Donald Trump píše Putinovi

Sedmnáct zkrachovalých nešťastníků napsalo dopis Trumpovi. Trump v reakci na to napsal Putinovi. A kdo napíše mně?

            Vážený Vladimire Vladimiroviči,

děkuji Vám za Váš dopis, kterým odpovídáte na můj dopis, v němž Vám navrhuji upřímné přátelství, Vaše kladná odpověď mne velmi potěšila.

            Stran Vašeho dotazu na zdraví mých dětí a manželky Vám sděluji, že děti jsou v pořádku a stejně tak i Melanie (moc a moc Vás pozdravuje), třebaže tady ve Washingtonu je velmi nezdravý vzduch.

Tak nezdravý, že kdybych to věděl předem, kdyby mi to řekli, tak snad ani nekandiduji. Přiznávám, že v tomto ohledu nejsem jako Vy, abych byl schopen obětovat zdraví svých blízkých ve prospěch naší nádherné země, v jejímž čele jsem se nyní i díky Vám (ještě jednou za to díky) ocitl (moje zdraví vezmi samozřejmé čert).

Doufám, že moskevské povětří je mnohem zdravější.

Naštěstí mám ale bungalov (neboli jak říkáte vy, daču) v Kalifornii, takže kdykoliv to bude možné, kdykoliv mi to můj úřad dovolí, seberu ženu i děti, a hurá tam!

Samozřejmě se ale už těšíme, jak Vás všichni navštívíme na Vaší dače, neboli, jak říkáme my, bungalovu, na Jaltě a strávíme tam celý týden, jak jste mi to, Vladimire Vladimiroviči, velkoryse nabídl. Co jsem se bavil s ruskými emigranty, prý je na Krymu skoro tak krásně jako v Kalifornii. Už se opravdu nemůžeme dočkat léta, to Pobaltí si klidně vezměte, Vladimire Vladimiroviči.

Tomu byste ale nevěřil, že jsem dnes dostal dva dopisy.

Jeden od Vás, svého přítele, a druhý od nějakých podivných lidí. Abych se přiznal, vůbec nerozumím tomu, co mi ti lidé píšou.

Píšou mi, Vladimire Vladimiroviči, jen si to představte se, abych se měl před vámi na pozoru!

Představují se jako evropští politici. Ale abych pravdu řekl, ani jedno jméno mi nic neříká. Asi to budou, je jejich celkem sedmnáct, nějací zkrachovanci. Nejspíše ti, co přivedli Evropu do těch jejích strašlivých sraček, ze kterých ji dokážete dostat jen Vy, Vladimire Vladimiroviči.

Ti lidé jsou tak drzí, že o sobě tvrdí, že jsou spojenci Ameriky, a přitom chtějí, abych se s Vámi rozešel!

S Vámi, který mi pomohl do Bílého domu!

Co si o mne myslí?

Že jsem zrádce, který bude skákat, jak oni pískají?

Dovolte mi, Vladimire Valdimiroviči, abych Vás touto cestou ujistil o svém nehynoucím přátelství a oddanosti. Doufám, že až uzdravíte Evropu, tak všechny takové existence pošlete na Sibiř už jen ve jménu našeho přátelství, kterého si cením nade vše, ba dokonce i nad přátelství s Milošem Zemanem (musím se přiznat, že na něho kvůli Vám trochu žárlím).

Nikdy, nikdy Vás nezradím, Vladimíre Vladimiroviči, nezaprodám za nějaké pitomé Česko, Polsko nebo Maďarsko.

            Čert vezmi celou tu slavnou střední Evropu, hlavně když zůstaneme přáteli!

            Vy víte, nikdy jsem s tím před Vámi netajil, že chci, aby byla Amerika velká tak jako kdysi. A já zase vím, že bez Vaší pomoci to nedokážu. Jsme až po uši zadlužení u Číny. Ale s Vámi, s Vaším ostrovtipem a s Vaší odvahou, se Číny vůbec nebojím. Ba naopak, jsem každý den, každou hodinu víc a víc přesvědčený, že my dva, já a Vy, Vladimire Vladimiroviči, dokážeme spolu ještě velké věci.

