intelektuálka!“ nepochyboval už ani v nejmenším a proto ji oslovil, ukázav na knihu, již držela v ruce, „promiňte, že ruším.

            To je korán?“

            „Korán?“ podívala se na něj, jako by byl Gagarin a ona jednou z těch dvou vesničanek, které první kosmonaut potkal při svém opětovném šťastném shledání s rodnou planetou, oblečen ještě ve skafandru, a pak se rozesmála, „hihihi, to jste mne rozesmál.

            To není Korán, to je Kapitál!“

            „Cože Kapitál?“ uskočil jako uštknutý hadem.

            „Co je vám?

Celý se třesete, a taky vám spadly kalhoty,“ řekla.

Natáhl si kalhoty, které mu skutečně leknutím spadly, a zajektal: „Ta kniha, kterou držíte v ruce má na svědomí víc lidských životů než křesťanství, islám a nacismus dohromady.

Možná ani věčně nepříčetný Hospodin nezavraždil víc lidí jako tato kniha!“

„Vy nemáte rád stamilióny, možná miliardy mrtvých, již byly obětovány pro dobrou věc?“ zeptala se s údivem.

„Děsím se jich“

Děsím sta miliónů, možná miliard mrtvých, děsím se toho, že bych jim měl pohlédnout do tváře, že bych je musel za trest v pekle všechny spočítat!“ zvolal.

„Ti lidé by zemřeli tak jako tak. Ale když je zavraždila tato kniha, aspoň zemřeli pro dobrou věc,“ řekla a luskla prsty, „nejlepší bude, když vám z ní něco přečtu.“

Zakryl si uši dlaněmi a vykřikl: „Nechci nic slyšet. O žádné nadhodnotě! O žádném vykořisťování! Děla se mi z toho špatně.

Je to všechno tak obludné a zvrácené!“

Usmála se: „Jak chcete. Nebudu vám nic citovat z Marxe. Ani z Kapitálu, ani z ničeho jiného. Znám Marxe nazpaměť.“

„Nazpaměť?

Celého Marxe?“ nevěřil.

„Ano, celého. Marx, jeho učení, je mnohem důležitější než učení Ježíšovo či Mohamedovo.

Nebo si myslíte, že islám není opiem lidstva?“

„Probůh, co to říkáte?!

Islám, že je opiem lidstva?

Zbláznila jste se?“ ohromila ho její slova.

„Každé náboženství je přece opiem lidstva.

Slabí a zbabělí lidé potřebují opium. Potřebují se, jako každý tonoucí, něčeho chytit, potřebují někoho slepě poslouchat, něčemu slepě věřit, potřebují si něčím vymýt mozky, potřebují být ujišťování, že stojí na správné straně, že jejich životy nejsou nesmyslné,“ řekla s úsměvem rafinované mučitelky a dodala, „Neomarxisté Nietzsche i Merkelová přece pocházejí z farářských rodin.

A takových případů je spousta.“

„Jakých případů?“ nechápal.

„Všelijakých případů.

Jdete třeba po ulici a potkáte muslima.

Muslim vás zavraždí pro Alláhovu slávu a tím vás zbaví pozemského utrpení. Dá vašemu životu pevný metafyzický rámec, je, takříkajíc, poslem božím.

Myslí si, že vás zavraždil, ale pravý opak je pravdou.“

„Jaký opak?“ nenacházel v jejích slovech žádnou spojitost.

„Opak opaku. Přesně jak to píše Marx ve svém Kapitálu.

Nezabíjejí slova, zabíjejí lidé.

Zabíjejí hřebíky kladivem a myslí si: ,To, co zabíjíme, jsou hřebíky! A to, do čeho je zabíjíme, to je maso! Tím, že je zabíjíme do masa, vytváříme hodnotu!’

Muslim vás zavraždí a neomarxista mu za to zatleská: ,Prach jsi a v prach se obrátíš, neříkal jsem to?!’

Jenže Ježíš vám u posledního soudu řekne: ,Spása je nadhodnota! Proto může být spasen jen nadčlověk!’

Chápete už, k čemu je dobrá obřízka?“

„Snad ne k tomu, aby nás nedělala tlustšími, než ve skutečnosti jsme, protože jinak bychom se neprodrali úzkou nebeskou branou do beztřídní společnosti?“ řekl.

„Vy nejste hloupý, vy se jen tak tváříte. Vy rozumíte Marxovi možná líp než já,“ řekla a dodala, „nehledáte náhodou holku? Jako v té písničce?“

„ V jaké písničce?“ zeptal jí.

„Neznáte ji? Je to moc pěkná písnička,“ řekla a začala notovat, „hledá se holka mladá, krásná, milá, menší postavy...“

„To je od Bangy?“ zeptal jsem se.

„Od Bangy! Vy jste tomu dal, hehe!“ zasmála se zvonivě, mhouříc oči, „tak, co hledáte nějakou holku?“

„Hledám,“ přiznal se a dodal, „věříte na transgender? Já hledám holku v sobě, protože já jsem ve skutečnosti taky neomarxista!

Mladou, krásnou, milou, menší postavy, abych nemusel pořád chcát jen ve stoje.“

„Chápu!“ řekla, zaklapla Marxe a zmizela jako by to byla jen Panna Maria Lurdská.