Honzíkova cesta a prsa ven!

Jářku, prsa ven! Ať má Honzík, který jede za babičkou dědečkem na prázdniny, co pít. A my ostatní konec konců taky

Začaly prázdniny a Honzík se vydal za babičkou a dědečkem na vesnici.

Dědeček chodil každý večer opilý z hospody domů, legračně se motal a vždy nabídl Honzíkovi cigaretu (Honzík loni málem jednou podpálil družstevní stoh, kam chodil kouřit).

„Kuř, kluku, než nám to ti bolševici z Bruselu úplně zakážou! Mráz přichází z EU! Čtěte Parlamentní listy, tam to všechno je!“ blábolil.

Babička zase znala spoustu pohádek.

Honzík měl nejraději tu o krávě Anežce.

I teď, když už ho babička dávala spát, poprosil: „A ještě tu pohádku o krávě Anežce, babi!“

Babička pohladila vnoučka po hlavě a spustila: „Anežka Svatá byla náramná kráva.

Nerodila totiž doma, ale v porodnici. Dokonce byla taková kráva, že z porodu v porodnici neměla žádné trauma!

Porodník jí dělal Kristellerovu expresi a ona nic! Vůbec ho nežalovala a příště přileze do porodnice určitě zase!“

„Taková kráva, jak mohla rodit v porodnici!“ zakroutil Honzík nevěřícně hlavou.

„To se ví, že kráva,“ přikývla babička a pokračovala, „všichni Anežčini příbuzní se za ni styděli, vždyť museli kvůli ní chodit kanálama, protože navíc ke všemu ještě ta kráva ani nekojila na veřejnosti.

,Jak to, že ta vaše Anežka nemá na facebooku žádné kojící fotky?

Snad nekrmí sunarem, fujtabl!‘ ptali se lidé Anežčiných příbuzných, kteří se mohli hanbou propadnout, že Anežka nemá žádné kojící fotky.

Ale jak by taky mohla, když ta kráva považovala kojení svého dítěte za něco intimního, necítila potřebu exhibovat se svými prsy a vůbec se jí zdálo nanejvýš protivné to povinné kojení na veřejnosti, jemuž byla nucena ostatními ženami. Nejraději kojila svého prcka někde v klidu, aby s ním mohla rozmlouvat, mazlit se s ním, nikým a ničím nerušena.“

„To je ale kráva!“ zvolal opět Honzík.

„To se ví, že kráva,“ přikývla babička a pokračovala, „ano, byla to kráva, protože si vůbec neuvědomovala, že těch omezení a regulací kolem nás je už tolik, že jen naprostá kráva se může nechat ještě zbuzerovat pruderností naší doby.

Ostatním, statečným ženám se to samozřejmě nelíbilo.

,Kvůli takové krávě ještě budeme, jakmile začneme své prcky kojit na veřejnosti, se zvýšenou pravděpodobností legitimovány jako máničky v osmdesátých letech. Za veřejné pobuřování!

Jsme otroky svých vlastních hlav, naučených vzorců chování, které ne vždy jsou v dané historické době užitečné.

Někteří lidé jsou pobouřeni pohledem na kojící se dítě.

No, co je to za manýry!

Vždyť se na něj dívat nemusejí.

A ta kráva, místo toho, aby kojila na veřejnosti, tak se kamsi schovává!

No, co je to za manýry!‘

A tak se ostatní ženy domluvily a počkaly si na Anežku, když šla na procházku s kočárkem do temného lesa.

Anežka, jde nic netuší, její prcek spokojeně spí, temný les pokojně šumí, když v tom najednou, kde se vezmou, tu se vezmou, vynoří se z houští statečné ženy.

,Ty, krávo jedna pitomá, co rodíš v porodnici a nekojíš na veřejnosti, ty si nic jiného nezasloužíš! Kvůli takovým jako ty se pořád posunuje blíž a blíž ke společnosti, která si zakládá na zahalování žen!

Děkujeme, nechceme, ty krávo!

Proto to řešíme!‘ začaly ji mlátit, až ji dočista umlátily, takže to nakonec šťastně dopadlo, kvůli Anežce Svaté se ostatní ženy zahalovat nemusely “

„Dobře jí tak, krávě jedné pitomé!“ vykřikl Honzík, nadšený, že pohádka skončila, a poprosil babičku, „dáš mi teď mlíčko, když jsem měl na vysvědčení samé jedničky, jen z multikulturní výchovy čtyřku? Mámá mě taky ještě pořád kojí na veřejnosti.“

„To víš, že ti dám mlíčko,“ řekla babička a vytáhla své prsy, ke kterým se Honzík, klučina z města, radostně přisál.