I mezi skladníky se najdou zásadoví a vzdělaní nadlidé

Nechápu, jak někteří lidé mohou manuálně pracovat, když by klidně mohli být třeba učiteli, a ne třeba skladníky...

V našem městě patřili učitelé vždy mezi honoraci.

Plným právem opovrhovali námi, manuálně pracujícími lidmi, převážně údržbáři, či skladníky. Bylo pochopitelné, že si od nás drželi odstup a dávali nám najevo své pohrdání, byli jsme pro ně jen nevzdělaná chátra živící se režným chlebem, zatímco oni měli každý den čerstvé housky, které jim jejich služky lámaly na kousky, máčely do mléka a následně vkládaly do úst, zrovna tak, jak to činil Kristus svým učedníkům.

Nejvíce se projevovala jejich nadřazenost nad námi, prostými lidmi dělnického původu, při koupání v Moravě, která protéká našim městem. Zatímco si učitelé pro sebe zabrali hluboké tůně, kde se oddávali všemožným vodním radovánkám, my, pracující lid jsem se, kvůli své nevzdělanosti a prostotě museli smířit s čvachtáním na mělčině.

Právě jednou, když jsme se „koupali“ na takové mělčině, připlaval k nám z nejbližší učitelské tůně učitel, který námi, fyzicky pracujícími lidmi pohrdal nejvíce, protože byl ze všeho učitelstva v našem městě nejvzdělanější.

„Vy blbci, jedni pitomí, vy lopaty vypatlané,“ křičel na nás, šlapaje vodu, „jestlipak víte, kolik 12 897 krát 13 683?“

Samozřejmě jsme to nevěděli.

„729, vy blbci skladníci!“ zařval na nás pan učitel, triumfálně se řehtaje. „A teď mi řekněte, jestli je rádium těžší než olovo, tupci ze skladu!“

Ale ani na tuto otázku jsme my, nevzdělaná chátra, nedokázali odpovědět.

„Vždyť to říkám, že jste tupá hovada!“ řehnil se tento učitel, ale v tom ho něco stáhlo pod hladinu jako by měl kapsy svého obleku, ve kterém se koupal plné rádia s olovem, zůstalo po něm jen trocha bublin, jež všechny rychle praskly.

Bůhví, co to bylo, Morava přece není Tichý oceán, ale jisté je, že se učitel už nevynořil a takový to byl vzdělaný a fajnový člověk, pro kterého jsme byli my, manuálně pracující lidé, jen docela bezcenný póvl, něco jako petržalka...