Generální stávka lidstva proti lidskému rozumu

Lidstvo nám stávkuje proti rozumu a to proto, že není člověka, který by si nebyl jistý pravdou. Ovšem nikoliv na základě argumentů, neboť ty jsou, jak známo, plodem rozumu, ale na základě víry, které chtějí věřit

            Vypadá to, že dnes neusnu. Ležím na lůžku a pořád se převaluji, zpocený, i když klimatizace je zapnutá a okna zabedněná, nepronikne sem jediný paprsek nočního světla. Ale možná je to tak lepší, že nemůžu spát, kdoví, co by se mi zdálo za sny, kdybych skutečně usnul, brrr...

            Navštívil jsem dnes profesora Tarantogu v jeho ústavu, sídlí v temné normalizační, vlastně už historické budově.

Jak v něčem takovém mohli dřív lidé žít a pracovat, budovat ten svůj lepší a spravedlivější svět?

I když profesor Tarontoga žije a pracuje ve svém ústavu i dnes, takřka z něj nevychází...

Chtěl mě seznámit s nejnovějším vývojem na poli umělém inteligence, které se teď věnuje na plný úvazek.

„Dosáhli jsme při vývoji umělé inteligence dalšího významného mezníku,“ informoval mě profesor Tarantoga ve své kanceláři, kde panovalo věčné meditativní přítmí, „ano, milý pane kolego, jsme na tom teď tak dobře, že umělá inteligence už může zcela nahradit ekonomy.

Ano, je to tak, lidstvo opět, obrazně řečeno, stanulo na Měsíci, protože ekonomové jsou od dnešního dne zcela zbyteční.“

„Cože? Chcete říct, že lidstvo se ode dneška zcela obejde bez ekonomů?!“ vytřeštil jsem na profesora oči.

„Ano, umělá inteligence je docela nahradí,“ přikývl profesor a rozvalen v křesle pokračoval, „protože kdo je to ekonom?

Ekonom je člověk, který má jednak nějakou poradenskou firmu a jednak píše články. Tyto články nás samozřejmě zajímají především. Když si tyto články zanalyzujete, zjistíte, že takový ekonom píše pořád dokola o jednom a tom samém. Totiž podstatou každého ekonomického článku je tvrzení, že všichni to dělají špatně, kdežto on by to dělal mnohem líp, kdyby ho k tomu pustili.

Na tuto, takříkajíc základní kostru, se pak navěsí pár ekonomických termínů, přihodí se nějaké fráze, utrousí se poznámka o zadlužování, o tisku nekrytých peněz, o tom, že nám hrozí socialismus, nesmí samozřejmě chybět zmínka o kapitalismu a kolektivismu, nakonec se do toho plácne pár, de facto neověřitelných čísel, čím větších, tím lépe. Po pravdě řečeno, není pro umělou inteligenci nic lehčího, než napsat ekonomický článek, když si uvědomíme, že Shakespeara dnes už taky píše výhradně umělá inteligence, třeba to nejnovější drama o Brexitu, nebo kus Princ Charles.“

„Snad,“ přikývl jsem a zamyšleně dodal, „snad máte pravdu. Ale stejně víte, profesore, ekonomové jsou pro mě symbolem starého dobrého světa, minulosti, kdy si člověk otevřel noviny, přečetl nějakou ekonomickou analýzu a celý den se už neusmál.“

„Chápu vás,“ přikývl profesor a vstal, aby mne povzbudivě poklepal na rameno, „ale nebuďme sentimentální. Na co nám jsou, celkem vzato, ekonomové jsou, když jde ekonomika už dobré století stejně k čertu, každý rok je to horší a horší, soudě aspoň právě podle toho, co psali ekonomové?

Třeba našemu ústavu letos zkrouhli rozpočet o polovinu, prý aby se nezvyšovalo zadlužení, haha. Nemějme strach, až to vezme do rukou umělá inteligence, až bude rozhodovat místo ekonomů, na nějaké ekonomy si ani nevzpomeneme.

Ostatně, přesvědčte se sám!

Naše umělá inteligence vám za pět minut napíše ekonomický článek, na jaký si vzpomenete. Pro její vývoj jsme použili články ekonoma Pavla Kohouta, jistě ho znáte. Po pravdě řečeno, napsat takový ekonomický článek by zvládl i úplný primitiv.

Co by vás tak zajímalo?

Třeba jak nepřijít o peníze?“

Profesor se na mě tázavě zahleděl a já mu odpověděl: „Peníze nemám. Ale rád bych šel do důchodu s plnou kapsou.“

„Dobře,“ řekl profesor a sedl k počítači, aby na jeho klávesnici vyťukal, „s plnou kapsou do důchodu. Za pět minut se to dozvíte.“

A opravdu, neuplynulo ani pět minut a počítač, respektive umělá inteligence, ze sebe vyplivla ekonomický článek.

„Tu máte, čtěte,“ podal mi profesor list papíru, který vyjel z tiskárny.

Pustil jsem se do čtení: „Pokud se někdo ohání svobodou, v mnoha případech nechápe, co to svoboda je. Mluví o svobodě a má na mysli své nárokování, své požadavky, svou údajnou potřebnost.“

            „To je celý Kohout! Tuto tezi razí ve každém svém článku, totiž, že skoro nikdo, kromě něj, nechápe, co je to svoboda, že svoboda není nárok, ale pouze možnost,“ přerušil mě prof. Tarantoga.

