Hitler, Lenin, Stalin, Masaryk. Osudové setkání v Porubě 2017

Divadelní scénář napsaný podle skutečné události. Ale která událost není skutečná? Exkluzivně pouze pro iDNES

            Lidé, nebo taky lidi, dnes skoro vůbec nechodí do divadla.

            Člověk ani nemusí být kdovíjaký inteligent, aby pochopil, proč tomu tak je.

            Všechno, co se dnes v divadlech hraje, je strašně dlouhé. Lidská bytost žíznící po kultuře,aby se bála, jdouc do divadla, že se tam unudí k smrti.

            Třeba takový Shakespeare.

            Ne, že by tam nebyly dobré hlášky (doba vymknuta z kloubů šílí, musím být krutý, pokud chci sloužit dobru, aj.). Ale i když to proškrtáte tak, že vám z Hamleta nebo Coriolana vypadne půlka postav a tři čtvrtě replik, pořád je to dobře aspoň na dvě hodiny a kdo dnes dá dvě hodiny s vypnutým mobilem?

            Nebo Čechov!

            Višňový sad.

            Název to má parádní, ale proč je to tak dlouhé?

            Já na tom kdysi byl. Na Vinohradech. Obsazení bylo vcelku dobré. Raněvskou hrála Veškrnová. Ale musel jsem odejít po prvním jednání, tak se to nesnesitelně táhlo!

            A Havel?

            O Havlovi ani nemluvím!

            U Havla stačí první replika k tomu, abyste se zvedli ze sedadla a neprohloupili, protože nic delšího a proto i nudnějšího snad už ani neexistuje.

            Poučen tím vším, poučen zkušeností vlastní i druhých, neméně tak moudrých lidí, usmyslel jsem si, že sice napíšu divadelní hru, ale ta bude krátká, aby se lidi při ní neunudili k smrti.

            Původně jsem zamýšlel, že můj kus bude mít jedenáct jednání.

            Ale pak jsem se naštěstí vzpamatoval.

            „Jedenáct jednání, to je, kua, dlouhé jak cesta z Prahy do Brna po D1! A kdo miluje cestu z Prahy do Brna po D1!?“ varoval mne pud sebezáchovy.

            Takže jednání bude míň, šest nebo sedm, to úplně stačí.

            Jako podklad k této divadelní hře mi posloužilo setkání čtyř mužů v knajpě Lidovka, která se nachází nikoliv ve Vídni, ale v Porubě, a to na Hlavní třídě.

            Těmi muži, kteří se tam scházejí, jsou Masaryk, Lenin, Stalin a Hitler, možná vám ta jména říkají, svého času tito muži sehráli jistou roli v dějinách.

            „Jo, znám je. Sedávají tam v tom rohu. Jen ten s tím kavkazským přízvukem chodí hulit ven,“ řekl mi zdejší pingl, když jsem se ho na tyto muže zeptal, ovšem i v Lidovce platí zákaz kouření.

            To je fakt, na tom nic nezměníte.

            Jak mi to pingl potvrdil, už jsem nelenil a hned se pustil do psaní, takže v následujících dnech budete mít možnost číst všechna jednání, která sesmolím.

            Zasloužíte si to!

Osudové setkání v Porubě 2017

Osoby:

             Adolf Hitler, dosti zchátralý vůdce, feťák, 56 let

            Josef Vissarionovič Stalin, dosti zchátralý vůdce sovětského lidu, paranoik, 75 let

             Vladimír Iljič Lenin, dosti zchátralý vůdce ruské bolševické revoluce, syfilitik, 53 let

            Tomáš Garrigue Masaryk, poměrně zachovalý tatíček, československý prezident, 87 let

            ženy v kožených kabátech

 Vývoj hry:

            Hra žádný vývoj nemá, protože to není EU a všechny její osoby jsou už po smrti

Věnováno všem těm, co se uchlastali a uhulili

Dějství první „Velká čistka“

            Ozývá se synťák, variace na písničku J. Hutky „Udavač z Těšína“.

            Zvedá se opona. Nezakouřená Lidovka. U stolu sedí Stalin, Lenin, Masaryk a Hitler.

MASARYK: „Nenávidím svoje ruce.“

            LENIN: „Nenávidím svoji zrzavou bradku!“

            HITLER: „Nenávidím svoji nenávist k Židům!“

            STALIN: „Na zdraví!“ (obrátí do sebe vodku).

            MASARYK: „Pořád mi, ty moje ruce, připomínají můj skutečný, aristokratický, nebo, co hůř, židovský původ!“

            LENIN: „Pořád mi, ta bradka, připomíná můj židovský původ!“

            HITLER: „Pořád mi, ta nenávist, připomíná můj židovský původ!“

         STALIN: „To jsem se dostal mezi pěknou sebranku. Nejlepší bude, když je všechny hezky zlikviduji!“

            Na scénu vejdou ženy v kožených kabátech a odvedou Lenina, Hitlera a Masaryka. Vzápětí se ozvou tři výstřely.

            STALIN: „Není člověk, není problém! K čertu s čistou rasou, ruskou revolucí i abstinenstvím! Na zdraví (obrátí do sebe vodku)!“

            Opona se zavírá, opět zní melodie „Udavač z Těšína“