Dobře placeni magoři na ministerstvu počítají, kolik borůvek si Ladik nese z lesa

Počasí není dvakrát kloudné, mnozí z nás jsou uvěznění doma a přesto se i dnes našli odvážní lidé, kteří si vyrazilo do lesa na borůvky...

            Ladik chodil celé léto každý poctivě do lesa, aby se zásobil na zimu.

            „Letošní zima bude zlá. Moc zlá! Pochcípeme hlady a zimou. Copak já, já už jsem starý a taky jsem katolík, byť jsem za normalizace dělal kariéru. Já se nemám čeho bát. I když zdechnu, stejně zase vstanu z mrtvých a budu žít věčně, navíc ještě v blaženosti. Ale ty jsi ještě mladý, ty by sis měl udělat zásoby. A taky bude válka, třetí světová,“ říkal mu totiž Petr Hájek.

            A tak Ladik chodil celé léto do lesa a tahal z něho houby, maliny, lesní jahody (ty měl obzvláště rád). A taky borůvky, ty mu zase pomáhaly na průjem. Ladikova spíž se kvapem lesními plnila a Ladik si při pohledu na svoje zásoby, které mu mohla závidět nejedna veverka, mnul spokojeně ruce.

            „Já vám dám Zlatou miliardu! Já vám dám velký reset! Já vám dám covidový apartheid! Já vám dám mobilizaci! S tímhle přežiju všechno!“ spokojeně vykřikoval, když si zase z lesa donesl do své spíže něco hub, či hrst malin, borůvek, nebo lesních jahod.

            I dnešního deštivého dne se vypravil do lesa, aby rozhojnil své zásoby.

            Ale nebyl sám, multikulturní gestapáci z České zemědělské univerzity šli na jisto, protože udavač z Těšína si zase pustil jazyk na špacír a Ladika napráskal.

            A tak, když se Ladik, celý urousaný vynořil z lesa, přistoupili k němu jeden muž a jedna žena. Ten muž byl černoch a ta žena měla pestrou květovanou sukni a jižanský vzhled.

            „Můžete na moment?“ zeptala se žena.

            „Kousek odtud je krmelec. Tam si dáme irskou whisky, zapálíme si doutník a trochu si popovídáme,“ navrhl Ladikovi muž.

            „Ale ty fialové kurvy zakázali v lese kouřit, psali to v Chartě 77!“ ohradil se Ladik.

            „To se vás netýká. Nemějte strach,“ usmála se žena a už vedla Ladika do krmelce.

            Tam multikulturní gestapáci z ČZU skutečně nalili Ladikovi irskou whisky, pichli mu mezi pysky žváro, jak kdyby byl Bond a mile se na něj usmáli.

            „Tak co, kde máte borůvky?“ zeptal se ho muž.

            „Nevím, o čem mluvíte,“ zapíral Ladik jak profesor Horák.

            „Mluvíme o borůvkách,“ řekla velmi laskavě žena v květované sukni.

            „O borůvkách nic nevím. Já se byl nažrat boršče. Podívejte, jak mám plný bachor,“ ukázal Ladik na svoje břicho, které bylo opravdu vyduté, jako kdyby sežral právě tři kýbly boršče.

            „Vy nevíte, že Les je ideálním místem pro odpočinek? Pobyt v něm má ozdravný účinek nejen pro naši psychiku, ale i tělo. Naše lesy tak splňují svou rekreační funkci dokonale. Češi spojují procházku se sběrem lesních plodů, jde v podstatě o národní hobby,“ udeřil na Ladika z ničeho nic tvrdě muž.

            „Jste vyžírky! Kurvy! Fašisti!“ vmetl jim Ladik do tváře.

            Gestapáci z ČZU se na sebe bezradně podívali. Údaje pro komoditní studie se sbírají už desítky let, ale s tak tvrdým protinacistickým odbojem se ještě nesetkali, naposledy snad, když byl spáchán atentát na Heydricha.

            Chtěli už Ladika pustit, ale v tom u krmelce zastavilo auto a z něho vyskočil udavač z Těšína.

            „Rozpárejte mu břicho!“ poradil multikulturním gestapákům z ČZU ten Jidáš.

            Ti na nic nečekali a rozpárali Ladikovi břicho, ze kterého se okamžitě vyvalily borůvky. Spousta borůvek, protože to břicho bylo falešné. Gestapáci chvatně borůvky zvážili, údaj si zapsali, pak zase narvali Ladikovi do jeho falešného bachoru, který zašili tak, že to ani nešlo poznat.

            Když skončili, řekla žena v pestré sukni Ladikovi: „A nezapomeňte si nasbírat babky. Jak v druhé polovině přestane pršet a na víkend se oteplí bude v lese tolik hub, že jednomu českému člověku na ně nebude stačit ani deset igelitek, aby si je všechny odnesl.“

            „Jo, když je hodně hub, tak bude válka. Ale ta válka nebude moje, protože já mám Puškinovu cenu,“ poznamenal udavač z Těšína, nasedl do auta a odjel.

            I multikulturní gestapáci nasedli do auta odjeli.

            Ladik osaměl. Měl sice falešný bachor plný borůvek, v hubě žváro a před sebou flašku irské whisky, kterou tam nechali multikulturní gestapáci. Ale to ho od mobilizace nezachrání. Potáhne do Haliče, aby tam zhebnul při zimní protiofenzívně, a zásoby ve spíži mu budou k ničemu, protože je fašisti zrekvírují pro uprchlíky.

Ale jinak je to dobrý synek.

Dobrý a dobře stavěný synek.

Náš synek.