EU musíme vnímat jako nepřítele. Ale kdo je potom náš přítel?

Nu, asi nám opravdu nezbývá nic jiného, než vnímat EU jako nepřítele, jak to tvrdí paní Samková, kandidátka do EP. Na zvolení to asi stačí, ae stejně mě zajímá, kdo je vlastně naším přítelem. Skutečným!

Domovnice Marie, která na vytírání schodů nepotřebuje ani hadr, jak jí visí, má jasno.

„EU musíme vnímat jako nepřítele!

Nemůžeme si vybírat bitevní pole, my ho vyklidíme!“ klade mi na srdce každý.

Nehádám se s ní, nejspíše je EU skutečně naším nepřítelem.

Ale dnes, na Valentýna mne napadlo: „Kdo je tedy naším přítelem?

Nebo ještě líp, kdo miluje náš český národ, kdo nás zahrne vroucí láskou, až se EU konečně brzy rozpadne a my zase budeme svobodní a bez závazků?“

Šel jsem proto za domovnicí Marií, abych se jí na to zeptal.

„Vy jste žena moudrá, už tři muže jste pochovala (,Pořád lepší umřít na dušičky, než dostat od takové ženské valentýnku!‘ pomyslel jsem si v duchu), řekněte mi, kdo nás miluje, komu na nás skutečně záleží?“ zeptal jsem se.

Domovnice Marie se usmála, bylo to vlastně poprvé, co jsem viděl, že se usmívá.

„V nouzi poznáš přítele.

Napřed musí být nejhůř, abychom poznali skutečného přítele.

Až bude nejhůř, pak hned poznáme, komu na nás skutečně záleží.

Proto kandiduji do europarlamentu!“ odpověděla domovnice Marie.

„Cože vy?“ podivil jsem se.

„Ano, já!“ přikývla domovnice Marie.

„Nu, pořád lepší když se tam ta ženská dostane, než dostat kladivem do rozkroku,“ pomyslil jsem si, ale něco mi říká, že už brzy poznáme, kdo je naším skutečným přítelem.

P.S. Dnes ráno jsem na Kubánském náměstí, zastávce trmvaje číslo 13 ztratil doklady a koženou náprsní tašku s finanční hotovostí ve výši 36 758 eur a 150 Kč, byly v ní taky dvě poukazky na ošacení od Charity.

Kdo ji najde, ať ji, prosím, vrátí.

A kdo ne, ať si aspoň zazpívá veselou písníčku.

Díky moc!