Hrdá oslava Mezinárodního dne leváků v hrdém Institutu Václava Klause

Dnes je velký den. Oslavme spolu Den hrdosti levorukých! Oslavme spolu Den hrdosti levorukých, jako jej hrdě oslavují v Institutu Václava Klause

„Já se vám, Ladislave, musím k něčemu přiznat,“ přivítal Václav Klaus L. Jakla ve své pracovně a zamkl dveře na dva západy. „Ale napřed zamknu dveře, aby nás nikdo nevyrušil. Strejček, nebo Vajgl, oni na vás, Ladislave, žárlí, když jste se mnou o samotě. Vím to, svěřili se s tím s Livii a ta mi to řekla, ona mi všechno řekne, s čím se jí Vajgl a Strejček svěřuje.

Tedy, Ladislave, já se vám musím k něčemu přiznat. K něčemu, co tajím celý svůj život, a co jsem ještě nikomu nikdy neřekl, až teď vám, protože jste můj nejoblíbenější učedník, vás mám nejraději ze všech, i když Macinku mám taky hodně rád, ale vás víc.

Tak já se vám tedy, pane Ladislave, přiznávám, že já..., že jsem…“

Václav Klaus se najednou při svém přiznání zasekl a prosebně hleděl na Ladislava Jakla.

Ten se usmál, něžně vzal prof. Klause za jeho levou ruku a řekl: „Ale já už to přece dávno vím, co jste, pane prezidente.“

„Cože? Vy to dávno víte?“ užasle vydechl prof. Klaus.

„Ano, pane prezidente. Hned při prvním našem setkání jsem to věděl,“ přikývl L. Jakl.

„Při našem prvním setkání jste to věděl? To je to na mě tak poznat?“ zkroušeně pronesl prof. V. Klaus.

„Ano, je to na vás poznat. Díky vaší genialitě hned každý pozná, že jste ve skutečnosti…,“ udělal L. Jakl významnou pomlčku, aby pak žertovně dodal, „že jste přeučený levák.“

„Ano, jsem přeučený levák,“ sklopil prof. Klaus své pomněnkové oči. „Vy mne za to neodsuzujete, Ladislave?“

„Nevadí, že jste levák. Hlavní je, že nejste….,“ zase se odmlčel L. Jakl a významně zamrkal na prof. Klause.

„Že nejsem…, že nejsem levičák?“ zeptal se nesměle prof. Klaus.

„Ano, že nejste levičák! Levičáky bych nejraději nakopal do prdele!“ zvolal L. Jakl a měl levdu, levičáky by opravdu nejraději nakopal do prdele.

zdroj: blog iDnes Ladislav Jakl Oslavme hrdě MDL