Filantrop Soros, Mesiáš přichází!

Jsou-li kořeny naší civilizace skutečně židovsko-křesťanské, pak musíme smrt naší civilizace radostně vítat, protože Mesiáš přichází! 

            Na svatého Vavřince koná se u nás vždy pouť.

            Náš kraj je totiž vinařský, jeho blízké podzemí je provrtáno myriádami vinných sklípků, zatímco zdejší půda je napita potem stejných myriád generací našich předků, již, poslušni jakéhosi metafyzického příkazu, obdělávali vinice.

            I stalo se, že jsem se na jedné z těch pouťových atrakcí, které jsou založeny na krouživém pohybu, zdržel poněkud déle, než je zdrávo a uhnal si jasnozřivost. Snad se přeházely v mém mozku kationty právě tak, že jsem se stal jasnozřivým, ačkoliv já si na nic takového nepamatuji.

            Ale nemůže být o tom nejmenších pochyb, protože moje slova jsou pečlivě zaznamenána, stejně jako je spousta lidí ochotná odpřísáhnout, že jsem je řekl právě já a nikdo jiný, odborně se prý to, co jsem řekl, nazývá „zjevenou pravdou“.

            Nu, je to docela možné, protože lež se mi vždy hnusila, lež jsem vždy nenáviděl, a tedy není jediný důvod pro to, abych to, co jsem řekl, nebylo pravdou.

            „Lidi, letos už hrozny z našich vinic sklízet nemusíme!“ vykřikl jsem podle mnoha očitých svědectví, když jsem slezl z kolotoče.

            Moje slova vyvolala samozřejmě pozornost.

            „Proč bychom neměli sklízet hrozny? Z čeho budeme dělat víno?“ zeptal se kdosi udiveně.

            „Letos už hrozny z našich vinic sklízet nemusíme!“ zopakoval jsem, jak je doloženo, a pokračoval, „nemusíme, protože konečně přichází ten, který mění vodu ve víno, ten, který přijde k sudu s dešťovkou a během chvilky udělá z tohoto sudu bezednou studnici Pravdy!“

            „Mesiáš! Přichází Mesiáš!“ vykřikla jakási žena a omdlela.

            „Ano, Mesiáš přichází!“ vykřikl jsem i já a mocným hlasem, kterého by se u mne nikdo nenadál, jsem spustil, „Mesiáš přichází, aby ve jménu života zahubil všechno staré, všechno co se již přežilo.

            Nečiní tak však ve jménu Zla, ale ve jménu Dobra, ve jménu Lásky, protože není zmrtvýchvstání a není vzkříšení bez smrti!

            Mesiáš přichází, aby usmrtil naši civilizaci, neboť zabírá místo jeho království, kde každý, kdo bude vzkříšen k věčnému životu, neokusí nic než věčnou blaženost!

            Naše civilizace, všechny národy, i všechna dosud tradiční pohlaví, jsou Mesiášem odsouzeny k smrti, aby boží lid, jeho lid, mohl vstát z mrtvých!

            Což si, vy hloupí, myslíte, že v božím království jsou nějaké národy?

            Že tam jsou nějaká pohlaví?

            Co by tam všechno to nepotřebné harampádí dělalo, vy bláhoví!

            V božím království je toliko jediný boží lid, jenž je navěky spasen, odměněn za svou víru věčnou blažeností!

            Mesiáš se neptá, těch kteří k němu připlují na gumovém člunu přes moře ,Zapomnění, na to, co bylo‘: ,Jsi Čech? Jsi Turek? Jsi Palestinec? Jsi Súdánec?‘!

            Mesiáš se toliko ptá: ,Věříš ve mne? Věříš, že jsem Cesta, Pravda a Život?‘

            A každý, kdo v něho věří, přestává být Čechem, Turkem, Palestincem, či Súdáncem. Každý, kdo v něho věří, stává se příslušníkem jednoho jediného božího lidu!

            Mesiáš se neptá, těch, kteří před ním v bázni pokleknou: ,Jsi muž? Jsi žena?‘

            Mesiáš se ptá: ,Věříš ve mne? Věříš, že jsem alfou i omegou?‘

            V jeho království není žádného pohlaví, když každý, kdo je spasen, cítí nadpozemskou slast i bez toho, aby musel být ženou či mužem, neboť boží lid se nemusí pohlavně rozmnožovat, jeho rozmnožitelem je Mesiáš!

            Smrt naší civilizace nastává!

Radujme se, veselme!

Poslední (menšiny) budou prvními, první (většina) budou poslední!

Buďme hrdí a pyšní na naše hříchy, neboť skrze ně přichází Mesiáš!

            Ptáte se: ,Kdo je ten Mesiáš?‘?

            Říkáte: ,‘Ukaž nám ho, nebo tě ukamenujeme!‘

            Tady je ten Mesiáš!

            Je to ten, kdo hubí národy, i pohlaví!

            Je to ten, skrze něhož nastává smrt naší civilizace, jež je předehrou slavného vzkříšení, kdy ti, již si vyprali svá roucha v jeho krvi, stanou se božím lidem!

            Už víte, kdo to je?

            Je to...“

            Jméno jsem už ale nevyřkl, protože jsem přišel k sobě.

            „Kdo to je!?

            Kdo to je!?

            Kdo je ten Mesiáš!?“ křičeli lidé, ale já jsem vůbec nevěděl, na co se mne to ptají.

            Jen mi bylo strašlivě špatně od žaludku, věděl jsem, že se vzápětí pozvracím, a taky jsem se pozvracel.

            No, ovšem, za všechno může ten zpropadaný kolotoč, pouťová atrakce!

Člověk se točí pořád v jednom kruhu, žádný div, že se z toho div nepomate, to není žádný zázrak, to je docela normální, že neví, která bije, když se pak zase ocitne zpátky na pevné zemi, i když jak se to vezme, protože všechno se s ním stejně pořád ještě točí jako blbé, dokonale pitomé...