Genetické aspekty dědičného hříchu prvních lidí Evy a Adama

Nebýt pádu prvních lidí do hříchu, nebyli bychom na světě, protože Eva a Adam by zůstali v ráji a celá historie lidstva by vypadala docela jinak...

            Adam po deseti pivech a další prohře etnických Čechů na MS v ledním hokeji zase usnul a tak Eva opět osaměla v ráji s Hospodinem, který zaslouženě odpočíval po své několikadenní stvořitelské šichtě.

            „Už zase chrní, nic do něho není! Co jsi to, proboha stvořil za zmetka? Copak se s něčím takovým dá žít? Jen se na něho podívej!“ četla Eva levity Hospodinu, ukazujíc na chrápajícího Adama.

            „Hele, kroť se trochu, jo?“ ohradil se Hospodin a vznešeným hlasem dodal, „já jsem bůh zástupů a tvého muže jsem stvořil k obrazu svému!

            Je naprosto dokonalý jako já, tedy když pominu předkožku, za kterou se mu usazují všelijaké nečistoty, včetně bakterií. Ale jinak můžeš být ráda, že žiješ v jedné domácnosti s někým takovým!“

            „Jo, to jsem fakt moc ráda!“ zasyčela Eva a vmetla Hospodinovi do ksichtu, „proč jsi nestvořil ke svému obrazu raději mě?! Celý den se nezastavím, pořád jezdím autem sem a tam, a ještě stíhám být hezky upravená!“

            „Dej, pokoj, každý měsíc menstruovat, fuj, po tom tak akorát toužím,“ odplivl si bůh a opět vznešeným hlasem dodal, „já jsem Hospodin, bůh národů!

            Tebe jsem stvořil z jeho žebra, jako muženu jsem tě stvořil!“

            Evu Hospodinova slova trochu zarazila.

Chvíli nad čímsi přemýšlela a pak řekla: „Říkáš, že jsi mě stvořil z jeho žebra? To znamená, že jsme geneticky příbuzní, že máme takřka naprosto shodný genom!“

„Jo to máte!“ přikývl Hospodin a opět vznešeným hlasem dodal, „já jsem Hospodin, bůh národů! A jako takový mám jistý boží plán. Chci, aby se z vašeho spojení narodil nadčlověk, stejně jako se dvojčatům, potomkům boha a smrtelnice (srovnej s mým synem Ježíšem!)  Siegmundovi a Sieglundě narodí nadčlověk Siegfried!

Tento nadčlověk se pozná podle toho, že bude mít šest prstů, říkám tomu postaxiální polydaktylie, šestý, boží, prst bude znamením Mesiáše!

Ale aby se tak stalo, musíte okusit jablko poznání!“

„Jablko poznání?“ podivila se Eva a rychle podotkla, „ale co Lv 18,6-17 a Lv 20,11-21?“

„Jo, poznání dobrého a zlého,“ přikývl Hospodin a podal Evě nádherné jablko, tentokrát úlisně dodávaje, „na nějaké Lv 18,6-17 a Lv 20,11-21 se vykašli. Tu máš, kousni si, je v kvalitě bio!“

Co měla Eva dělat, když jí jablko podání v kvalitě bio podával sám Hospodin?

Kousla do něj a dědičný hřích byl na světě...