            „Na světě je dost místa pro dvě supervelmoci, ale už ne pro tři, Donalde,“ napsal jste mi ve svém dopise a já se ta slova naučil nazpaměť.

            Amerika a Rusko, to jsou dvě strany téže mince, a já si troufám tvrdit, jakkoliv jsem prostý americký buran, že pokud je Rusko Kristus národů, pak jste Vy, Vladimire Vladimiroviči, Kristus Ruska!

            Těch sedmnáct ničemů, co chtěli rozbít naše přátelství, si samo zpečetilo svůj osud. Já si nad nimi myji své ruce. I mé děti a Melanie nemají pro ně nic jiného než jen pohrdání. Opravdu nechápu, a to jsem realitní magnát, miliardář, oligarcha, jak by se řeklo u vás, jak si někdo může myslet, že když je bývalý premiér Slovenska, tak může říkat americkému prezidentovi, co má a co má dělat, s kým může a s kým nesmí kamarádit!

            Ale vy už si s tím evropským plevelem poradíte. Vy si, Vladimire Vladimiroviči, poradíte se vším. Škoda jen, že jste rozvedený, mohli bychom si na chvíli vyměnit manželky. V tomto ohledu přece jen musím nakonec vzít zavděk Zemanem, jen doufám, že jeho manželka, když je český Trump, bude taky česká Melanie...

            Ale už Vás nechci zbytečně zdržovat, Vladimire Vladimiroviči, jistě toho máte hodně na práci.

            To podstatné bylo snad řečeno, a to všechno ostatní jsou je naprosté pičoviny.

            S pozdravem

            Váš oddaný Donald

            P.S. Klidně si vezměte zpátky i Aljašku, byl jsem tam jednou a připadal si jako v Rusku. Jen blázen může tvrdit, že Aljaška je navždy americká, když je její duch ruský a samotní její obyvatelé si přejí připojení k Vaší skvělé zemi. Amerika bude velká i bez Aljašky.

Vážený Vladimire Vladimiroviči,

děkuji Vám za Váš dopis, kterým odpovídáte na můj dopis, v němž Vám navrhuji upřímné přátelství, Vaše kladná odpověď mne velmi potěšila.

            Stran Vašeho dotazu na zdraví mých dětí a manželky Vám sděluji, že děti jsou v pořádku a stejně tak i Melanie (moc a moc Vás pozdravuje), třebaže tady ve Washingtonu je velmi nezdravý vzduch.

Tak nezdravý, že kdybych to věděl předem, kdyby mi to řekli, tak snad ani nekandiduji. Přiznávám, že v tomto ohledu nejsem jako Vy, abych byl schopen obětovat zdraví svých blízkých ve prospěch naší nádherné země, v jejímž čele jsem se nyní i díky Vám (ještě jednou za to díky) ocitl (moje zdraví vezmi samozřejmé čert).

Doufám, že moskevské povětří je mnohem zdravější.

Naštěstí mám ale bungalov (neboli jak říkáte vy, daču) v Kalifornii, takže kdykoliv to bude možné, kdykoliv mi to můj úřad dovolí, seberu ženu i děti, a hurá tam!

Samozřejmě se ale už těšíme, jak Vás všichni navštívíme na Vaší dače, neboli, jak říkáme my, bungalovu, na Jaltě a strávíme tam celý týden, jak jste mi to, Vladimire Vladimiroviči, velkoryse nabídl. Co jsem se bavil s ruskými emigranty, prý je na Krymu skoro tak krásně jako v Kalifornii. Už se opravdu nemůžeme dočkat léta, to Pobaltí si klidně vezměte, Vladimire Vladimiroviči.

Tomu byste ale nevěřil, že jsem dnes dostal dva dopisy.

Jeden od Vás, svého přítele, a druhý od nějakých podivných lidí. Abych se přiznal, vůbec nerozumím tomu, co mi ti lidé píšou.