 „Ano, to je celý Kohout,“ přitakal jsem a pokračoval, „Takže nenechme se mýlit: Svoboda je možnost žít svůj život tak, jak ho žít chceme. Možnost. Tedy možnost hledat si práci, možnost koupit si bydlení, možnost vydělávat, možnost cestovat, možnost spotřebovávat. Nikoliv nárok na práci, nikoliv nárok na byt, nikoliv nezasloužené peníze přerozdělené od těch, kdo je vydělali, nikoliv hranice zavřené v rámci údajné ochrany lidí před virem, nikoliv nárok na spotřebu a teplý oběd.

Planeta je předlužená.

Globální dluh dlouhodobě roste. Po Druhé světové válce byly vlády ovládnuty keynesiánskou myšlenkou, podle níž budou vyhlazovat hospodářský cyklus tím, že se ve zlých dobách víc zadluží, aby v lepších dobách dluh splácely. Už tato myšlenka sociálního inženýringu byla sama o sobě filozoficky chybná, ale pořád to byla perla proti dnešní hromadné vzpouře lidstva proti použití rozumu. Postupně po válce v rámci keynesiánství přebytkových rozpočtů ubývalo, až v některých zemích zmizely nadobro. Ačkoli dluh dlouhodobě rostl, bylo to jako nic proti tomu, co přinesl rok 2020 a záminka koronaviru.

Podle Institutu pro mezinárodní finance (IIF) vzrostl globální dluh koncem roku 2020 na 277 bilionů dolarů.

Vyspělé země už ve třetím kvartále 2020 dlužily 432 % svého hrubého domácího produktu. Koncem roku 2019 to přitom bylo jen 380 %. Za pouhých devět měsíců tak vyskočil dluh vyspělých zemí o 52 procentních bodů. Pokud by to mělo pokračovat, musí se současná ekonomika založená na dluhu zhroutit.

A pokud toto zadlužování pokračovat nebude – ekonomika se psychicky zhroutí taky, jen později a ne tak spektakulárně, ne v podobě klasického poklesu. Totiž ztratí konkurenceschopnost, drajv, prudce poklesne kvalita výrobků a služeb, nikdo nebude ochoten hlásit se k odpovědnosti za cokoliv.

V každém polosocialistickém podniku se budou zaměstnanci hádat ne o to, jak vyřešit problém, ale o to, na koho svalit vinu za problém. Namísto kvalitních výrobků budou podniky produkovat nedostatkové zmetky. Že vám ta vize připomíná socialismus před rokem 1989? A kam jinam také severoatlantický svět spadává?

A uvědomme si – celý severoatlantický svět se vyvíjí víceméně stejně. Takže pokud v několika zemích rostou daně – ve všech rozvinutých zemích porostou daně!“

            Ekonomický článek pokračoval, ale já už nemohl dál číst, ruka s papírem mi klesla. Nebylo už žádných pochyb, že umělá inteligence dokáže plně nahradit ekonomy, vůbec jsem se z článku, který napsala, nedozvěděl, jak jít do důchodu s plnou kapsou.

            „To je, co?“ řekl pyšně prof. Tarantoga, dodávaje, „víte, kolik tím ušetříme peněz, když všichni ti ekonomové půjdou dělat mizerně placené práce, o které není žádný zájem?“

            „Je to v perdeli, pane hrábě! To klidně mohl napsat Kohout,“řekl jsem zkroušeně a dodal, „ale není to vzpoura proti rozumu?

            Totiž dle všeho je velmi nerozumné vyvíjet umělou inteligenci, která dnes nahradila ekonomy a zítra nahradí i nás.“

            Prof. Tarantoga se rozesmál: „Samozřejmě, že je to vzpoura proti lidskému rozumu! Ale jak to chcete dělat jinak, abyste zůstal konkurenceschopný? Pokrok nezastavíš! To je prostě evoluce! Jsme ve stadiu, kdy se rozum, myslím lidský rozum, rovná hlouposti.

            Ostatně i Jan Křtitel v evangeliu říká, že je sice člověk, obraz boží, ale po něm stejně přijde někdo větší, chytřejší. Když nebudeme vyvíjet umělou inteligenci my, bude ji vyvíjet někdo jiný, i když si tím pod sebou podřezáváme větev, ale co naplat, jíst se musí!

            Chcete si ten papír vzít sebou?“

            „Děkuji, ale brát si ho nebudu,“ odmítl jsem profesorovu nabídku.

            „Máte pravdu, to, jak jít do důchodu s plnou kapsou se z něho stejně nedovíte, inu, ekonomové, hehe!“ zasmál se prof. Tarantoga, ale mně do smíchu nebylo...

            Mohl bych si vzít prášek na spaní a zapít ho vodou, abych přece jen usnul.

            Ale uteču tak před umělou inteligencí, která nám radí, jak jít do důchodu s plnou kapsou, a která chrlí milióny ekonomických článků?

            Nejlepší bude na nic nečekat, hned se sbalit a ještě teď, jen tak v pyžamu, vyrazit na další hvězdnou cestu, někam co nejdál od rodné planety, na které se stávkuje proti rozumu...

Tento text cituje pasáže z připravované humoristické knihy M. Šichtařové S plnou kapsou do důchodu