Internetová modelka, nebinární Alžbětko a Duch svatý, meze normálu, hranice příčetnosti

Z případu internetové modelky, z Alžbětka, které je nebinární, z mediální propagace nesmyslů, lze vysledovat i hlubší poselství. Dojdeme totiž až k Písmu svatému a k bohu, u kterého je možné všechno, co není možné u člověka 

            Každé malé dítě ví, že papež, který se ukazuje na veřejnosti, není skutečný Svatý Otec, ale jen nastrčený figurant, protože skutečný Svatý Otec, nejmocnější muž na celé planetě, mocnější než Soros s ilumináty a Židy dohromady, sídlí ve vatikánských katakombách, odkud takřka nevychází, bez přestání se modlící nebo řídící světovládnou organizaci maskovanou jako katolická církev.

            S tímto Svatým Otcem, bledým, asi stopadesátiletým mužem překvapivě mladistvého vzhledu, který je oblečen do obnošeného županu, jenž má opásaný růžencem, nyní hovořím o nejaktuálnějších teologických otázkách, které, krom jiného, zaměstnávají mysl tohoto Kristova zástupce na Zemi.

            „Samozřejmě, že i my sledujeme nejnovější myšlenkové trendy a tendence a nějak na ně reagujeme,“ přiznává Svatý Otec, zatímco mu na hlavu kape z prastaré klenby, která snad pamatuje ještě Etrusky, voda, „tak například se nyní velmi zaměstnáváme otázkou pohlaví boha neboli tzv. božího genderu.

            Víme na beton, že bůh je trojjediný, ale jaké má vlastně pohlaví, když musí nutně postrádat všechny pohlavní znaky a rovněž tak sotva můžeme u něj sotva předpokládat produkci pohlavních hormonů, toť zatím záhada!

            Ovšem, u Otce a Syna můžeme s velkou jistotou předpokládat, že jsou mužského pohlaví, přinejmenším v tom smyslu, že role, kterou mají, je čistě mužská.

            Ale co třeba takový Duch Svatý?

            Otázkou pohlaví Ducha Svatého se teď tady u nás, ve vatikánském podzemí zabývají ty nejvýkonnější teologické mozky, které se v Písmu svatém snaží najít klíč k rozlousknutí tohoto problému, jenž není ještě zcela objasněn.

            Jejich práce je ale ztížená tím, že se přitom dostávají mimo rámec našich věroučných dogmat a tedy se ocitají na poněkud nejisté půdě, kde každý chybný krok hrozí věčným zatracením, protože každá, i ta sebemenší odchylka od Pravdy, kterou nám zjevil bůh a kterou má v gesci církev, musí být nutně bludem a ti, kdož hlásají bludy, nemohou být než zatraceni, přičemž toho není v Písmu svatém mnoho, čeho bychom se mohli chytit.“

            „A co třeba andělé? To jsou taky přece duchovní bytosti!“ skočím Svatému Otci do řeči.

            „Ano, andělé,“ přikývne Svatý Otec a instinktivně pohladí masivní dřevěný kříž, který mu zdobí hruď, „o nich jistě víme, že to jsou nebinární osoby. To znamená, že takovému archandělovi Gabrielovi bychom měli správně říkat Gabrielko a třeba Urielovi Urielko.

            Tento fakt nám samozřejmě pomáhá při odhalování genderu Svatého Ducha. Náš speciální teologický tým, abych byl konkrétní, se třeba velmi intenzivně zabývá tím, zda Svatý Duch přebírá při biřmování pohlaví osoby, do které vstupuje.

            To je velmi zajímavý teologický problém!

            Dejme tomu, respektive předpokládejme, že Svatý duch je mužského pohlaví, kdežto osoba, do které při biřmování vstupuje, je naopak pohlaví ženského.

            Stává se tedy žena, vstoupí-li do ní Duch Svatý, z pohledu boha mužem, protože samozřejmě pro boha, ale i obecně, není pro naši duchovní existenci rozhodující hledisko fyzické, tělesné, ale hledisko duchovní, jenže právě z tohoto hlediska musí být každá biřmovaná žena pro boha mužem, neboť do ní vstoupil Svatý duch, či, chcete-li mužský princip!

            Má Náš Pán snad na mysli právě toto, totiž, že všichni křesťané, lépe řečeno katolíci, jsou muži, a to včetně žen, když říká, že v království jeho Otce se nikdo nežení a nevdává, což je pochopitelné, protože manželství je posvátný svazek ženy a muže?

            Pracujeme samozřejmě taky s hypotézou, že Svatý duch je božskou osobou nebinární se vším, co k tomu náleží, ostatně na tento výzkum jsem dostali i od Světové židovské federace grant ve výši sta biliónů amerických dolarů.

            Bůh ví, k čemu se za ty peníze ještě dobereme!

            V každém případě však výsledky tohoto teologického výzkumu zůstanou nejspíše utajené. Jak už jsem říkal, pohybujeme se mimo pole, jež je vymezené našimi věroučnými dogmaty, ty musí zůstat samozřejmě, aspoň v nejbližších stoletích, nedotčena. Vše, co ve Svatém písmu ještě objevíme, zůstane skryto. Tady ve vatikánském podzemí. Ostatně prostým a obyčejným věřícím to stejně k ničemu nepomůže, tak proč jim tím jenom zbytečně zatěžovat hlavu?“

            „To je fakt, to je úplně zbytečné,“ uznávám a přeji Svatému Otci úspěch v tomto bádání.

            A když pak vylezu ven z katakomb, přistihuji se, že mu tak trochu závidím, zatímco v rozpálených ulicích plných aut je k zalknutí, tam dole, v katakombách, vládne příjemný chládek a ticho, které nenarušuje nic jiného než jen tiché modlitby a kapky vody dopadající na hlavy tamních obyvatel.