Doučování pro klimatického záškoláka, svobodného pana Záloma

Marxisticko-leninské školení pana Záloma pro klimatické záškoláky po svých šesti dílech, chválabohu, skončilo a tak je nyní řada na mně

            Mám radost, že jsou lidé ještě normální!

            Letěl jsem na dovolenou na Bali, byla tam spousta turistů, vlastně jsme se tam, v jednom z posledních rájů na zemi, nemohli už ani hnout, kolik nás tam bylo, samí skvělý lidičkové, a všichni jsme pili, a to je to hlavní, fakt skvělý koktejly plastovejma brčky.

            „Nevěřím, že by se toto právě plastové brčko dostalo do žaludku mořských kytovců, kvůli jejichž záchraně hrozí lidstvu vyhynutí, ačkoliv je dokázáno, že 99 procent veškerejch živejch organismu nehraje v jakýmkoliv ekosystému žádnou roli, takže jejich připádný vyhynutí nemůže tento ekosystém nijak ohrozit.

Byl jsem už všude možně, všude jsem letěl letadlem a všude byly strašný masy turistů a všichni ti turisté pili suprovní koktejly plastovými brčky a nikdo nevěřil tomu, že by se byť jen jedno z miliard takto spotřebovaných brček dostalo do žaludku jedinému kytovci,“ říkal mi v jednom balijském baru (který mohl být ale kdekoliv jinde, protože bary pro turisty jsou na celém světě stejné) moudře vypadající muž, odněkud z Berounska, na první pohled tak svobodomyslný, že při pohledu na něj bylo nutné (a to i po pěti panácích) přivřít oči, aby vás tato jeho svobodomyslnost neoslnila jako Slunce když do něj mžouráte v pravý poledne, však jsem si taky hned pomyslil, „páni, taky bych chtěl být tak svobodomyslný, jako tenhleten skvělý chlapík, co nemá vůbec žádné výčitky, že už procestoval, rozuměj prolétal, celý svět, a už vůbec nemá výčitky, že používá plastový brčko!“

Samozřejmě jsem se nenechal zahanbit a tak jsem řekl: „Nejraději mám, když si v horkém pozdně podzimním dni můžu pustit na plné pecky klimatizaci!

A že přitom spotřebovávám elektrickou energii?

Pchá, tak to bych nesměl mít ani chytrý barák, to by nesměla existovat ani chytrá města, to by celá naše civilizace nesmělá být závislá na produkci dat, protože to všechno, spotřebovává elektrickou energii, která nám tak báječně usnadňuje náš život!“

„Seš fakt pašák, když si pouštíš klimatizaci!“ plácl mě uznale ten chlapík po zádech a dodal, „vůbec není pravda, že to všechno, to, že létáme na dovolenou, jako miliardy jiných lidí, že používáme plastová brčka, jako miliardy jiných lidí, že jezdíme v autech, jako miliardy jiných lidí, je projevem kolektivismu, že my sami, když se takto chováme, se podrobujeme kolektivismu, jsme jeho produkty, jsme taky jen součástí lidského stáda, které je ovládáno majiteli automobilek!

To je hloupost!

My dva jsme totiž ti nejsvobodnější lidé na světě!

A víš proč?

Nejen proto, že víme, že čistej kapitalismus nikdy, bohužel, neexistoval, ale i proto, že jsme sem na Bali přece letěli dobrovolně, protože používáme dobrovolně plastová brčka, protože všude, když jsme doma, jezdíme docela dobrovolně v autech, protože si sami dobrovolně pouštíme klimatizaci, proto to všechno jsme náramně svobodní!

Nesvobodní bychom byli, kdybychom nemuseli nikam letět, kdybychom nemuseli používat plastová brčka, kdybychom nemuseli jezdit v autech, kdybychom nemuseli pouštět klimatizaci.

Ano, kdybychom to všechno nemuseli, kdybychom to všechno nedělali, tak bychom žili v totalitě!

Ale já miluji svobodu a kašlu na kolektivismus!

K čemu je dobrý kolektivismus?

K ničemu!

