Hodnoty je potřeba bránit. Navzdory Trumpům, ale s Fialou. Ani kdyby na ruský plyn nebylo!

Nepřátelé naší liberální demokracie mají v současné době mnoho důvodů k radosti. Hodnoty jsou v defenzívě a navíc nebude ani válka, do které nás chtěli zatáhnout, abychom umírali za zájmy globálních liberálních elit...

Evropa dobře udělala, když jednáním o míru pověřila prof. Václava Klause, který jen podvodem nebyl zvolen největším Čechem. Sotva mohl někdo lepší a způsobilejší jednat s Ruskem o míru než náš všeznalý génius, jehož žákem byl i hrobař Sovětského svazu, Michail Gorbačov!

A tak když prof. Václav Klaus usedl za dlouhý a pohodlný jednací stůl, na jehož protější straně seděla ruská delegace, byl hned nad Slunce naše všemohoucí jasné, že válka se brzy skončí (už v roce 1992 zabránil Václav Klaus válce se Slovenskem a v roce 1968 válce se Sovětským Svazem, a nezapomínejme ani na roky 1938 a 1939, kdy se díky Václavu Klausovi podařilo zařídit nekrvavé připojení českých zemí k Říši!!!)

A taky, že jo!

Jednání o ukončení války a o nastolení míru bylo krátké, protože konstruktivní.

Ruská delegace přišla, ústy svého vedoucího, s těmito návrhy: „Jsem ochotni přestat se bránit ukrajinské agresi za těchto podmínek.

Jednak nám připadne všechno ukrajinské území, které sami prohlásíme za ruské.

Dále žádáme naprostou neutralitu Ukrajiny, především tedy její naprosté odzbrojení, abychom na ni mohli, v případě její opětovné agrese, zaútočit a tak se této agresi ubránit.

A nakonec požadujeme úplný zákaz ukrajinštiny, protože je jazykem nacistů a satanistů.

Výměnou za to vám nabízíme, že nezveřejníme informace o tom, že jste už čtyřicet let agentem KGB a rovněž pomlčíme o vaší sexuální orientaci.

Souhlasíte?“

Ruští vyjednavači se ovšem notně přepočítali, s něčím takovým vyrukovat na starého kozáka, který dokázal vyjednat i opoziční smlouvu.

„Kategoricky, ale opravdu kategoricky nesouhlasím!“ zvolal dotčeně Václav Klaus a zatvářil se tak, že ruští vyjednavači měli co dělat, aby při pohledu na něj neproměnili v medvědy, „požaduji navíc pro sebe Puškinovu cenu. Puškinovu cenu a pro vás za Pobaltí!

Na tom trvám!“

Co zbývalo chudákům Rusům, než Václavu Klausovi udělit Puškinovu cenu a vzít si Pobaltí, protože Rusové nechtějí válku, jak už to kdysi neprozřetelně přiznal básník Jevtušenko, a pro mír jsou schopni udělat cokoliv.

To bylo potom sláva, když se prof. Václav Klaus objevil nazpět ve svém věhlasném Institutu, který je starší než Univerzita Karlova.

„Vezu nám mír! Vezu nám mír!“ vykřikoval prof. Václav Klaus a přitom mával papírem, na kterém byla smlouva s Ruskem.

Všichni mu tleskali a nejvíc Jakl s Macinkou a s Konečnou. Ty krvavé mozoly, co mají Macinka s Jaklem a s Konečnou na svých dlaní, ty jsou právě od toho!