Píšou mi, Vladimire Vladimiroviči, jen si to představte se, abych se měl před vámi na pozoru!

Představují se jako evropští politici. Ale abych pravdu řekl, ani jedno jméno mi nic neříká. Asi to budou, je jejich celkem sedmnáct, nějací zkrachovanci. Nejspíše ti, co přivedli Evropu do těch jejích strašlivých sraček, ze kterých ji dokážete dostat jen Vy, Vladimire Vladimiroviči.

Ti lidé jsou tak drzí, že o sobě tvrdí, že jsou spojenci Ameriky, a přitom chtějí, abych se s Vámi rozešel!

S Vámi, který mi pomohl do Bílého domu!

Co si o mne myslí?

Že jsem zrádce, který bude skákat, jak oni pískají?

Dovolte mi, Vladimire Valdimiroviči, abych Vás touto cestou ujistil o svém nehynoucím přátelství a oddanosti. Doufám, že až uzdravíte Evropu, tak všechny takové existence pošlete na Sibiř už jen ve jménu našeho přátelství, kterého si cením nade vše, ba dokonce i nad přátelství s Milošem Zemanem (musím se přiznat, že na něho kvůli Vám trochu žárlím).

Nikdy, nikdy Vás nezradím, Vladimíre Vladimiroviči, nezaprodám za nějaké pitomé Česko, Polsko nebo Maďarsko.

            Čert vezmi celou tu slavnou střední Evropu, hlavně když zůstaneme přáteli!

            Vy víte, nikdy jsem s tím před Vámi netajil, že chci, aby byla Amerika velká tak jako kdysi. A já zase vím, že bez Vaší pomoci to nedokážu. Jsme až po uši zadlužení u Číny. Ale s Vámi, s Vaším ostrovtipem a s Vaší odvahou, se Číny vůbec nebojím. Ba naopak, jsem každý den, každou hodinu víc a víc přesvědčený, že my dva, já a Vy, Vladimire Vladimiroviči, dokážeme spolu ještě velké věci.

            „Na světě je dost místa pro dvě supervelmoci, ale už ne pro tři, milý Donalde,“ napsal jste mi ve svém dopise a já se ta slova naučil nazpaměť.

            Amerika a Rusko, to jsou dvě strany téže mince, a já si troufám tvrdit, jakkoliv jsem prostý americký buran, že pokud je Rusko Kristus národů, pak jste Vy, Vladimire Vladimiroviči, Kristus Ruska!

            Těch sedmnáct ničemů, co chtěli rozbít naše přátelství, si samo zpečetilo svůj osud. Já si nad nimi myji své ruce. I mé děti a Melanie nemají pro ně nic jiného než jen pohrdání. Opravdu nechápu, a to jsem realitní magnát, miliardář, oligarcha, jak by se řeklo u vás, jak si někdo může myslet, že když je bývalý premiér Slovenska, tak může říkat americkému prezidentovi, co má a co má dělat, s kým může a s kým nesmí kamarádit!

            Ale vy už si s tím evropským plevelem poradíte. Vy si, Vladimire Vladimiroviči, poradíte se vším. Škoda jen, že jste rozvedený, mohli bychom si na chvíli vyměnit manželky. V tomto ohledu přece jen musím nakonec vzít zavděk Zemanem, jen doufám, že jeho manželka, když je český Trump, bude taky česká Melanie...

            Ale už Vás nechci zbytečně zdržovat, Vladimire Vladimiroviči, jistě toho máte hodně na práci.

            To podstatné bylo snad řečeno, a to všechno ostatní jsou je naprosté pičoviny.

            S pozdravem

            Váš oddaný Donald

            P.S. Klidně si vezměte zpátky i Aljašku, byl jsem tam jednou a připadal si jako v Rusku. Jen blázen může tvrdit, že Aljaška je navždy americká, když je její duch ruský a samotní její obyvatelé si přejí připojení k Vaší skvělé zemi. Amerika bude velká i bez Aljašky.