I malá země dokáže velké věci, slovenští bratři vypráskali vyžrané americké ignoranty!

Dnes je pracovní den, ale přesto můžeme slavit svátek. Slovenští hokejisté porazili americké okupanty, vůbec bych se nedivil, kdyby někdo dnes v noci složil před bratislavskou americkou ambasádou dva náklaďáky dlažebních kostek

            Co jsme nedokázali my, dokázali aspoň naši slovenští bratři!

            Ve chvíli, kdy srdce Evropy, tzn. země česká, krvácí, protože Američané a jejich domácí nohsledi vrazili zákeřně do tohoto srdce dýku v podobě konvoje amerických vojáků a smrtonosných zbraní (Američané mají rozkaz střílet po každém, kdo se k nim přiblíží na méně než pět set metrů), naši slovenští bratři naopak dnes slavně Američany porazili.

A tento zázrak vlil i nám naději do krve, že tzv. dočasný průjezd amerických hrdlořezů, ve skutečnosti však bezprecedentní okupace, se musí jednou skončit triumfálním návratem maršála Koněva na sokl jeho pomníku.

            Zrádcovská slovenská prezidentka zaprodala vlastní zemi, když lokajsky podepsala smlouvu, která činí ze Slovenska americký protektorát, něco na způsob Portorika, Američané si mohou podle této údajně obranné smlouvy udělat ze Slovenska jednu velkou základnu k útoku na Rusku.

            To slovenská prezidenta netuší, že ruský obranný protiútok srovná Slovensko se zemí, protože takto by na místě Ruska postupovala každá země včetně USA?

            Nebo jí to jen její američtí našeptávači zapomněli říct?

            I v případě hokejového utkání zněl příkaz od kolaborantské prezidentky, od toho blonďatého Quislinga v sukních, jasně: „Nechat vyhrát USA!“

            Ale slovenský lid má už dost amerického poručníkování, slovenský lid dobře ví, na čí straně je pravda, slovenskému lidu nemusí žádná propaganda vsugerovávat, kdo chce vyvolat válku!

            A tak zatímco největší starostí naší kolaborantské vlády je to, aby američtí okupanti spali hezky v teplíčku a mohli se mejt teplou vodou, naši slovenští bratři nehodili flinty, respektive hokejky, do žita a seřezali Američany jak žito, a nic nebyla Američanům platná jejich zákeřná, místy až prasácká hra.

            Toto vítězství slovenských bratří řadím mnohem výš než vítězství československých hokejistů nad Sovětským svazem v roce 1969.

            Tehdy jsem přelepoval na jednokorunové minci hvězdu na československém státním znaku černou páskou, ale už dávno vím, že to byla ta největší blbost, jakou jsem kdy udělal.

            Slovenské vítězství nad dnešními okupanty mě těší mnohem víc, protože je důkazem, že i velmi malá země dokáže velké věci, a že jen zbabělci a lokajové ohýbají své hřbety před těmi, kdo si hrají na všemocné pány světa. Povzbuzen tímto vítězstvím už si nenechá slovenský lid nic líbit od amerických mocipánů, kteří jej připravili o svobodu a postavili jej před sebe jako živý štít, protože jsou příliš zbabělí, aby si to s Ruskem rozdali u sebe doma třeba v Nevadské poušti.

            A je toto slavné vítězství i povzbuzením pro nás, že dny naší kolaborantské vlády budou brzy sečteny, že nynější totalitní režim bude svržen a konečně bude nastolena pravá, to znamená přímá demokracie, o které jsme snili v listopadu 89, a kterou nám Havel ukradl přímo před nosem!

            Díky vám, slovenští bratři, ve světle vašeho dnešního triumfu věřím, naše národy budou již co nevidět svobodné!

            Mor ho, sväté naše heslo je: Sloboda a sláva!

            Nech žije pán Kotleba!

            Nech žijú páni Fico, Uhrík a Tiso!

            Na stráž, za naši i vaši svobodu!