Já ti řeknu jedno!

Jestli to myslí alarmoklimatisté vážně, ať se odstěhují někde na Grónsko a tam se živí lovem tuleňů, ať dokáží, že nejsou na ničem a na nikom závislí, že jim jde o skutečnou svobodu, že se obejdou bez ostatních lidí!

Ale proč bych se tam měl stěhovat já?

Já jsem svobodný i bez toho, abych byl absolutně nezávislý!

Jistě, někdo může namítnout, že všechno to, co říkám o svobodě, jsou jenom prázdné žvásty samolibého a rozmazleného fracka, protože ve skutečnosti jsem na kolektivismu závislý jako každý, kdo létá na dovolenou na Bali a používá plastová brčka, protože to všechno můžu užívat kvůli tomu, že existuje cosi jako kolektivní dělba práce, a že bez toho, mnou tak opovrhovaného kolektivismu bych za týden zdechl hladem.

Jenže to je hovadina, protože já četl Ayn Randovou!

A každý, kdo se hlásí k Ayn Randový, je ve skutečnosti svobodnej jak prase, nemá s kolektivismem nic společného, existuje sám vo sobě, přesně jak to Ayn Randová popsala.

Čet´s Ayn Randovou?“

„To se ví, že čet´ na chatu!“ prohlásil jsem stejně tak hrdě, jako se hrdě hlásí katoličtí faráři ke své většinové homosexualitě, „četl a proto jsou ekoaktivisté fašisté!

Ano, oni jsou fašisté a ne my, kteří hlásáme svobodu, protože jsme četli Ayn Randovou!

Naším bojištěm je filosofie a morálka!

Buďme hrdí, že jsme schopni planetu Zemi využívat a dejme to klimatickým aktivistům patřičně a záškolákům najevo, třeba tak, že budeme létat na dovolenou na Bali, že budeme používat plastová brčka, že budeme jezdit všude auty a dožadovat se nových a nových dálnic pro své pohodlí, že si prostě pustíme klimatizaci, když bude venku na Vánoce nesnesitelné vedro!

Přestaňme se stydět, že jsme svobodní a omlouvat za to, že sledujeme výlučně svůj vlastní prospěch, jak nás k tomu nabádá Ayn Randová!

Začněme přemýšlet!

Máme totiž jen dvé možnosti, totálně využívat planetu zemi a žít věčně, nebo zemřít!“

Moje slova toho skvělého chlapíka odněkud od Berouna, kterého jsem potkal na Bali, povzbudila.

„Nasrat na kolektivismus!

Co je nejkrásnější?

Ta lidská svoboda!

Žádné ledovce netají!

Bez civilizace bychom zemřeli hlady, a to si Thunebergová, Jankovský a Doubravský, přejí, abychom bez civilizace zemřeli hlady!

Copak já, svobodný člověk, budu kráčet za pluhem taženým kravami jako nějaký středověký nevolník!

Ne, já za žádným pluhem kráčet nebudu, já jsem svobodný!

Napijeme se na svobodu!“ zvolal ten skvělý týpek a objednal další panáky.

Nevím, kolik jsme jich ještě vypili, ale vzpomínám si, že jsme pak šli ještě s nějakými dalšími svobodnými lidmi do nějakého místního chrámu a tam se cákali nazí v jakémsi posvátném pramenu.

Kdosi nás upozorňoval, že to nemáme dělat, že chrámy a posvátná voda vyjadřují vděčnost místních obyvatel za zdroje života, které jim byli propůjčeny.

Ale my jej poslali do prdele.

„Jdi do hajzlu, zelený fašisto!

Ať žije čistý kapitalismus!

Sereme ti na tu tvoji totalitu!

My jsme svobodní!

Svobodní!“ hulákali jsme a cákali se v posvátném pramenu dál, ale po pravdě řečeno, byl to jen další výmysl zelených fašistů, protože fakt nevím, co mohlo bejt na tý docela vobyčejný vodě tak posvátnýho, že pak museli celej ten jejich slavnej chrám vočisťovat vod negativní energie, která tam prej po nás zůstala.